Článek mírně nahrává vládní straně (Macinka/Babiš), protože v titulku vytrhuje specifickou výtku (zbrojení), ačkoli anketa se ptala obecně na poškozování zájmů, a výsledek opozice zlehčuje slovem „jen“. Výběr ohlasů je formálně vyvážený, ale redakční rámování a zdůraznění většiny posilují dojem, že prezident škodí.

Článek silně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a kritizuje ministra Petra Macinku, Motoristy a vládu za pokusy degradovat prezidentskou roli na ceremoniální figurku. Autor označuje Macinkovu strategii za mstivou, obhroublou a emotivní, zatímco Pavlovo jednání hájí jako legitimní obranu kompetencí. Obvinění z ústavního puče zesměšňuje. Rozhodnutí Ústavního soudu vítá jako potřebné vyjasnění pravomocí.

Článek zprostředkovává podporu Miloše Zemana Radku Vondráčkovi jako prezidentskému kandidátovi a dává Vondráčkovi prostor k reakci. Celkově mírně nahrává Vondráčkovi a ANO, neboť bez kritického odstupu předkládá pochvalné výroky a Vondráčkovo vlastní rámování, zatímco ostatním potenciálním kandidátům věnuje jen stručný výčet.

Komentář kritizuje prezidenta Pavla za jeho tvrzení, že se chtěl s vládou dohodnout. Ukazuje, že dopis premiérovi Babišovi měl ultimativní tón a prezidentova snaha o dohodu je pouze rétorická. Text tak nahrává vládní straně sporu.

Článek jednostranně reprodukuje názory politologů volajících po návratu k nepřímé volbě prezidenta. Protistrana nedostává prostor, moderátorská poznámka v souhrnu klade otázku, zda je přímá volba neštěstím, čímž nenápadně sugeruje odpověď. Prospívá zastáncům nepřímé volby a v kontextu sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem nepřímo nahrává vládnímu úsilí o omezení prezidentských pravomocí.

Článek rámuje kritiku prezidenta Pavla od publicisty Jocha jako dominantní linii, zatímco pohled podporovatelů Pavla odsouvá na konec. Tím nahrává spíše táboru Macinky a Trumpova okolí, které líčí v příznivějším světle.

Text nahrává prezidentu Pavlovi a opozici tím, že kriticky vykresluje vládu Andreje Babiše jako konfliktní a nedůstojnou. Výběr událostí a jazykových prostředků (uvozovky, „prý“, předpoklady, osobní výpady) zvýrazňuje negativa vlády a legitimizuje postoj prezidenta.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Zdůrazňuje historickou praxi, odbornost Pavla a soudní rozhodnutí v jeho prospěch, zatímco Macinkův odpor vykresluje jako eskalaci. Objektivní neutrální tón převažuje, avšak vybrané výrazy a kontrastní zarámování posilují pozici Hradu.

Článek z debaty s prezidentem Pavlem jednostranně prezentuje jeho kritiku vlády. Novinářské otázky obsahují emocionálně zabarvené výrazy („únos státu“, „peskovat“, „na hanbě“, „na pranýř“) a redakční komentář zvýrazňuje pohled prezidenta. Celkově text nahrává prezidentu Pavlovi a znevýhodňuje vládu Andreje Babiše.

Text je satirická politická mikropovídka, která v humorné nadsázce přenáší dřívější protiústavní výklad prezidentských pravomocí prosazovaný SPD do hypotetické situace, kdy by Andrej Babiš stanul v čele vlády a dostal se do sporu s prezidentem Pavlem. Jako satira nepodléhá hodnocení tendenčnosti.