Článek jednostranně reprodukuje vyjádření ministra Macinky, aniž by dal prostor prezidentově straně. Vyprávění rámuje prezidentovy kroky jako narušování jednání vlády a poškozování obrazu ČR, čímž nahrává vládnímu narativu (strana A).

Článek nahrává premiérovi Babišovi: prezentuje výhradně jeho perspektivu bez vyjádření prezidenta Pavla, vykresluje Pavla jako původce sporů a Babiše jako usmiřovatele a konstruktivního lídra. Výběr a pořadí citací posiluje Babišovu pozici.

Text nahrává Andreji Babišovi a jeho vládě – perex bez patřičné atribuce prezentuje kritiku prezidenta Pavla jako fakta a titulek slibuje ostrou kritiku, která v těle článku chybí.

Článek reprodukuje výhradně kritiku ministra Macinky vůči prezidentu Pavlovi, aniž by dal prostor druhé straně. Spolu s mírně hodnotícím slovesem v titulku tak vyprávění nahrává vládě.

Článek silně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a kritizuje ministra Petra Macinku, Motoristy a vládu za pokusy degradovat prezidentskou roli na ceremoniální figurku. Autor označuje Macinkovu strategii za mstivou, obhroublou a emotivní, zatímco Pavlovo jednání hájí jako legitimní obranu kompetencí. Obvinění z ústavního puče zesměšňuje. Rozhodnutí Ústavního soudu vítá jako potřebné vyjasnění pravomocí.

Článek Deníku N je ostře kritický vůči vládě Andreje Babiše. Využívá silně hodnotící jazyk, jednostranný výběr faktů a emotivní rámování, které vykresluje vládní koalici jako hrozbu pro demokracii, zatímco oponenty a odborníky staví do role obětí. Text systematicky zdůrazňuje negativa vládních kroků, ignoruje či bagatelizuje jakákoli vysvětlení a nahrává tak opozici a kritikům současného kabinetu.

Text mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Zvýrazňuje jeho kompromisní postoj a vstřícnost, zatímco vládní postoj rámuje jako neochotný a zpochybňující rozhodnutí Ústavního soudu. Titulek a perex naznačují, že prezident byl na seznam delegace dopsán dodatečně a 'ale' v perexu nastoluje očekávání, že delegaci měl vést prezident.

Text je převážně vyvážený, ale titulek použitím slova 'vzepřela' nahrává Pavlovi tím, že vládu líčí jako rebelující. Jinak článek věcně reprodukuje sporné pozice obou stran bez výrazného redakčního zkreslení.

Článek líčí ministra Macinku jako provokatéra, který vyvolává zbytečné konflikty. Vyzdvihuje roli premiéra Babiše při zkrocení Macinky a vynucení omluvy, zároveň ale naznačuje, že Babiš podobné chování toleruje kvůli loajalitě. Celkově nahrává Babišovi a ANO, zatímco Macinku staví do negativního světla.

Článek je převážně vyvážený, uvádí vyjádření obou stran. Mírně však nahrává prezidentu Pavlovi, a to zejména redakčním obratem „přes nevstřícné kroky ze strany vlády“, který hodnotí postoj vlády jako nespolupracující a vykresluje Pavla jako konstruktivního.

Článek mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Titulek tvrdí, že nedostal mandát, ačkoli ministr ujišťuje o opaku; text zdůrazňuje Pavlovy stížnosti a nabídky kompromisu, zatímco vládní vysvětlení a ujištění řadí až do druhé poloviny.

Článek poměrně vyváženě popisuje spor, ale pomocí lexikálních voleb (válka, vyšachovat, upozadit) a rámování Pavlových návrhů jako ústupků lehce nahrává prezidentské straně, zatímco vládu vykresluje jako obstrukční.

Článek zvýrazňuje stížnosti prezidenta Pavla a vládu prezentuje jako dominantní sílu omezující jeho roli, přičemž titulkem a řazením argumentů podporuje prezidentův pohled.

Článek zvýhodňuje prezidenta Pavla používáním negativně zabarvených výrazů vůči vládě (např. 'ostuda', 'mafiánské metody'), zatímco Pavlovy argumenty označuje za srozumitelné. Titulek přisuzuje Pavlovi silný výrok, který v textu chybí.

Článek systematicky poškozuje Andreje Babiše vkládáním jeho jména do nesouvisejících negativních zpráv (vandalismus prezidentského jezírka, azyl pro polské politiky, odmítnutí jurisdikce ICC USA), čímž jej nepravdivě spojuje s aférami. Zároveň gramatickými deformacemi („bude Andrej Babiš sloužit“) sugeruje, že Babiš ovládá delegaci. Tím výrazně nahrává vládní straně, neboť diskredituje hlavní opoziční figuru.

Text vykresluje kroky vlády jako osobní mstu premiéra Babiše za prezidentskou žalobu a líčí prezidenta jako oběť, čímž zvýhodňuje Pavla a zaujímá negativní postoj k Babišovi. Emocionálně nabité výrazy, jednostranný důraz na perspektivu Hradu a relativizace vládních argumentů podporují prezidentovu pozici.

Text je ostře jednostranný komentář obhajující vládu a premiéra Babiše; prezidenta Pavla a Ústavní soud líčí jako pučisty ničící právní stát a parlamentní demokracii. Celkové vyznění systematicky nahrává vládě a diskredituje prezidenta.

Text zdůrazňuje protokolární podřízenost prezidenta Pavla premiéru Babišovi v rámci delegace na summit NATO, volbou detailů (vstup hlavním vs. vedlejším vchodem, zasedací pořádek) a strukturou (Babišovy kritiky až v závěru) vyznívá ve prospěch vládní pozice. Prezidentovo vystupování je rámováno jako ztrátové a oslabené.

Článek kriticky glosuje spor o účast na summitu NATO: přirovnává jej ke školnímu výletu, kde Pavel hraje roli učitele Hnízda a Babiš s Macinkou neukázněné žáky. Autor oceňuje Pavlovu snahu vnést řád, ale vytýká mu pozdní reakci; celkově rámování delegitimizuje Babišovu stranu jako dětinskou, ačkoli mírně kritizuje i Pavla.

Text jednostranně prezentuje perspektivu prezidenta Pavla a opomíjí vyjádření vlády. Výběr faktů a citací zdůrazňuje údajné restrikce vůči hlavě státu a tím nahrává prezidentovi v sporu o vedení delegace na summit NATO.

Článek je informativní a vyvážený, popisuje spor o summit NATO z pohledu obou táborů, uvádí scénáře zvažované Hradem. Použití mírně emotivních slov jako 'tahanice' či 'zarytě' nevyznívá ve prospěch ani jedné strany. Celkově neutrální.

Text je relativně vyvážený, poskytuje prostor oběma stranám sporu. Přináší vyjádření premiéra Babiše i prezidenta Pavla bez zjevné redakční manipulace.

Text vykresluje premiéra Babiše jako osobu ignorující rozhodnutí soudu a vedoucí zbytečný spor s prezidentem, čímž poškozuje republiku. Výběrem ostré citace opozičního politika vytváří rámec frašky. Tím nahrává prezidentu Pavlovi a opozici.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Ačkoli samotný redakční text je věcný, výběr a prostor poskytnutý kritickým výrokům opozičního politika Kupky (včetně emocionálně nabitých obratů) vůči Babišovi vytváří dojem, že premiér jedná iracionálně. Jediným hodnotícím výrazem redakce je označení Putina za diktátora, což nepřímo podtrhuje naléhavost podpory Ukrajině a oslabuje Babišovu zdrženlivou pozici.

Článek jednostranně prezentuje kritiku vlády ze strany Martina Stropnického a Anny Shavit, aniž by dal prostor kabinetu k obhajobě. Tím nahrává prezidentské straně, protože vykresluje vládu jako nečinnou a zneužívající spory s prezidentem jako výmluvu.

Text nahrává prezidentu Pavlovi zdůrazňováním jeho kritiky vládního rozhodnutí jako nehospodárného a absurdního, selektivním výběrem faktů o nákladech letů, emocionálně zabarvenými výrazy a insinuacemi na adresu vládních představitelů.

Článek z debaty s prezidentem Pavlem jednostranně prezentuje jeho kritiku vlády. Novinářské otázky obsahují emocionálně zabarvené výrazy („únos státu“, „peskovat“, „na hanbě“, „na pranýř“) a redakční komentář zvýrazňuje pohled prezidenta. Celkově text nahrává prezidentu Pavlovi a znevýhodňuje vládu Andreje Babiše.

Článek převážně zprostředkovává pohled prezidenta Pavla, jehož stížnosti na neústupnost premiéra a restrikce vlády jsou detailně citovány, zatímco vyjádření druhé strany je stručně a umístěno na úplný závěr. Výsledkem je portrét Pavla jako oběti malicherné vládní obstrukce a Babiše jako nekooperativního aktéra, čímž text celkově nahrává prezidentské straně.

Glosa je silně kritická k Filipu Turkovi a Andreji Babišovi, vykresluje je jako pokrytce, kteří ničí českou zahraniční politiku, a obhajuje prezidenta Pavla. Nahrává tak Pavlovi a prozápadnímu směřování.

Text mírně nahrává vládě a Andreji Babišovi, neboť poskytuje více prostoru ministru Macinkovi, který prezidenta Pavla kritizuje za nepřevzetí mandátu a naznačuje nekompetentnost KPR, aniž by prezidentova strana dostala srovnatelný prostor k odpovědi. Volba slova 'vymohl' a zařazení citace 'trochu hystericky' posilují dojem, že prezident jedná přehnaně.

Text vyznívá ve prospěch vládní strany: rozsáhle cituje ministra Macinku, který Pavlovo tvrzení označuje za hysterii a úsměvnou historku, a poskytuje mu výrazně větší prostor. Prezidentův pohled je zmíněn jen stručně a okamžitě zpochybněn.

Článek mírně nahrává vládní straně sporu, protože rámuje spor z perspektivy ministra Macinky a zdůrazňuje jeho tvrzení, že prezident měl k mandátu přístup, zatímco neposkytuje prezidentově kanceláři prostor k reakci na tuto konkrétní informaci. Zároveň prezidenta vykresluje jako hysterického a jeho úlohu na summitu snižuje na druhořadou.

Článek jednostranně přebírá vládní narativ. Prezentuje účast prezidenta Pavla na summitu NATO jako zbytečnou přítěž, která způsobuje komplikace a prodražuje akci. Prezident je vykreslen jako pasivní účastník v zadní řadě, zatímco premiér Babiš jako lídr. Prostor dostává pouze ministr Macinka, protistrana zcela chybí. Celek nahrává vládě Andreje Babiše.

Článek nahrává straně vlády/Babiše. Titulek vydává Macinkovo tvrzení o zpřístupnění mandátu za fakt, čímž naznačuje, že za problémy může prezidentova kancelář. Jinak je text poměrně vyvážený, dává prostor oběma stranám, ale umístění a formulace titulku celkové vyznění lehce vychyluje ve prospěch vlády.

Článek dává výrazně více prostoru ministru Macinkovi, který kritizuje prezidenta Pavla a Ústavní soud za dodatečné náklady a odsunutí prezidenta do druhé řady. Vyjádření Kanceláře prezidenta republiky je stručné a umístěné až na konci. Titulek navíc nahrazuje výraz „druhé řady“ silnějším „zadní řady“. Celkově text mírně nahrává vládnímu pohledu.

Text je věcnou zprávou o sporu o účast na summitu NATO. Nevykazuje výraznou tendenčnost, poskytuje obě strany sporu, i když vládní pohled je prezentován mírně více díky přímé citaci Babiše a delšímu prostoru pro jeho vyjádření. Celkově neutrální.

Text mírně nahrává vládě a Andreji Babišovi tím, že nechává bez protireakce zaznít jeho tvrzení o újmě Česka v zahraničí a zdůrazňuje nejasnosti programu prezidenta.

Článek je přehledem několika nesouvisejících zpráv, z nichž většina je neutrální. Jediná zaujatost se objevuje v krátké zprávě o sporu o kompetenční žalobu: označení důkazu poradce Macinky za "zjevný podvrh" bez připsání zdroje zvýhodňuje prezidenta Pavla a Ústavní soud, zatímco poradce a jeho politický tábor vykresluje jako nevěrohodné.

Článek popisuje spor o účast prezidenta Pavla na summitu NATO a potvrzuje jeho odlet vládním letadlem. Text je věcný, uvádí vyjádření obou stran bez zjevné redakční manipulace; prostor dostává jak Pavlův argument o protokolu, tak Babišovo zdůvodnění vyloučení. Mírně nahrává prezidentovi, neboť zmiňuje předběžné opatření Ústavního soudu ve prospěch účasti, ale celkově zůstává neutrální zpravodajství.

Článek je věcnou agenturní zprávou, která informuje o odletu prezidenta Pavla na summit NATO a o sporu s vládou. Uvádí stanoviska obou stran, text nenahrává výrazně žádné straně.

Text mírně nahrává prezidentově straně (Pavel, KPR). Titulek i úvod zdůrazňují tvrzení KPR, že vinu za vyšší náklady nese vláda. Prezident je prezentován jako konstruktivní aktér nabízející kompromis, zatímco vláda jako neústupná a ignorující. Vysvětlení vlády je uvedeno, ale je okamžitě zpochybněno kontrargumentem KPR.

Text mírně nahrává KPR a prezidentu Pavlovi, když jako hlavní tezi přebírá tvrzení Hradu, že za zvýšené náklady může vláda. Popis sporu jako 'vleklého' a zdůraznění, že vláda ignorovala kompromis, posiluje negativní obraz vlády.

Článek nahrává prezidentu Pavlovi – zdůrazňuje jeho výraznou podporu v průzkumu, oslabuje pozici Macinky (ani mezi vládními voliči nemá většinu) a připomíná pokles hodnocení vlády. Kontext právního sporu je zmíněn jen okrajově.

Text reprodukuje obvinění premiéra Babiše vůči prezidentu Pavlovi, že by účastí na summitu poškodil zemi, a uvádí vládní argumenty, přičemž strana prezidenta dostává jen minimální prostor k obhajobě. Celkově nahrává vládě a snižuje kredibilitu prezidenta.

Text poskytuje nepřiměřený prostor premiéru Babišovi, jehož obvinění proti prezidentu Pavlovi prezentuje bez dostatečného kontextu a titulkem je přebírá jako fakt. To posiluje negativní obraz Pavla a nahrává Babišově vládě.

Článek jednostranně reprodukuje Babišovu kritiku prezidenta Pavla, vynechává Pavlovo stanovisko a bez kontextu posiluje dojem, že prezident poškozuje zemi. Titulek i výběr citací nahrávají vládě.

Článek informuje o sporu o účast na summitu NATO. Poslední slovo má premiér Babiš, který tvrdí, že účast prezidenta by poškodila Česko; prezidentův pohled je zkrácen. Rozsah citací a závěrečná pozice zvýrazňují vládní stanoviska a mohou mírně podrývat postavení prezidenta.

Článek přináší vyjádření premiéra Babiše, který ostře kritizuje prezidenta Pavla za údajné poškozování ČR a popisuje, že v OSN bude prezident jen číst vládní projev. Text obsahuje i rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch Pavla a zmínku o oslovení Hradu. Mírně nahrává Babišově straně, protože nechává bez protiargumentu jeho obvinění a zdůrazňuje jeho mocenskou pozici, celkově však působí věcně.

Článek věcně reprodukuje vzájemná obvinění obou stran. Mírně nahrává prezidentu Pavlovi, neboť zahrnuje jeho silné rétorické otázky a končí informací o předběžném opatření Ústavního soudu ve prospěch prezidenta. Celkově jde o vyvážené zpravodajství.

Článek podává spor mezi Babišem a Pavlem, začíná Babišovou reakcí a požadavkem doložit výroky, čímž mu dává mírně výhodnější pozici. Přítomnost chyb (záměna jmen) a drobných jazykových signálů text celkově vychyluje ve prospěch Babiše.

Text nahrává vládě/Babišovi, protože mu dává delší nevyvrácený prostor a končí jeho obviněním prezidenta, zatímco prezidentova reakce na toto obvinění chybí.

Článek vyváženě informuje o sporu, avšak titulkové sloveso "osočil" a uvozovací "tvrdí" mírně znevýhodňují Babiše a nahrávají Pavlovi.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Zdůrazňuje, že Pavel pokračuje v cestě navzdory Babišovým výzvám, a Babišovo tvrzení o poškození ČR uvozuje slovem 'dokonce', čímž naznačuje jeho přehnanost. Rovněž cituje Pavlův protiargument a rozhodnutí Ústavního soudu podporující prezidentovu účast, zatímco Babišův postoj je popsán jako neopodstatněné obviňování.

Text celkově nahrává Petru Pavlovi. Předkládá jeho argumenty proti Babišovým obviněním, cituje jeho rétorické otázky a připomíná rozhodnutí Ústavního soudu, které podporuje prezidentovu účast na summitu. Babišova kritika je sice uvedena, ale její vyznění je oslabenou Pavlovou obhajobou a závěrečným zdůrazněním protokolárních pravidel.

Článek přináší téměř výhradně vyjádření premiéra Babiše, který vysvětluje, proč považuje schůzku s prezidentem za zbytečnou, a prezentuje spor jako zaviněný prezidentem. Text tak nahrává vládní straně (Babišovi), protože nedává prostor protistraně a rámuje Babišovy argumenty bez výrazné oponentury.

Článek jednostranně přebírá perspektivu premiéra Babiše, rámuje prezidenta Pavla jako původce zbytečného sporu a cituje pouze Babišovy výroky bez prostoru pro vyjádření druhé strany. Celkové vyznění nahrává vládě.

Text je názorový komentář, který líčí spor prezidenta Pavla s vládou jako prohru prezidenta. Autor prezentuje situaci jako frašku a kritizuje zásah Ústavního soudu, který inicioval Pavel. Tím text nahrává vládní straně (Babiš, vláda) a snižuje legitimitu prezidenta.

Text je do značné míry věcný a poskytuje prostor oběma stranám sporu. Jediným mírným signálem je použití výrazu „ostře“ v redakčním popisu reakce prezidenta, jinak se jedná o standardní zpravodajství založené na citacích.

Text jednostranně zvýhodňuje prezidenta Pavla. Prezentuje jeho pohled a expertní názory zdůrazňující omezování jeho role, zatímco vládní perspektiva zcela chybí (kromě konstatování, že ministerstvo nereagovalo). Čtenář tak získává dojem, že kabinet jedná svévolně a bezdůvodně, aniž by dostal příležitost argumenty vyslechnout.

Článek vychyluje zpravodajství ve prospěch prezidenta Pavla. Dominuje mu Pavlův pohled, vládní strana nedostává prostor k vysvětlení. Expertní citace a výběr faktů jednostranně podporují narativ, že vláda prezidenta bezprecedentně omezuje.

Satirický text z rubriky Divoký kačer, záměrně absurdní a humorný, bez redakční tendenčnosti.

Článek je věcnou agenturní zprávou o zasedání Bezpečnostní rady státu. Uvádí výroky mluvčího prezidenta, premiéra a dalších ministrů. Žádné straně záměrně nenahrává, neobsahuje hodnotící jazyk ani manipulativní techniky. Případný apel na prezidentovu roli pochází z přímé citace a není redakčně zneužit.

Článek je věcnou zprávou o průběhu zasedání Bezpečnostní rady státu. Prezentuje vyjádření prezidentského mluvčího, premiéra, vicepremiéra i ministrů bez zvýrazňování konfliktu. Nehodnotí ani nenahrává žádné straně, pouze zaznamenává diskutovaná témata a výroky účastníků. Zmiňuje sice Babišovo dřívější odmítnutí schůzky s Pavlem, ale uvádí to jako konstatování faktu, nikoli jako výtku. Celkové vyznění je neutrální.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi tím, že dává větší prostor jeho kanceláři s pozitivním vyzněním a zdůrazňuje neúčast summitu NATO na programu, což v kontextu dřívějšího sporu implikuje vyhýbání se tématu ze strany vlády.

Text mírně nahrává prezidentu Pavlovi zdůrazněním jeho vstřícnosti a odmítavého postoje Babiše; celkově poměrně vyvážené zpravodajství s lehce pro-prezidentským rámcem.

Text mírně nahrává prezidentu Pavlovi – zdůrazňuje Babišovu nechuť k osobnímu setkání, titulek zkresluje Babišův výrok a rámuje setkání jako Pavlovo vítězství navzdory premiérovi.

Text mírně nahrává prezidentu Pavlovi, když zdůrazňuje neochotu premiéra Babiše k osobnímu setkání a vynucené zařazení prezidenta do delegace soudem. Kritika od opozičního politika na závěr posiluje negativní obraz vlády.

Článek věcně informuje o výměně názorů mezi premiérem a prezidentem, titulkem akcentuje prezidentovu reakci, avšak jinak nevykazuje výraznou tendenčnost.

Článek redakce Aktuálně.cz informuje o rozhovoru premiéra Babiše pro Deník.cz, v němž Babiš kritizuje prezidenta Pavla. Redakce však připojuje vlastní poznámku opravující Babišovo tvrzení o ústavní povinnosti prezidenta. Tím text vyznívá mírně ve prospěch prezidenta Pavla, protože odhaluje nepravdivost Babišova argumentu.

Článek referuje o slovní přestřelce v pořadu 360°, kde poslanci komentovali spor o účast prezidenta Pavla na summitu NATO. Vyzdvihuje osobní útok Rajchla na Jakoba (přirovnání k Mimonům) a naopak Jakobovu zmínku o Macinkově zhrzeném libidu. Prezentací Rajchlova zpochybnění Ústavního soudu a kontrastní ostrou reakcí druhého poslance článek nepatrně zvýhodňuje stranu zastávající právní stát a podporu prezidenta. Celkově působí spíše informativně, ale titulek a rámování určité osobní útoky podtrhuje, což může snižovat vážnost oponentů prezidenta.

Text mírně nahrává prezidentu Pavlovi, protože již titulek a perex rámují spor jako Babišova nepodložená obvinění a požadavek na důkazy. Článek uvádí Pavlovu obranu dříve a podrobněji, čímž zvýrazňuje jeho pozici, zatímco Babišovy výtky jsou prezentovány později.

Článek přináší výhradně reakci Andreje Babiše na kritiku prezidenta Petra Pavla, dává prostor jeho argumentaci a bezprotistranného vyjádření. Uvádí Babišovy výtky k rozpočtovým škrtům na obraně a rozhodnutí Ústavního soudu v jeho prospěch, čímž celkově mírně nahrává Babišovi.

Text nahrává prezidentu Pavlovi a kritikům premiéra Babiše. Pomocí jednostranného výběru citací a emocionálně zabarveného rámování vykresluje Babiše jako autoritáře ohrožujícího ústavnost a naznačuje jeho nekalé úmysly. Babiš a jeho vláda nemají prostor k vyjádření.

Článek svým rámováním i selektivními fakty nahrává prezidentu Pavlovi jako tomu, kdo ctí ústavní procedury a obrací se na soud, zatímco Andreje Babiše líčí jako toho, kdo si stěžuje, ale sám kompetenční žalobu nepodal a toleruje útoky na soud.

Text jednostranně obhajuje prezidenta Pavla a kritizuje premiéra Babiše jako neústupného a mstivého. Pomocí emotivních výrazů, jednostranného výběru faktů, insinuací a personalizace sporu vykresluje vládu jako původce konfliktu a prezidenta jako trpělivou oběť.

Článek na Parlamentních listech popisuje spor mezi Světlanou Witowskou a Pavlem Šikem ohledně neověřené informace. Text upřednostňuje perspektivu Šika, který dostal podstatně větší prostor k vysvětlení a kritice médií, zatímco Witowská je vykreslena jako nespokojená a náročná. Článek také obsahuje irelevantní anketu o prezidentovi, která odvádí pozornost.

Článek převážně věcně informuje o sporu kolem účasti prezidenta na summitu NATO a o reakcích na rozhodnutí Ústavního soudu. Díky důrazu na vulgarity a výhrůžky vůči soudu a podvrh s fotografií mírně nahrává prezidentské straně, jelikož vykresluje kritiky jako neférové a agresivní.

Článek je v zásadě neutrální zprávou, která dává prostor oběma stranám sporu. Titulek však zvýrazňuje omluvu a budí dojem uzavřené záležitosti, zatímco v těle se ukazuje, že omluva byla podmíněná a protistrana ji považuje za neomluvu. To mírně nahrává straně poradce (A). Vyváženost textu jinak nenarušuje.

Článek systematicky vyvrací falešnou fotografii šířenou dezinformačními účty a poradcem ministra Macinky, přičemž odhaluje pozadí šíření (bývalý spolupracovník StB). Nahrává obětem dezinformace (Kolář, Witowská, Šámal) a nepřímo poškozuje šířitele a jejich politického beneficienta (Babiše/ANO).

Článek kriticky informuje o nepodložených tvrzeních poradce ministra zahraničí, důkladně je vyvrací výpověďmi zasažených osob a expertním popisem podvržené fotografie. V celkovém vyznění nahrává straně ústavního soudce a prezidentova poradce, protože fakta jednostranně potvrzují jejich verzi.

Článek popisuje, jak Ústavní soud čelí vulgaritám a dezinformacím po rozhodnutí, které umožnilo prezidentu Pavlovi účast na summitu NATO, proti čemuž stála vláda. Tím, že dává prostor vyjádřením Ústavního soudu a vyvrací falešnou fotografii, aniž by citoval vládní kritiky, text nepřímo nahrává Ústavnímu soudu a prezidentovi a vykresluje vládní stranu jako agresivní a nepoctivou.

Článek přebírá analýzu Erika Besta, která líčí prezidenta Pavla jako usilujícího o posílení vlastní moci a příklon k Německu na úkor vlády Andreje Babiše. Text tak nahrává vládní straně sporu.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Zdůrazňuje historickou praxi, odbornost Pavla a soudní rozhodnutí v jeho prospěch, zatímco Macinkův odpor vykresluje jako eskalaci. Objektivní neutrální tón převažuje, avšak vybrané výrazy a kontrastní zarámování posilují pozici Hradu.

Článek jednostranně vykresluje soudní spor jako triumf prezidenta Pavla a ponížení vlády a ministra Macinky, používá emotivní a hodnotící jazyk, přisuzuje vládě nečestné úmysly a neposkytuje vyvážený pohled.

—

Text je satirický – hodnotit jeho tendenčnost by nedávalo smysl.

Text zvýrazňuje kritiku vládního postupu ve sporu o zahraniční politiku výhradně z pohledu ústavního právníka Antoše, který naznačuje, že vláda si taktizováním škodí a používá nebezpečnou rétoriku. Titulek navíc avizuje zmínku o Macinkových slovech, která v textu chybí. Článek tím nahrává prezidentu Pavlovi.

—

Komentář silně nadržuje prezidentu Pavlovi a Ústavnímu soudu, vykresluje vládu jako nenávistnou a snažící se ovládnout stát, čímž z Pavla dělá obránce demokracie a lídra opozice.

Text je názorový komentář, který kritizuje předběžné opatření Ústavního soudu jako podezřele rychlé a eskalující, a prezidenta Pavla jako neobjektivního a vyvolávajícího konflikt. Zároveň rámcuje politický boj jako střet 'dobrodějů' (pokrokářů) a 'svobodných', přičemž vyzývá k odporu proti 'pokrokářům', čímž straní opozici a konzervativnímu ideovému proudu.

Text mírně nahrává prezidentu Pavlovi a jeho podporovatelům. Rámuje jednání ministra Macinky a vlády jako nehorázné a zbytečné divadlo, zatímco prezidenta vykresluje jako autoritativní a respektovanou osobnost. Titulkem "urážel Pavla" zdůrazňuje negativní stránku vládních výroků.

Text zprostředkovává Zemanovu ostrou kritiku Petra Pavla, zároveň však uvádí Zemanovy dřívější kontroverze a zpochybňuje jeho důvěryhodnost. Celkově tak mírně nahrává Pavlovi, protože Zemanovo hodnocení vyvažuje jeho vlastními prohřešky.

Článek výhradně prezentuje kritiku Miloše Zemana vůči Petru Pavlovi bez vyjádření druhé strany. Titulek vybírá silně negativní citát, čímž celý text rámuje proti Pavlovi, tento dojem částečně zmírňuje pasáž o Zemanových minulých kauzách.

Text mírně nahrává ministru Macinkovi a odpůrcům odebrání vyznamenání. Důraz na Macinkovo odmítnutí a argumentace o právní nemožnosti, zatímco názor SPD a Zemana je odsunut na konec a následován polskou paralelou, kde Zelenskyj sám řád vrátil.

Text nahrává Petru Macinkovi a Volodymyru Zelenskému. Návrh SPD je hned v titulku a perexu odmítnut jako nápad právně nemožný a pouhé politické gesto. SPD dostává minimální prostor k vysvětlení motivace, zatímco Zelenskyj je vykreslen pozitivně (sám vrátil polský řád, solidarita exprezidentů). Chybí klíčový kontext polské kauzy (proč chtěl Nawrocki řád odebrat).

Článek nahrává premiéru Babišovi, který je vykreslen jako suverénní obhájce české suverenity tváří v tvář americkému tlaku. Prezident Pavel je v krátké pasáži zobrazen negativně.

Článek mírně nahrává vládě/Babišovi: prezidentovo trvání na samostatné cestě a účasti na neformální večeři vykresluje jako zdroj protokolárních zmatků a ‚nestandardní‘ situace, aniž by dal přiměřený prostor jeho argumentům.

Článek využívá diplomatické varování USA k vykreslení české vlády a zejména Andreje Babiše jako neschopných a nepoctivých – neplní závazky NATO, spoléhají na vyvrácenou blízkost s Trumpem a odmítají předložit plán nápravy. Text systematicky zmírňuje prostor pro českou obhajobu, zdůrazňuje selhání a implicitně podporuje postoj USA/NATO, čímž nahrává kritikům Babiše doma i v zahraničí.

Článek umožňuje oběma stranám vyjádřit se, avšak větší prostor dává prezidentu Pavlovi, čímž mírně nahrává jeho pozici. Premiér Babiš dostává slovo jen k osobní účasti manželky, nikoli ke sporu o vedení delegace.

Článek referuje věcně o sporu mezi vládou a prezidentem o účast na summitu. Zvolený titulek kontrastuje doprovod manželky premiéra s pravděpodobnou neúčastí prezidenta, což může mírně nahrávat prezidentovi jako tomu, kdo je opomíjen, ale text jako celek nevykazuje jednoznačnou tendenčnost.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi, protože redakce koriguje Babišovy výroky, rámuje spor jako Babišovu vinu a používá mírné zesměšnění.

Text nahrává prezidentu Pavlovi a opozici tím, že kriticky vykresluje vládu Andreje Babiše jako konfliktní a nedůstojnou. Výběr událostí a jazykových prostředků (uvozovky, „prý“, předpoklady, osobní výpady) zvýrazňuje negativa vlády a legitimizuje postoj prezidenta.

Glosa FORUM 24 ironicky kritizuje premiéra Andreje Babiše za vyloučení prezidenta Pavla z klíčové večeře summitu NATO a přizvání jeho odděleně žijící manželky. Text jednostranně nahrává prezidentu Pavlovi a zesměšňuje Babiše.

Článek neutrálně referuje o výsledcích průzkumu veřejného mínění ohledně sporu prezidenta s ministrem zahraničí. Titulek zdůrazňuje náskok prezidenta, což odpovídá číslům; redakční text je věcný a nestranný. Není patrná tendenčnost.

Článek zdůrazňuje velký rozdíl v důvěře mezi prezidentem a vládou, vykresluje prezidenta jako silného a důvěryhodného a vládu jako nejméně důvěryhodnou instituci. Tím nahrává prezidentovi a podrývá vládu, zejména bez vyjádření vlády.

Text dává výrazně větší prostor kritikům vládního návrhu (Rakušan, prezident), zatímco vyjádření zástupců vládní koalice omezuje na minimum, čímž celkově nahrává prezidentovi a opozici.

Článek straní opozici a prezidentovi. Zákon označuje za omezování pravomocí a osobní mstu, zatímco argumenty vládní koalice uvádí až nakonec a velmi stručně. Výběrem a umístěním citátů nahrává dojmu, že jde o nekalý akt vlády.

Text rámuje prezidenta Pavla jako morální autoritu odsuzující ruský útok a podporující Ukrajinu, zatímco premiéra Babiše představuje jako politika, který v kontextu tragédie řeší rozpočtové díry a kompetenční spory, což ho staví do negativního světla. Článek tak nahrává Pavlovi a oslabuje Babišovu pozici.

Článek výrazně straní odsouzení Ruska, prezentuje emotivní vyjádření české diplomacie a prezidenta s maximálním důrazem, zatímco ruskou obhajobu zmiňuje až na konci a upozaďuje ji.

Text je analýzou přímé volby prezidenta a viní ji z polarizace a politického napětí. Obhajuje Petra Pavla jako produkt systému, nikoli jeho příčinu, a problematizuje institucionální nastavení. Celkově nahrává kritikům přímé volby.

Komentář kritizuje rozhádanost mezi vládní koalicí a prezidentem před summitem NATO, obě strany líčí jako malicherné a vyzývá k jednotě tváří v tvář vnějším hrozbám. Nepodporuje výrazně ani jednu stranu sporu, ale apeluje na společné zájmy.