Článek jednostranně reprodukuje vyjádření ministra Macinky, aniž by dal prostor prezidentově straně. Vyprávění rámuje prezidentovy kroky jako narušování jednání vlády a poškozování obrazu ČR, čímž nahrává vládnímu narativu (strana A).

Článek nahrává premiérovi Babišovi: prezentuje výhradně jeho perspektivu bez vyjádření prezidenta Pavla, vykresluje Pavla jako původce sporů a Babiše jako usmiřovatele a konstruktivního lídra. Výběr a pořadí citací posiluje Babišovu pozici.

Text nahrává Andreji Babišovi a jeho vládě – perex bez patřičné atribuce prezentuje kritiku prezidenta Pavla jako fakta a titulek slibuje ostrou kritiku, která v těle článku chybí.

Článek reprodukuje výhradně kritiku ministra Macinky vůči prezidentu Pavlovi, aniž by dal prostor druhé straně. Spolu s mírně hodnotícím slovesem v titulku tak vyprávění nahrává vládě.

Článek silně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a kritizuje ministra Petra Macinku, Motoristy a vládu za pokusy degradovat prezidentskou roli na ceremoniální figurku. Autor označuje Macinkovu strategii za mstivou, obhroublou a emotivní, zatímco Pavlovo jednání hájí jako legitimní obranu kompetencí. Obvinění z ústavního puče zesměšňuje. Rozhodnutí Ústavního soudu vítá jako potřebné vyjasnění pravomocí.

Článek Deníku N je ostře kritický vůči vládě Andreje Babiše. Využívá silně hodnotící jazyk, jednostranný výběr faktů a emotivní rámování, které vykresluje vládní koalici jako hrozbu pro demokracii, zatímco oponenty a odborníky staví do role obětí. Text systematicky zdůrazňuje negativa vládních kroků, ignoruje či bagatelizuje jakákoli vysvětlení a nahrává tak opozici a kritikům současného kabinetu.

Text mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Zvýrazňuje jeho kompromisní postoj a vstřícnost, zatímco vládní postoj rámuje jako neochotný a zpochybňující rozhodnutí Ústavního soudu. Titulek a perex naznačují, že prezident byl na seznam delegace dopsán dodatečně a 'ale' v perexu nastoluje očekávání, že delegaci měl vést prezident.

Text je převážně vyvážený, ale titulek použitím slova 'vzepřela' nahrává Pavlovi tím, že vládu líčí jako rebelující. Jinak článek věcně reprodukuje sporné pozice obou stran bez výrazného redakčního zkreslení.

Článek líčí ministra Macinku jako provokatéra, který vyvolává zbytečné konflikty. Vyzdvihuje roli premiéra Babiše při zkrocení Macinky a vynucení omluvy, zároveň ale naznačuje, že Babiš podobné chování toleruje kvůli loajalitě. Celkově nahrává Babišovi a ANO, zatímco Macinku staví do negativního světla.

Článek je převážně vyvážený, uvádí vyjádření obou stran. Mírně však nahrává prezidentu Pavlovi, a to zejména redakčním obratem „přes nevstřícné kroky ze strany vlády“, který hodnotí postoj vlády jako nespolupracující a vykresluje Pavla jako konstruktivního.

Článek mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Titulek tvrdí, že nedostal mandát, ačkoli ministr ujišťuje o opaku; text zdůrazňuje Pavlovy stížnosti a nabídky kompromisu, zatímco vládní vysvětlení a ujištění řadí až do druhé poloviny.

Článek poměrně vyváženě popisuje spor, ale pomocí lexikálních voleb (válka, vyšachovat, upozadit) a rámování Pavlových návrhů jako ústupků lehce nahrává prezidentské straně, zatímco vládu vykresluje jako obstrukční.

Článek zvýrazňuje stížnosti prezidenta Pavla a vládu prezentuje jako dominantní sílu omezující jeho roli, přičemž titulkem a řazením argumentů podporuje prezidentův pohled.

Článek zvýhodňuje prezidenta Pavla používáním negativně zabarvených výrazů vůči vládě (např. 'ostuda', 'mafiánské metody'), zatímco Pavlovy argumenty označuje za srozumitelné. Titulek přisuzuje Pavlovi silný výrok, který v textu chybí.

Článek systematicky poškozuje Andreje Babiše vkládáním jeho jména do nesouvisejících negativních zpráv (vandalismus prezidentského jezírka, azyl pro polské politiky, odmítnutí jurisdikce ICC USA), čímž jej nepravdivě spojuje s aférami. Zároveň gramatickými deformacemi („bude Andrej Babiš sloužit“) sugeruje, že Babiš ovládá delegaci. Tím výrazně nahrává vládní straně, neboť diskredituje hlavní opoziční figuru.

Text vykresluje kroky vlády jako osobní mstu premiéra Babiše za prezidentskou žalobu a líčí prezidenta jako oběť, čímž zvýhodňuje Pavla a zaujímá negativní postoj k Babišovi. Emocionálně nabité výrazy, jednostranný důraz na perspektivu Hradu a relativizace vládních argumentů podporují prezidentovu pozici.

Článek přináší téměř výhradně vyjádření premiéra Babiše, který vysvětluje, proč považuje schůzku s prezidentem za zbytečnou, a prezentuje spor jako zaviněný prezidentem. Text tak nahrává vládní straně (Babišovi), protože nedává prostor protistraně a rámuje Babišovy argumenty bez výrazné oponentury.

Článek jednostranně přebírá perspektivu premiéra Babiše, rámuje prezidenta Pavla jako původce zbytečného sporu a cituje pouze Babišovy výroky bez prostoru pro vyjádření druhé strany. Celkové vyznění nahrává vládě.

Text je názorový komentář, který líčí spor prezidenta Pavla s vládou jako prohru prezidenta. Autor prezentuje situaci jako frašku a kritizuje zásah Ústavního soudu, který inicioval Pavel. Tím text nahrává vládní straně (Babiš, vláda) a snižuje legitimitu prezidenta.

Text je do značné míry věcný a poskytuje prostor oběma stranám sporu. Jediným mírným signálem je použití výrazu „ostře“ v redakčním popisu reakce prezidenta, jinak se jedná o standardní zpravodajství založené na citacích.

Text jednostranně zvýhodňuje prezidenta Pavla. Prezentuje jeho pohled a expertní názory zdůrazňující omezování jeho role, zatímco vládní perspektiva zcela chybí (kromě konstatování, že ministerstvo nereagovalo). Čtenář tak získává dojem, že kabinet jedná svévolně a bezdůvodně, aniž by dostal příležitost argumenty vyslechnout.

Článek vychyluje zpravodajství ve prospěch prezidenta Pavla. Dominuje mu Pavlův pohled, vládní strana nedostává prostor k vysvětlení. Expertní citace a výběr faktů jednostranně podporují narativ, že vláda prezidenta bezprecedentně omezuje.

Satirický text z rubriky Divoký kačer, záměrně absurdní a humorný, bez redakční tendenčnosti.

Text obhajuje právo kritizovat Ústavní soud a napadá názor Pavla Rychetského, který žádá kriminalizaci ostré kritiky. Článek vykresluje Rychetského jako zastánce nedemokratických praktik a nahrává tak straně B (kritikům soudu).

Článek je silně názorový komentář, který otevřeně kritizuje SPD a Tomia Okamuru za licoměrnou protiukrajinskou pseudoaféru. Používá emotivní a hodnotící jazyk, trivializuje návrh na odebrání vyznamenání a spojuje SPD s neonacistickými vazbami AfD. Tím vytváří negativní obraz SPD a nahrává obhajobě Zelenského a prozápadních postojů.

Editorial oceňuje Andreje Babiše za respektování rozhodnutí Ústavního soudu a zároveň tvrdě kritizuje jeho vládní partnery (Motoristy, Zemana, Okamuru) za útoky na soud. Text tak nahrává pozici premiéra a soudních institucí vůči jejich kritikům, které dehonestuje emotivními výrazy a varováními před destrukcí právního státu.

Ostře kritický komentář vůči vládě Andreje Babiše a ministru Macinkovi. Text vykresluje vládní postup jako ohrožení demokracie, premiéra jako slabého a ovládaného radikály, a systematicky nahrává prezidentu Pavlovi a kritikům vlády. Používá emotivní jazyk, nálepkování a zveličování.

Text mírně nahrává vládě a Andreji Babišovi, neboť poskytuje více prostoru ministru Macinkovi, který prezidenta Pavla kritizuje za nepřevzetí mandátu a naznačuje nekompetentnost KPR, aniž by prezidentova strana dostala srovnatelný prostor k odpovědi. Volba slova 'vymohl' a zařazení citace 'trochu hystericky' posilují dojem, že prezident jedná přehnaně.

Text vyznívá ve prospěch vládní strany: rozsáhle cituje ministra Macinku, který Pavlovo tvrzení označuje za hysterii a úsměvnou historku, a poskytuje mu výrazně větší prostor. Prezidentův pohled je zmíněn jen stručně a okamžitě zpochybněn.

Článek mírně nahrává vládní straně sporu, protože rámuje spor z perspektivy ministra Macinky a zdůrazňuje jeho tvrzení, že prezident měl k mandátu přístup, zatímco neposkytuje prezidentově kanceláři prostor k reakci na tuto konkrétní informaci. Zároveň prezidenta vykresluje jako hysterického a jeho úlohu na summitu snižuje na druhořadou.

Článek jednostranně přebírá vládní narativ. Prezentuje účast prezidenta Pavla na summitu NATO jako zbytečnou přítěž, která způsobuje komplikace a prodražuje akci. Prezident je vykreslen jako pasivní účastník v zadní řadě, zatímco premiér Babiš jako lídr. Prostor dostává pouze ministr Macinka, protistrana zcela chybí. Celek nahrává vládě Andreje Babiše.

Článek nahrává straně vlády/Babiše. Titulek vydává Macinkovo tvrzení o zpřístupnění mandátu za fakt, čímž naznačuje, že za problémy může prezidentova kancelář. Jinak je text poměrně vyvážený, dává prostor oběma stranám, ale umístění a formulace titulku celkové vyznění lehce vychyluje ve prospěch vlády.

Článek dává výrazně více prostoru ministru Macinkovi, který kritizuje prezidenta Pavla a Ústavní soud za dodatečné náklady a odsunutí prezidenta do druhé řady. Vyjádření Kanceláře prezidenta republiky je stručné a umístěné až na konci. Titulek navíc nahrazuje výraz „druhé řady“ silnějším „zadní řady“. Celkově text mírně nahrává vládnímu pohledu.

Text je věcnou zprávou o sporu o účast na summitu NATO. Nevykazuje výraznou tendenčnost, poskytuje obě strany sporu, i když vládní pohled je prezentován mírně více díky přímé citaci Babiše a delšímu prostoru pro jeho vyjádření. Celkově neutrální.

Text mírně nahrává vládě a Andreji Babišovi tím, že nechává bez protireakce zaznít jeho tvrzení o újmě Česka v zahraničí a zdůrazňuje nejasnosti programu prezidenta.

Článek je přehledem několika nesouvisejících zpráv, z nichž většina je neutrální. Jediná zaujatost se objevuje v krátké zprávě o sporu o kompetenční žalobu: označení důkazu poradce Macinky za "zjevný podvrh" bez připsání zdroje zvýhodňuje prezidenta Pavla a Ústavní soud, zatímco poradce a jeho politický tábor vykresluje jako nevěrohodné.

Článek popisuje spor o účast prezidenta Pavla na summitu NATO a potvrzuje jeho odlet vládním letadlem. Text je věcný, uvádí vyjádření obou stran bez zjevné redakční manipulace; prostor dostává jak Pavlův argument o protokolu, tak Babišovo zdůvodnění vyloučení. Mírně nahrává prezidentovi, neboť zmiňuje předběžné opatření Ústavního soudu ve prospěch účasti, ale celkově zůstává neutrální zpravodajství.

Článek je věcnou agenturní zprávou, která informuje o odletu prezidenta Pavla na summit NATO a o sporu s vládou. Uvádí stanoviska obou stran, text nenahrává výrazně žádné straně.

Text mírně nahrává prezidentově straně (Pavel, KPR). Titulek i úvod zdůrazňují tvrzení KPR, že vinu za vyšší náklady nese vláda. Prezident je prezentován jako konstruktivní aktér nabízející kompromis, zatímco vláda jako neústupná a ignorující. Vysvětlení vlády je uvedeno, ale je okamžitě zpochybněno kontrargumentem KPR.

Text mírně nahrává KPR a prezidentu Pavlovi, když jako hlavní tezi přebírá tvrzení Hradu, že za zvýšené náklady může vláda. Popis sporu jako 'vleklého' a zdůraznění, že vláda ignorovala kompromis, posiluje negativní obraz vlády.

Článek nahrává prezidentu Pavlovi – zdůrazňuje jeho výraznou podporu v průzkumu, oslabuje pozici Macinky (ani mezi vládními voliči nemá většinu) a připomíná pokles hodnocení vlády. Kontext právního sporu je zmíněn jen okrajově.