Článek jednostranně reprodukuje vyjádření ministra Macinky, aniž by dal prostor prezidentově straně. Vyprávění rámuje prezidentovy kroky jako narušování jednání vlády a poškozování obrazu ČR, čímž nahrává vládnímu narativu (strana A).

Článek nahrává premiérovi Babišovi: prezentuje výhradně jeho perspektivu bez vyjádření prezidenta Pavla, vykresluje Pavla jako původce sporů a Babiše jako usmiřovatele a konstruktivního lídra. Výběr a pořadí citací posiluje Babišovu pozici.

Text nahrává Andreji Babišovi a jeho vládě – perex bez patřičné atribuce prezentuje kritiku prezidenta Pavla jako fakta a titulek slibuje ostrou kritiku, která v těle článku chybí.

Článek reprodukuje výhradně kritiku ministra Macinky vůči prezidentu Pavlovi, aniž by dal prostor druhé straně. Spolu s mírně hodnotícím slovesem v titulku tak vyprávění nahrává vládě.

Článek silně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a kritizuje ministra Petra Macinku, Motoristy a vládu za pokusy degradovat prezidentskou roli na ceremoniální figurku. Autor označuje Macinkovu strategii za mstivou, obhroublou a emotivní, zatímco Pavlovo jednání hájí jako legitimní obranu kompetencí. Obvinění z ústavního puče zesměšňuje. Rozhodnutí Ústavního soudu vítá jako potřebné vyjasnění pravomocí.

Článek Deníku N je ostře kritický vůči vládě Andreje Babiše. Využívá silně hodnotící jazyk, jednostranný výběr faktů a emotivní rámování, které vykresluje vládní koalici jako hrozbu pro demokracii, zatímco oponenty a odborníky staví do role obětí. Text systematicky zdůrazňuje negativa vládních kroků, ignoruje či bagatelizuje jakákoli vysvětlení a nahrává tak opozici a kritikům současného kabinetu.

Text mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Zvýrazňuje jeho kompromisní postoj a vstřícnost, zatímco vládní postoj rámuje jako neochotný a zpochybňující rozhodnutí Ústavního soudu. Titulek a perex naznačují, že prezident byl na seznam delegace dopsán dodatečně a 'ale' v perexu nastoluje očekávání, že delegaci měl vést prezident.

Text je převážně vyvážený, ale titulek použitím slova 'vzepřela' nahrává Pavlovi tím, že vládu líčí jako rebelující. Jinak článek věcně reprodukuje sporné pozice obou stran bez výrazného redakčního zkreslení.

Článek líčí ministra Macinku jako provokatéra, který vyvolává zbytečné konflikty. Vyzdvihuje roli premiéra Babiše při zkrocení Macinky a vynucení omluvy, zároveň ale naznačuje, že Babiš podobné chování toleruje kvůli loajalitě. Celkově nahrává Babišovi a ANO, zatímco Macinku staví do negativního světla.

Článek je převážně vyvážený, uvádí vyjádření obou stran. Mírně však nahrává prezidentu Pavlovi, a to zejména redakčním obratem „přes nevstřícné kroky ze strany vlády“, který hodnotí postoj vlády jako nespolupracující a vykresluje Pavla jako konstruktivního.

Článek mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Titulek tvrdí, že nedostal mandát, ačkoli ministr ujišťuje o opaku; text zdůrazňuje Pavlovy stížnosti a nabídky kompromisu, zatímco vládní vysvětlení a ujištění řadí až do druhé poloviny.

Článek poměrně vyváženě popisuje spor, ale pomocí lexikálních voleb (válka, vyšachovat, upozadit) a rámování Pavlových návrhů jako ústupků lehce nahrává prezidentské straně, zatímco vládu vykresluje jako obstrukční.

Článek zvýrazňuje stížnosti prezidenta Pavla a vládu prezentuje jako dominantní sílu omezující jeho roli, přičemž titulkem a řazením argumentů podporuje prezidentův pohled.

Článek zvýhodňuje prezidenta Pavla používáním negativně zabarvených výrazů vůči vládě (např. 'ostuda', 'mafiánské metody'), zatímco Pavlovy argumenty označuje za srozumitelné. Titulek přisuzuje Pavlovi silný výrok, který v textu chybí.

Článek systematicky poškozuje Andreje Babiše vkládáním jeho jména do nesouvisejících negativních zpráv (vandalismus prezidentského jezírka, azyl pro polské politiky, odmítnutí jurisdikce ICC USA), čímž jej nepravdivě spojuje s aférami. Zároveň gramatickými deformacemi („bude Andrej Babiš sloužit“) sugeruje, že Babiš ovládá delegaci. Tím výrazně nahrává vládní straně, neboť diskredituje hlavní opoziční figuru.

Text vykresluje kroky vlády jako osobní mstu premiéra Babiše za prezidentskou žalobu a líčí prezidenta jako oběť, čímž zvýhodňuje Pavla a zaujímá negativní postoj k Babišovi. Emocionálně nabité výrazy, jednostranný důraz na perspektivu Hradu a relativizace vládních argumentů podporují prezidentovu pozici.

Text je ostře jednostranný komentář obhajující vládu a premiéra Babiše; prezidenta Pavla a Ústavní soud líčí jako pučisty ničící právní stát a parlamentní demokracii. Celkové vyznění systematicky nahrává vládě a diskredituje prezidenta.

Text zdůrazňuje protokolární podřízenost prezidenta Pavla premiéru Babišovi v rámci delegace na summit NATO, volbou detailů (vstup hlavním vs. vedlejším vchodem, zasedací pořádek) a strukturou (Babišovy kritiky až v závěru) vyznívá ve prospěch vládní pozice. Prezidentovo vystupování je rámováno jako ztrátové a oslabené.

Článek kriticky glosuje spor o účast na summitu NATO: přirovnává jej ke školnímu výletu, kde Pavel hraje roli učitele Hnízda a Babiš s Macinkou neukázněné žáky. Autor oceňuje Pavlovu snahu vnést řád, ale vytýká mu pozdní reakci; celkově rámování delegitimizuje Babišovu stranu jako dětinskou, ačkoli mírně kritizuje i Pavla.

Text jednostranně prezentuje perspektivu prezidenta Pavla a opomíjí vyjádření vlády. Výběr faktů a citací zdůrazňuje údajné restrikce vůči hlavě státu a tím nahrává prezidentovi v sporu o vedení delegace na summit NATO.

Článek je informativní a vyvážený, popisuje spor o summit NATO z pohledu obou táborů, uvádí scénáře zvažované Hradem. Použití mírně emotivních slov jako 'tahanice' či 'zarytě' nevyznívá ve prospěch ani jedné strany. Celkově neutrální.

Text je relativně vyvážený, poskytuje prostor oběma stranám sporu. Přináší vyjádření premiéra Babiše i prezidenta Pavla bez zjevné redakční manipulace.

Text vykresluje premiéra Babiše jako osobu ignorující rozhodnutí soudu a vedoucí zbytečný spor s prezidentem, čímž poškozuje republiku. Výběrem ostré citace opozičního politika vytváří rámec frašky. Tím nahrává prezidentu Pavlovi a opozici.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Ačkoli samotný redakční text je věcný, výběr a prostor poskytnutý kritickým výrokům opozičního politika Kupky (včetně emocionálně nabitých obratů) vůči Babišovi vytváří dojem, že premiér jedná iracionálně. Jediným hodnotícím výrazem redakce je označení Putina za diktátora, což nepřímo podtrhuje naléhavost podpory Ukrajině a oslabuje Babišovu zdrženlivou pozici.

Článek jednostranně prezentuje kritiku vlády ze strany Martina Stropnického a Anny Shavit, aniž by dal prostor kabinetu k obhajobě. Tím nahrává prezidentské straně, protože vykresluje vládu jako nečinnou a zneužívající spory s prezidentem jako výmluvu.

Text nahrává prezidentu Pavlovi zdůrazňováním jeho kritiky vládního rozhodnutí jako nehospodárného a absurdního, selektivním výběrem faktů o nákladech letů, emocionálně zabarvenými výrazy a insinuacemi na adresu vládních představitelů.

Článek z debaty s prezidentem Pavlem jednostranně prezentuje jeho kritiku vlády. Novinářské otázky obsahují emocionálně zabarvené výrazy („únos státu“, „peskovat“, „na hanbě“, „na pranýř“) a redakční komentář zvýrazňuje pohled prezidenta. Celkově text nahrává prezidentu Pavlovi a znevýhodňuje vládu Andreje Babiše.

Článek převážně zprostředkovává pohled prezidenta Pavla, jehož stížnosti na neústupnost premiéra a restrikce vlády jsou detailně citovány, zatímco vyjádření druhé strany je stručně a umístěno na úplný závěr. Výsledkem je portrét Pavla jako oběti malicherné vládní obstrukce a Babiše jako nekooperativního aktéra, čímž text celkově nahrává prezidentské straně.

Glosa je silně kritická k Filipu Turkovi a Andreji Babišovi, vykresluje je jako pokrytce, kteří ničí českou zahraniční politiku, a obhajuje prezidenta Pavla. Nahrává tak Pavlovi a prozápadnímu směřování.

Text mírně nahrává vládě a Andreji Babišovi, neboť poskytuje více prostoru ministru Macinkovi, který prezidenta Pavla kritizuje za nepřevzetí mandátu a naznačuje nekompetentnost KPR, aniž by prezidentova strana dostala srovnatelný prostor k odpovědi. Volba slova 'vymohl' a zařazení citace 'trochu hystericky' posilují dojem, že prezident jedná přehnaně.

Text vyznívá ve prospěch vládní strany: rozsáhle cituje ministra Macinku, který Pavlovo tvrzení označuje za hysterii a úsměvnou historku, a poskytuje mu výrazně větší prostor. Prezidentův pohled je zmíněn jen stručně a okamžitě zpochybněn.

Článek mírně nahrává vládní straně sporu, protože rámuje spor z perspektivy ministra Macinky a zdůrazňuje jeho tvrzení, že prezident měl k mandátu přístup, zatímco neposkytuje prezidentově kanceláři prostor k reakci na tuto konkrétní informaci. Zároveň prezidenta vykresluje jako hysterického a jeho úlohu na summitu snižuje na druhořadou.

Článek jednostranně přebírá vládní narativ. Prezentuje účast prezidenta Pavla na summitu NATO jako zbytečnou přítěž, která způsobuje komplikace a prodražuje akci. Prezident je vykreslen jako pasivní účastník v zadní řadě, zatímco premiér Babiš jako lídr. Prostor dostává pouze ministr Macinka, protistrana zcela chybí. Celek nahrává vládě Andreje Babiše.

Článek nahrává straně vlády/Babiše. Titulek vydává Macinkovo tvrzení o zpřístupnění mandátu za fakt, čímž naznačuje, že za problémy může prezidentova kancelář. Jinak je text poměrně vyvážený, dává prostor oběma stranám, ale umístění a formulace titulku celkové vyznění lehce vychyluje ve prospěch vlády.

Článek dává výrazně více prostoru ministru Macinkovi, který kritizuje prezidenta Pavla a Ústavní soud za dodatečné náklady a odsunutí prezidenta do druhé řady. Vyjádření Kanceláře prezidenta republiky je stručné a umístěné až na konci. Titulek navíc nahrazuje výraz „druhé řady“ silnějším „zadní řady“. Celkově text mírně nahrává vládnímu pohledu.

Text je věcnou zprávou o sporu o účast na summitu NATO. Nevykazuje výraznou tendenčnost, poskytuje obě strany sporu, i když vládní pohled je prezentován mírně více díky přímé citaci Babiše a delšímu prostoru pro jeho vyjádření. Celkově neutrální.

Text mírně nahrává vládě a Andreji Babišovi tím, že nechává bez protireakce zaznít jeho tvrzení o újmě Česka v zahraničí a zdůrazňuje nejasnosti programu prezidenta.

Článek je přehledem několika nesouvisejících zpráv, z nichž většina je neutrální. Jediná zaujatost se objevuje v krátké zprávě o sporu o kompetenční žalobu: označení důkazu poradce Macinky za "zjevný podvrh" bez připsání zdroje zvýhodňuje prezidenta Pavla a Ústavní soud, zatímco poradce a jeho politický tábor vykresluje jako nevěrohodné.

Článek popisuje spor o účast prezidenta Pavla na summitu NATO a potvrzuje jeho odlet vládním letadlem. Text je věcný, uvádí vyjádření obou stran bez zjevné redakční manipulace; prostor dostává jak Pavlův argument o protokolu, tak Babišovo zdůvodnění vyloučení. Mírně nahrává prezidentovi, neboť zmiňuje předběžné opatření Ústavního soudu ve prospěch účasti, ale celkově zůstává neutrální zpravodajství.

Článek je věcnou agenturní zprávou, která informuje o odletu prezidenta Pavla na summit NATO a o sporu s vládou. Uvádí stanoviska obou stran, text nenahrává výrazně žádné straně.

Text mírně nahrává prezidentově straně (Pavel, KPR). Titulek i úvod zdůrazňují tvrzení KPR, že vinu za vyšší náklady nese vláda. Prezident je prezentován jako konstruktivní aktér nabízející kompromis, zatímco vláda jako neústupná a ignorující. Vysvětlení vlády je uvedeno, ale je okamžitě zpochybněno kontrargumentem KPR.

Text mírně nahrává KPR a prezidentu Pavlovi, když jako hlavní tezi přebírá tvrzení Hradu, že za zvýšené náklady může vláda. Popis sporu jako 'vleklého' a zdůraznění, že vláda ignorovala kompromis, posiluje negativní obraz vlády.

Článek nahrává prezidentu Pavlovi – zdůrazňuje jeho výraznou podporu v průzkumu, oslabuje pozici Macinky (ani mezi vládními voliči nemá většinu) a připomíná pokles hodnocení vlády. Kontext právního sporu je zmíněn jen okrajově.

—

Text je satirický – hodnotit jeho tendenčnost by nedávalo smysl.

Text zvýrazňuje kritiku vládního postupu ve sporu o zahraniční politiku výhradně z pohledu ústavního právníka Antoše, který naznačuje, že vláda si taktizováním škodí a používá nebezpečnou rétoriku. Titulek navíc avizuje zmínku o Macinkových slovech, která v textu chybí. Článek tím nahrává prezidentu Pavlovi.

Text vykresluje Petra Macinku a Motoristy jako arogantní koaliční partnery, kteří svými výroky poškozují vztahy s ANO a jeho voliči. Převaha anonymních zdrojů z ANO a výběr nejprovokativnějších výroků Macinky vytváří dojem, že jeho omluva byla vynucená a že situace je pro ANO nepřijatelná. Tím text nahrává hnutí ANO a oslabuje pozici Motoristů.

Článek formou rozhovoru se senátorem a porotcem Josefem Bazalou nekriticky přebírá jeho pohled a vykresluje vystoupení ministra Macinky na folklorním festivalu jako provokaci, která byla organizátorům vnucena tlakem vládních struktur. Neposkytuje prostor druhé straně, čímž nahrává obhájcům apolitického charakteru festivalu a diskredituje Macinku.

Článek korektně informuje o sporných výrocích ministrů a opravuje faktickou chybu, avšak výběrem ostře negativního citátu Martina Baxy („ožralí burani“) mírně nahrává kritikům ministrů Motoristů.

Článek prostřednictvím výběru citací zdůrazňuje kritiku ministrů Motoristů a zobrazuje je jako původce narušení folklorní akce. Vyváženost je narušena dominancí negativních vyjádření, což celkově nahrává oponentům Macinky a Klempíře.

Článek přináší věcné zpravodajství o vypískání ministra Macinky na folklorním festivalu; mírná tendenčnost ve prospěch politika se projevuje absencí hlasů publika a použitím expresivního slovesa „řval“.

Text obhajuje právo kritizovat Ústavní soud a napadá názor Pavla Rychetského, který žádá kriminalizaci ostré kritiky. Článek vykresluje Rychetského jako zastánce nedemokratických praktik a nahrává tak straně B (kritikům soudu).

Článek je silně názorový komentář, který otevřeně kritizuje SPD a Tomia Okamuru za licoměrnou protiukrajinskou pseudoaféru. Používá emotivní a hodnotící jazyk, trivializuje návrh na odebrání vyznamenání a spojuje SPD s neonacistickými vazbami AfD. Tím vytváří negativní obraz SPD a nahrává obhajobě Zelenského a prozápadních postojů.

Editorial oceňuje Andreje Babiše za respektování rozhodnutí Ústavního soudu a zároveň tvrdě kritizuje jeho vládní partnery (Motoristy, Zemana, Okamuru) za útoky na soud. Text tak nahrává pozici premiéra a soudních institucí vůči jejich kritikům, které dehonestuje emotivními výrazy a varováními před destrukcí právního státu.

Ostře kritický komentář vůči vládě Andreje Babiše a ministru Macinkovi. Text vykresluje vládní postup jako ohrožení demokracie, premiéra jako slabého a ovládaného radikály, a systematicky nahrává prezidentu Pavlovi a kritikům vlády. Používá emotivní jazyk, nálepkování a zveličování.

Článek jednostranně podává vysvětlení ministra Klempíře, aniž by dal prostor kritikům. Tím mu nahrává v prezentaci jako rozvážného a nespravedlivě napadaného politika.

Text přináší přehled o účasti politiků na karlovarském festivalu, opakovaně však připomíná vypískání ministrů Klempíře a Macinky na folklorním festivalu ve Strážnici. Zařazení těchto incidentů bez širšího kontextu a zdůraznění emotivních citací vládních politiků nahrává opozici a prezidentovi, protože kabinetní činitele vykresluje jako neoblíbené či nevhodné.

Článek fakticky informuje o účasti politiků na MFF Karlovy Vary, ale zdůrazněním vypískání ministrů ve Strážnici a následné neúčasti bez vysvětlení širšího kontextu vyznívá mírně v neprospěch vládních představitelů; prezident a opozice jsou uvedeni bez negativního rámce.

Text je komentář silně kritický k vládním představitelům Motoristů (Macinka, Klempíř, Šťastný). Používá sarkastické nálepky, emocionální výrazy a vykresluje pískot jako důsledek arogance vlády. Nahrává tak kritikům vlády a znevýhodňuje zobrazené politiky.

Článek na Parlamentních listech popisuje spor mezi Světlanou Witowskou a Pavlem Šikem ohledně neověřené informace. Text upřednostňuje perspektivu Šika, který dostal podstatně větší prostor k vysvětlení a kritice médií, zatímco Witowská je vykreslena jako nespokojená a náročná. Článek také obsahuje irelevantní anketu o prezidentovi, která odvádí pozornost.

Článek převážně věcně informuje o sporu kolem účasti prezidenta na summitu NATO a o reakcích na rozhodnutí Ústavního soudu. Díky důrazu na vulgarity a výhrůžky vůči soudu a podvrh s fotografií mírně nahrává prezidentské straně, jelikož vykresluje kritiky jako neférové a agresivní.

Článek je v zásadě neutrální zprávou, která dává prostor oběma stranám sporu. Titulek však zvýrazňuje omluvu a budí dojem uzavřené záležitosti, zatímco v těle se ukazuje, že omluva byla podmíněná a protistrana ji považuje za neomluvu. To mírně nahrává straně poradce (A). Vyváženost textu jinak nenarušuje.

Článek systematicky vyvrací falešnou fotografii šířenou dezinformačními účty a poradcem ministra Macinky, přičemž odhaluje pozadí šíření (bývalý spolupracovník StB). Nahrává obětem dezinformace (Kolář, Witowská, Šámal) a nepřímo poškozuje šířitele a jejich politického beneficienta (Babiše/ANO).

Článek kriticky informuje o nepodložených tvrzeních poradce ministra zahraničí, důkladně je vyvrací výpověďmi zasažených osob a expertním popisem podvržené fotografie. V celkovém vyznění nahrává straně ústavního soudce a prezidentova poradce, protože fakta jednostranně potvrzují jejich verzi.

Článek popisuje, jak Ústavní soud čelí vulgaritám a dezinformacím po rozhodnutí, které umožnilo prezidentu Pavlovi účast na summitu NATO, proti čemuž stála vláda. Tím, že dává prostor vyjádřením Ústavního soudu a vyvrací falešnou fotografii, aniž by citoval vládní kritiky, text nepřímo nahrává Ústavnímu soudu a prezidentovi a vykresluje vládní stranu jako agresivní a nepoctivou.

Text je zpravodajský, ale zahrnutí citace Macinky adorující Orbána po popisu jeho volební porážky vytváří ironický kontrast, který nenápadně znevažuje Macinkův úsudek a nahrává nové maďarské vládě.

Text je věcnou, neutrální zprávou o plánovaném setkání českého a maďarského ministra zahraničí. Neobsahuje hodnocení, manipulativní techniky ani náznak tendenčnosti. Informuje o programu návštěvy a stručně připomíná kontext předchozí schůzky a změnu maďarské vlády po volbách.

Článek zdůrazňuje Macinkovu dřívější chválu Viktora Orbána bez vyvážení aktuálním stanoviskem, čímž vyvolává pochybnosti o Macinkově konzistenci, a nahrává tak jeho kritikům a voličům nové maďarské vlády.

Článek nahrává znevýhodnění Macinky zdůrazněním rozporu mezi jeho dřívější silnou podporou Orbána a současným navazováním kontaktů s novou maďarskou vládou, čímž navozuje dojem neupřímnosti a oportunismu.

Článek přebírá analýzu Erika Besta, která líčí prezidenta Pavla jako usilujícího o posílení vlastní moci a příklon k Německu na úkor vlády Andreje Babiše. Text tak nahrává vládní straně sporu.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Zdůrazňuje historickou praxi, odbornost Pavla a soudní rozhodnutí v jeho prospěch, zatímco Macinkův odpor vykresluje jako eskalaci. Objektivní neutrální tón převažuje, avšak vybrané výrazy a kontrastní zarámování posilují pozici Hradu.

Článek jednostranně vykresluje soudní spor jako triumf prezidenta Pavla a ponížení vlády a ministra Macinky, používá emotivní a hodnotící jazyk, přisuzuje vládě nečestné úmysly a neposkytuje vyvážený pohled.

Text zprostředkovává Zemanovu ostrou kritiku Petra Pavla, zároveň však uvádí Zemanovy dřívější kontroverze a zpochybňuje jeho důvěryhodnost. Celkově tak mírně nahrává Pavlovi, protože Zemanovo hodnocení vyvažuje jeho vlastními prohřešky.

Článek výhradně prezentuje kritiku Miloše Zemana vůči Petru Pavlovi bez vyjádření druhé strany. Titulek vybírá silně negativní citát, čímž celý text rámuje proti Pavlovi, tento dojem částečně zmírňuje pasáž o Zemanových minulých kauzách.

Text mírně nahrává ministru Macinkovi a odpůrcům odebrání vyznamenání. Důraz na Macinkovo odmítnutí a argumentace o právní nemožnosti, zatímco názor SPD a Zemana je odsunut na konec a následován polskou paralelou, kde Zelenskyj sám řád vrátil.

Text nahrává Petru Macinkovi a Volodymyru Zelenskému. Návrh SPD je hned v titulku a perexu odmítnut jako nápad právně nemožný a pouhé politické gesto. SPD dostává minimální prostor k vysvětlení motivace, zatímco Zelenskyj je vykreslen pozitivně (sám vrátil polský řád, solidarita exprezidentů). Chybí klíčový kontext polské kauzy (proč chtěl Nawrocki řád odebrat).