Kauza: Advokát Lubomír Müller požádal ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce o podání… 8 článků
📅 Období: 3. 7. 2026 – 7. 7. 2026
Porovnání rámování téže události napříč médii — kdo komu nahrává, jak líčí jednotlivé aktéry a co k tomu který zdroj napsal.
Advokát Lubomír Müller požádal ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce o podání stížnosti pro porušení zákona ve 127 let staré vraždě v Polné, za niž byl odsouzen Leopold Hilsner, s odkazem na nové důkazy a historickou nespravedlnost.
Osa sporu: -1 = justiční systém nemá proces otvírat (zamítavý přístup, důraz na uzavřenost kauzy a formální překážky), +1 = je nutné proces revidovat a rehabilitovat Hilsnera (nátlak na nápravu historického justičního omylu)
Overton kde pozice stojí v čes. diskurzu (deskriptivně)
- Státní zastupitelství: Jde o uzavřenou historickou událost, revize není nutná ani možná kvůli formálním důvodům. · legitimní / sporná
- Lubomír Müller: Hilsnerova vina nebyla prokázána, proces byl antisemitsky zmanipulovaný a je třeba jej otevřít. · mainstream
Osa sporu kdo komu nahrává
Státní zastupitelství ◄ — ► Lubomír Müller
Zúčastněné subjekty 14 aktérů
Příznivost rámování (van Dijkův čtverec), (n) = počet článků.
Posun náklonu v čase jak se pohled na spor vyvíjí
Lubomír Müller nahoře — Státní zastupitelství dole; tečka = článek, čára = trajektorie, přímka = trend.
Náklon se v čase posouvá k „Státní zastupitelství“ (z +0.65 na +0.20, tau=-0.11).
Největší posun podle zdroje: seznamzpravy -0.70 ceskenoviny +0.20
Slovní hodnocení na článek
Podání výrazně nahrává Hilsnerovi a zastáncům jeho rehabilitace. Redakční hlas už v úvodu označuje jeho odsouzení za justiční zločin, proces za prokazatelně zmanipulovaný a Hilsnera za neprávem odsouzeného. Důkazy obžaloby jsou soustavně zpochybňovány, zatímco stanoviska současných justičních institucí dostávají jen omezený prostor a nejsou podrobně vysvětlena.
—
Převážně věcná agenturní zpráva mírně nahrává Janu Husovi a jeho odkazu. Redakční text jej představuje prostřednictvím pozitivních vlastností a nábožensky hodnotícího označení jeho smrti, zatímco konflikt s dobovou církví shrnuje převážně z Husovy interpretační perspektivy. Většina emotivnějších soudů je však řádně připsána účastníkům bohoslužby.
Text mírně nahrává Janu Husovi a institucím pečujícím o jeho odkaz, především rozsáhlejším prostorem věnovaným připomínkám, jeho reformním snahám a kulturnímu dědictví. Historické jednání katolické církve a Vatikánu je popsáno převážně věcně; redakční text nepoužívá zřetelné manipulační techniky.
Text je převážně věcnou zprávou o Husových oslavách. Připomínkovým rámcem a výčtem Husových reformních snah mírně nahrává straně Jana Husa, dobový spor s katolickou církví však popisuje stručně a bez zřetelných redakčních manipulačních prostředků.
Text je převážně věcný, ale mírně nahrává zastáncům revize Hilsnerova procesu. Podrobně představuje Müllerovy důvody a historické argumenty zpochybňující spravedlnost procesu, zatímco opačná pozice je zastoupena jen informací o odmítnutí předchozího podnětu bez vysvětlení důvodů. Jedna redakční formulace zároveň označuje Hilsnera přímo za vraha, čímž naopak podporuje platnost původního závěru o jeho vině.
Podání mírně nahrává zastáncům revize Hilsnerova procesu. Podrobně představuje Müllerovy důvody, historický antisemitismus a Masarykovu obhajobu Hilsnera, zatímco odmítnutí předchozího podnětu státním zastupitelstvím uvádí bez jeho odůvodnění. Většina článku je však věcná a stanovisko ministerstva je zahrnuto.
Podání výrazně nahrává Anně a Zdenkovi Auředníčkovým, Masarykovi a Hilsnerovi. Staví je do rolí talentované hrdinky, odvážných zastánců spravedlnosti a obětí, zatímco jejich odpůrce popisuje převážně kolektivizujícím a silně hodnotícím jazykem. Nejproblematičtější je titulkové připsání vyhnání obecně „Čechům“, ačkoli tělo popisuje konkrétnější dav, ostrakizaci a místní prostředí. Nacistická perzekuce je převážně líčena věcně, byť místy emotivně; samotná negativita těchto událostí není tendenčností.



