Hodnocení tagu: Podcast 34 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
📅 Období: 29. 9. 2025 – 23. 7. 2026
Tag se dělí na 3 témat (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.
Andrej Babiš a prezident Petr Pavel se vzájemně obviňují z diplomatického neúspěchu na summitu NATO v Ankaře. Babiš summit označil za ostudu způsobenou prezidentem, Pavel jej...
Premiér Andrej Babiš po sporu o delegaci na summitu NATO v Ankaře odmítl další koordinaci s prezidentem Petrem Pavlem, prohlásil, že už s ním nechce být v delegaci, a potvrdil,...
Ostatní články
27
Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.
Podání nahrává kritikům narativu české výjimečnosti. Text jej nepopisuje pouze jako historickou představu, ale autorskými výrazy jej rámuje jako iluzi, sebelítostivou pýchu a legendu, zatímco jeho odmítnutí představuje jako postoj potvrzený následnými událostmi.
Podání nahrává hlavně straně B: opakovaně zvýrazňuje bezpečnostní interpretaci možného čínského nátlaku a staví ji proti zdrženlivému stanovisku ministra. Současně nepříznivě rámuje Čínu i představitele strany C, zejména přes výběr a pořadí citací reportéra; řada nejostřejších soudů je však korektně atribuována Lukáši Valáškovi, nikoli přímo redakci.
Podání nahrává straně B: nejasnosti kolem majetku rámuje jako další článek série politických kauz, opakované doplňování Dvořákova vysvětlení zdůrazňuje jako známku jeho nedůvěryhodnosti a rozsáhle využívá interpretace vlastních investigativních novinářů. Dvořákovo stanovisko je sice zveřejněno, ale celkový redakční rám je vůči němu výrazně skeptický.
Článek reprodukuje především vyjádření Andreje Babiše, jemuž dává výrazně větší prostor než jeho oponentům. Výběr slov jako „nálepky“ či „postěžoval si“ mírně rámuje Babiše, avšak celkově text nahrává spíše Babišovi, protože jeho tvrzení nejsou konfrontována s protiargumenty a chybí důležitý kontext k otázce střetu zájmů.
Text mírně nahrává Karlu Komárkovi a Petru Dvořákovi: titulek představuje Dvořákovo místo v představenstvu majoritního vlastníka jako přímé vyslání do nejvyššího vedení festivalu a tělo přebírá rám, že má zavádět profesionálnější řízení. Jinak jde převážně o věcnou zprávu bez otevřeného konfliktu či výrazně emotivního jazyka.
Podání poškozuje obraz československého a českého státu a jeho institucí tím, že jejich postupy rámuje jako temnou, bolestnou a byrokraticky těžkopádně řešenou kapitolu. Většina konkrétních tvrzení je však věcná nebo výslovně přisouzená oslovené reportérce; článek nevytváří samostatný zvýhodněný politický tábor.
Podání je převážně vyvážené. Klempíř dostává více prostoru, protože předmětem zprávy je jeho příspěvek, ale jeho výtky vůči Strakatému jsou jasně atribuovány a článek zároveň připomíná Strakatého vysvětlení i Klempířovu omluvu. Nelze doložit zřetelné redakční nadržování některé straně.
Podání nahrává straně B: redakce už v úvodu a v závěrečném lákadle rámuje Česko a Babišovu vládu jako zanedbávající alianční povinnosti a ustupující od podpory Ukrajiny. Část těchto závěrů opírá o analytikovy citace, ale hodnotící rám je místy podán redakčně jako samozřejmý.
Text je převážně věcnou anotací rozhovoru. Výrazněji zviditelňuje interpretaci Martina Buchtíka, podle níž ze sporu těžil Petr Macinka, ale tuto interpretaci důsledně připisuje jmenovanému mluvčímu; redakční tendenčnost z dodaného textu nelze spolehlivě doložit.
Podání střídavě znevýhodňuje obě hlavní strany: Motoristy rámuje jako politicky sebedestruktivní, zatímco Petra Pavla označuje za mimořádný politický kýč. Jde o silně hodnotící a provokativní upoutávku, nikoli o neutrální referování.
Text v souhrnu zviditelňuje konflikt Babiše a Pavla a popisuje jej jako vzájemnou ignoraci, ale nepřisuzuje odpovědnost ani morální převahu jedné straně. Zjištěné hodnotící prvky proto obě strany zatěžují obdobně.
Článek trpí zásadním nesouladem: titulek a perex lákají na profil válečné reportérky Darji Stomatové, zatímco tělo textu přináší neutrální zprávu o debatě k nehodě Filipa Turka. Tato struktura mate čtenáře a může sloužit k přilákání pozornosti pod falešnou záminkou, což nahrává České televizi pozitivním rámováním vlastní tváře, ačkoli samotné zpravodajství o Turkově kauze je věcné a vyvážené.
Text věcně představuje rozhovor s reportéry o investigativním natáčení; nepodává spor způsobem zvýhodňujícím některou stranu.
Podání mírně nahrává straně B, protože její interpretaci podporují dva citovaní bývalí diplomatičtí činitelé, zatímco opačný postoj Petra Macinky je pouze stručně parafrázován. Zásadním kompozičním problémem je úplný nesoulad titulku a perexu o Daliboru Bártkovi s tělem textu o zadržení českého a čínského občana.
Podání mírně nahrává prezidentovi a Hradu: vládu opakovaně rámuje jako stranu prohlubující konflikt a útočící na Ústavní soud, zatímco její právní argumentaci zpochybňuje převážně vybraný politolog bez rovnocenného nezávislého hlasu na její podporu.
parlamentnilisty
Vtip Marka Ebena na Klempíře dostal nečekanou pointu
Podání mírně nahrává straně B, protože redakce bez přímého potvrzení spojuje Ebenův vtip o nechtěném hostovi s Oto Klempířem a reakci publika líčí jako podporu tohoto výkladu. Vyznění je však částečně vyváženo rozsáhlým prostorem pro Klempířova vlastní vyjádření, poděkování festivalu a omluvu Čestmíru Strakatému.
Podání mírně nahrává prezidentovi a Hradu: vládní omezení jsou opakovaně rámována jako striktní a ponižující, zatímco prezidentova pozice dostává více prostoru prostřednictvím reportérky a zdrojů z jeho okolí. Text však obsahuje i základní vyjádření ministerstva.
Článek formou profilového rozhovoru poskytuje prostor výhradně Matěji Skalickému, který kritizuje politiky za využívání podcastů k obcházení novinářské konfrontace. Jeho pohled není konfrontován s nikým z druhé strany, redakce jej navíc v úvodu oslavně vykresluje jako úspěšného a pracovitého novináře. Výběrem citátů do titulku a perexu a absencí opačného hlasu podání nahrává Skalickému a znevýhodňuje kritizované politiky v čele s Andrejem Babišem.
reflex
Chaos a vládní naschvály kolem Ankary. Takhle vláda komplikovala prezidentovi cestu na summit NATO
Článek jednostranně vykresluje vládu jako škodící prezidentovi pomocí emotivních výrazů (naschvály, házela klacky pod nohy) bez uvedení konkrétních faktů. Nahrává tak prezidentovi a poškozuje vládu.
Podání mírně až středně nahrává kritické novinářské perspektivě. Přínosy digitalizace sice uvádí, ale výrazněji akcentuje nepřehledný výpočet, očekávané ztráty části příjemců a zánik předpokládaných úspor. Hodnocení stojí převážně na vyjádřeních Petra Švihela a interním dokumentu, aniž dostává prostor aktuální reakce ministerstva či autorů revize.



