Už několik týdnu řeší česká politická scéna otázku, zda má, či nemá prezident Petr Pavel jet na summit NATO. Pro českého daňového plátce je to určitě téma nepodstatné, nijak se to jeho života nedotkne. Přesto to je debata důležitá. Ještě více rozděluje společnost po sněmovních volbách 2025. Ústavní soud (ÚS) reagoval neuvěřitelně rychle na kompetenční žalobu prezidenta a vydal předběžné opatření, že prezident na summit musí jet. Skoro by se zdálo, že celá kauza Hradu byla s ÚS domluvena, připravena. ÚS si tak ukousl velké politické sousto a bude otázkou, jak se s tím společnost vyrovná. Prezident Pavel na základě toho prohlásil, že on delegaci do turecké Ankary povede. Lze si těžko představit větší eskalaci situace. Rozvodové řízení opozice a koalice tedy pokračuje. Pavel v čele opozice Prezident se sice snaží stavět neutrálně, nicméně jeho souznění s opozicí je zřetelné. A nejde jen o summit v Ankaře. Řada jeho prohlášení o euru, Spojených státech evropských, zbrojení a dalších odpovídá programu opozičních stran. Opozice poslední sněmovní volby prohrála, nicméně její voliči nezmizeli. A prezident na její straně je silná karta. Stejně tak však nezmizeli voliči koaličních stran. Novinář Martin Schmarcz k aktuální politické situaci ve vysílání soukromé televize řekl: „Jdeme od pragmatického řešení k nenávistem.“ On pragmatickým řešením myslel postoje opozice a nenávistmi strany koalice. Upřímně – můžeme to i zcela otočit. Nenávistných výroků je dost a dost i mezi opozičními politiky. Jsme toho denně svědky. Není to nic příjemného, ale je to realita. Všichni už v Ankaře, já taky jdu! Je vcelku pochopitelné, že prezident, který působil ve vrcholných orgánech NATO, se chce zúčastnit jednoho z nejdůležitějších summitů. Určitě by bylo dobré, kdyby se s vládou dokázal domluvit. Jenže to, že vláda rozhodla, že nebude členem české delegace, není nepodřadné. Pavel nemá stejný pohled na finance, na zbrojení, ale také na řadu dalších věcí týkajících se EU. A dost dobře si nelze představit, že by na summitu byl němým účastníkem. Rozdílné názory, které sem tam prezident veřejnosti sděluje, to je jedním z hlavních argumentů koalice, proč prezidenta do delegace nezařadila. Dospělí lidé by se měli umět domluvit – určitě. Jenže mezi prezidentem a vládou už od nejmenování jednoho ministra panuje válka. Dosud zákopová. Obávám se, že Ústavní soud ji dostal na frontovou linii. A není vůbec třeba debatovat o tom, kdo si začal. Prostě se bojuje a zřejmě se bojovat dále bude. Pokrokáře nezastavíš! Jde o hloupost, chtělo by se říci ke kauze účasti na summitu NATO. Jenže ono to tak není. Jde o to, co tu běží už několik let. Jde o boj dvou konceptů společnosti – dobra se svobodou. Dobrodějové vědí, jak máme žít, aby to bylo dobré. Svobodní (nemám na mysli stranu) se snaží vytvořit prostor pro tvůrčí život. Vím, že toto rozdělení není striktně přesné. V obou táborech se najdou výjimky, ale v hlavních otázkách (kulturní války, média, zbrojení, migrace a tak dále) to tak je. A není to jen u nás. Je to na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku, Německu, Francii, Anglii. A také v USA. Je to zkrátka v celé euroatlantické civilizaci. Rozdělení tohoto světa na polovinu řezem liberální levice pokrokářů. Ať už Petr Pavel pojede, nebo nepojede do Ankary, nemůžu jinak než zopakovat zvolání: „Pokrokáři všech zemí, táhněte se svými představami dobra do háje!“ Čtěte také: Pokrokáři všech zemí, táhněte do háje! Poplatky ČT a ČRo – zestátnění státního je absurdita Když je černá prohlášena za bílou a bílá za černou