📰 Koniášnews crawler

noviny.dev

Pozorujeme · Analyzujeme · Informujeme

Sledujeme české zpravodajství — verze článků v čase, pozice na titulkách a AI hodnocení tendenčnosti napříč médii.

Žádné hodnocení tendenčnosti není a nikdy nebude stoprocentní — čísla jsou relativní indexy, ne verdikty, a měří rámování v textu, ne pravdu. jak to číst a meze měření →

91536článků
14283hodnoceno
155993verzí obsahu
913023snímků
69sekcí
21.11.2026 22:36poslední snímek
← všechna témata

Hodnocení tagu: Literatura 33 článků

Jak číst tato čísla meze měření
  • Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
  • Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
  • „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
  • Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
  • Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.

Plné meze a metodika: statement k projektu.

📅 Období: 29. 6. 2026 – 16. 11. 2026

Tag se dělí na 1 téma (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.

📄 Všechny články tagu (33) na jedné stránkované stránce →

1 Besedy s autory na festivalu 2 čl. 29. 6. 2026 – 1. 7. 2026 detail kauzy →
Ostatní články 31

Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.

Podání výrazně nahrává straně rodičů, učitelů a odbornice požadujících větší obezřetnost. Redakční hlas explicitní romantické knihy rámuje jako skrytou pornografii a závažné ohrožení dětí, zatímco vydavatele, knihkupce a BookTok spojuje především s nedostatečným označováním, komerční motivací a šířením problému. Perspektiva této strany je sice částečně uvedena, ale nedostává srovnatelný prostor k reakci na zdravotní a společenská tvrzení.

Podání výrazně zvýhodňuje Daniela Prokopa a jeho knihu: redakce vyzdvihuje jeho schopnosti i intelektuální poctivost a staví je proti politikům a stranickým institutům, které vykresluje jako povrchní a nevšímavé ke skutečným problémům. Jde o otevřeně hodnotící recenzi; výhrady k některým návrhům knihy její příznivé vyznění částečně vyvažují. Citované Prokopovy názory samy o sobě nejsou signály redakční tendenčnosti.

Podání poškozuje obraz ministerstva kultury a ministra Oto Klempíře: zdůrazňuje absenci publika a médií, označuje akci za narušení tradice a konání „na tajno“ a volí kritické citace z kulturní obce. Kulturní organizace nejsou redakčně favourizovány jako samostatná strana.

Jde o literární recenzi satirického románu, nikoli o satiru samotnou. Podání výrazně poškozuje Filipenka a Slona zesměšňujícími metaforami, kategorickými soudy o literárních žánrech a spekulacemi o autorově tvůrčí motivaci. Kritika konkrétních postupů románu je pro recenzi přirozená; tendenčnost se projevuje zejména tam, kde přechází k osobnímu znevážení autora. Zmínění úspěšní spisovatelé slouží jako srovnání, netvoří protistranu.

Podání nahrává straně A: Kyšu a jím bráněné autory/čtenáře staví jako rozumnou obranu, zatímco Denemarkovou rámuje jako ostře útočnou elitářku; její pozice je jen paraphrazována, Kyšova reakce dostává přímé citáty.

Podání nahrává straně A: Pospěchova kritika kultury autonomie je prezentována bez oponentury, zobecňující teze z rozhovoru přebírají titulek a perex jako výchozí fakta a medailon výrazně zdůrazňuje autorovu odbornost a úspěch. Žánr odborného rozhovoru však jednostrannost do značné míry přirozeně vysvětluje.

Text mírně znevýhodňuje autory novodobých mytologických rekonstrukcí, zejména Špilevského, expresivním odmítáním jejich výkladů. Převážně však předkládá věcné argumenty o povaze a stáří pramenů, rozlišuje doložené skutečnosti od hypotéz a připouští nejistotu. Samotné zpochybnění existence některých božstev ani informace o padělání nejsou důkazem tendenčnosti. Žádný skutečný protitábor text příznivě neportrétuje.

Podání je převážně faktické, ale výběrem detailů o absenci ministra, neobsazených místech, protestu a kontrastu s natáčením mírně poškozuje ministra a ministerstvo; žádnou protistranu nevychvaluje.

Text podává spor o dotační podmínky pro literární časopisy relativně vyváženě – obě strany dostávají přímé citace. Mírný náklon k časopisům plyne z jednoho neatribuovaného editačního rámu, který přebírá jejich výklad o 'účelovém výkladu' podmínek a 'tlaku na nezávislá periodika'. Silné formulace (cenzura, autoritářské režimy) jsou vždy v uvozovkách jako výrok časopisů.

Věcný nekrolog připomíná Ženíškovo působení a kulturní význam jeho knihkupectví. Mírně příznivé vzpomínkové vyznění neobsahuje doložitelnou manipulaci ani morální idealizaci. Zmínka o některých zdrojích vyjadřuje nejistotu ohledně prvenství; opakování základních údajů a uvedení encyklopedie odpovídají běžnému zpravodajství.

Podání vyznívá proti recenzovanému románu: jeho nedostatky zdůrazňuje expresivním titulkem a znevažující metaforou. Jde však o otevřeně hodnotící literární recenzi, jejíž negativní závěry samy o sobě nejsou manipulací. Text připouští také přednosti díla a autorčina přístupu. Politické postoje fiktivních postav nelze přičítat redakci; srovnávaní spisovatelé netvoří skutečnou protistranu.

Text je literární kritika knihy, která vyváženě kombinuje negativní hodnocení Kohoutovy prozaické techniky (anachronismus, patetismus, deklamativnost) s pozitivním uznáním jeho dramatického instinktu a svěžosti zkratkovitosti. Podání nenahrává žádné politické straně; jde o standardní knižní recenzi s výraznou, ale vyváženou kritickou evaluací.

Podání je mírně nepříznivé pro ministerstvo a ministra, protože zdůrazňuje protesty, absenci ministra a cituje kritiku, ale zůstává převážně faktické a bez explicitního morálního soudu redakce.

Podání mírně nahrává nezávislým knihkupectvím jejich spojením s Havlovým morálním odkazem. Zásahy úřadů jinak popisuje převážně věcně a uvádí také vládní zdůvodnění. Negativní skutečnosti ani ostré výroky citovaných aktérů samy o sobě nejsou důkazem redakční tendenčnosti.

Text věcně referuje o vítězství Tučkové v soutěži Angelus a o jejím gestačním postoupení rezidence ukrajinské kolegyni. Kritika ministra Klempíře zazní výhradně v Tučkové přímé řeči; redakční hlas ji nevaliduje ani nevyvrací. Podání mírně zvyšuje prestiž události, ale neobsahuje manipulativní rámování.

Text je formát rozhovoru, v němž ministr Klempíř obhajuje své kroky; kritici nejsou ani once citováni, jsou jmenováni pouze jím samým (‚někteří lidé', ‚humbuk'). redakční hlas je minimální, titulek atribuuje tvrzení Klempířovi. Podání mu mírně nahrává poskytnutím nezkrácené platformy, ale nejde o aktivní agitaci.

Text věcně referuje o obviněních, reakci Davida Walliamse a následných krocích; bez zjevného redakčního náklonu ve prospěch či proti aktérovi.

Jde o rozhovor s polským analytikem Kubou Benedyczakem; veškerá ostrá kritika Ruska (imperialismus, násilí jako hodnota, 'kult smrti') je v citovaném hlase tazatele/rozhovoru, redakční hlas (intro, otázky) názory systematicky připisuje zdroji ('soudí', 'podle něj', 'přirovnává'). Podání Rusko předvádí jednostranně kriticky – žádný rusko-hájící hlas nezaznívá – takže jako celek Rusku (jedinému aktérovi) mírně škodí, ale bez výrazných redakčních manipulací; negativita primárně patří mluvčímu, ne redakci.

Podání je věcné a Filipu Smoljakovi redakčně nenadržuje ani jej nedehonestuje. Jeho neúspěch je výsledkem popisovaného řízení. Argumentace soudů je jasně atribuována, text uvádí také Smoljakovy námitky a snahu získat reakce obou účastníků. Vydavatelé nejsou vlastním hlasem redakce příznivě hodnoceni, proto netvoří samostatný zvýhodněný tábor.

Podání žádné straně zřetelně nenahrává. Věcně popisuje změny v knihovně a jejich okolnosti. Pozitivní sebeprezentace vedení i kritické stanovisko Dagmar Havlové jsou atribuované jejich původcům. Převaha aktuálních vyjádření knihovny odpovídá tématu oznámených změn a sama nedokládá tendenčnost.

zobrazit všechny články tagu (33) na stránkované stránce →