Radek Bartoníček 52 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: aktualne
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Žánr (deterministicky ze sekce webu, kde vyšel): 17% z názorové sekce 9/52 zařazených čl.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Asymetrie uvození volba uvozovacího slovesa per aktér (§5a/2)
Bere autor jednomu aktérovi neutrální „řekl/uvedl" a druhému distancující
„tvrdí/údajně/prý"? Ne-neutrální podíl = kolik % uvození aktéra je distancujících nebo
bulvárních. Vysoký rozptyl mezi aktéry uvnitř tvorby autora = selektivní jazyk odstupu —
nejpřímější autorský podpis (jeho volba slova, ne redakční agregát).
Rozptyl 31%:
nejostřeji Radek Bartoníček (31%)
vs. nejneutrálněji Petr Pavel (0%).
| aktér | uvození | neutrálních | distancujících | bulvárních | ne-neutrální podíl |
|---|---|---|---|---|---|
| Radek Bartoníček | 13 (7 čl.) | 9 | 4 | 0 | 31% |
| ANO | 5 (5 čl.) | 4 | 1 | 0 | 20% |
| Martin Kupka | 5 (3 čl.) | 4 | 1 | 0 | 20% |
| Jan Kasal | 6 (1 čl.) | 5 | 1 | 0 | 17% |
| Petr Macinka | 15 (7 čl.) | 13 | 2 | 0 | 13% |
| Andrej Babiš | 16 (11 čl.) | 14 | 2 | 0 | 12% |
| Petr Pavel | 14 (8 čl.) | 14 | 0 | 0 | 0% |
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Andrej Babiš | kriticky -0.54 ×23 | +0.60 | +0.43 | -0.25 | 54 · 0d |
| Petr Macinka | kriticky -0.50 ×5 | +0.31 | +0.60 | -0.10 | 29 · 104d |
| Petr Pavel | vstřícně +0.50 ×9 | +0.57 | +0.49 | +0.25 | 27 · 119d |
| SPD | kriticky -0.50 ×2 | +0.33 | +0.29 | -0.13 | 23 · 0d |
| Jindřich Rajchl | kriticky -0.50 ×2 | +0.33 | +0.92 | -0.04 | 3 · 13d |
| Filip Turek | kriticky -0.50 ×2 | +0.19 | +0.43 | -0.26 | 3 · 121d |
| Martin Kupka | vstřícně +0.50 ×3 | +0.36 | +0.80 | -0.20 | 3 · 3d |
| Tomio Okamura | kriticky -0.40 ×7 | +0.60 | +0.72 | -0.29 | 18 · 0d |
| ODS | kriticky -0.34 ×3 | +0.07 | +0.29 | -0.23 | 10 · 13d |
| Oto Klempíř | vstřícně +0.16 ×3 | +0.64 | +0.75 | -0.15 | 7 · 13d |
| David Smoljak | +1.00 ×1 · orientační | +0.50 | +0.67 | -0.33 | 2 · 125d |
| Boris Šťastný | +1.00 ×1 · orientační | +0.38 | +0.38 | +0.00 | 2 · 136d |
| Vláda ČR | -0.50 ×1 · orientační | +0.51 | +0.45 | -0.21 | 32 · 122d |
| ANO | -0.50 ×1 · orientační | +0.43 | +0.17 | -0.24 | 29 · 110d |
| Motoristé | +0.50 ×1 · orientační | +0.10 | +0.14 | -0.30 | 13 · 13d |
| Česká televize | +0.50 ×1 · orientační | -0.48 | -0.54 | -0.62 | 13 · 13d |
| Jaromír Zůna | -0.50 ×1 · orientační | -0.09 | -0.16 | -0.26 | 4 · 128d |
| Viktor Orbán | -0.50 ×1 · orientační | -0.83 | -0.67 | -0.75 | 4 · 135d |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
-0.40→proti Andrej Babiš (12 kauz); +0.47→Petr Pavel (9 kauz); -0.12→proti Petr Macinka (2 kauz); -0.07→proti Tomio Okamura (1 kauz); +0.00→N (1 kauz); +0.65→David Smoljak (1 kauz); -0.38→proti Filip Turek (1 kauz); -0.38→proti Filip Dvořák (1 kauz); +0.17→Věra Čáslavská (1 kauz); +0.41→Petra Wünschová (1 kauz); -0.60→proti Vládní koalice ANO, SPD, Motoristé (1 kauz); -0.22→proti STAN (1 kauz); -0.55→proti Miroslav Ševčík (1 kauz); -0.45→proti nová koalice STAN, SPOLU a Praha sobě (1 kauz); +0.24→Martin Kupka (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
-0.45→proti Andrej Babiš ↑(prostý -0.40, n=12); +0.48→Petr Pavel ↑(prostý +0.45, n=9); -0.24→proti Petr Macinka =(prostý -0.24, n=2); +0.15→Tomio Okamura =(prostý +0.15, n=1); +0.00→N =(prostý +0.00, n=1); +0.61→David Smoljak =(prostý +0.61, n=1); -0.38→proti Filip Turek =(prostý -0.38, n=1); -0.39→proti Filip Dvořák =(prostý -0.39, n=1); +0.05→Věra Čáslavská =(prostý +0.05, n=1); +0.29→Petra Wünschová =(prostý +0.29, n=1); -0.62→proti Vládní koalice ANO, SPD, Motoristé =(prostý -0.62, n=1); -0.22→proti STAN =(prostý -0.22, n=1); -0.70→proti Miroslav Ševčík =(prostý -0.70, n=1); -0.45→proti nová koalice STAN, SPOLU a Praha sobě =(prostý -0.45, n=1); -0.07→proti Martin Kupka =(prostý -0.07, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 52
Podání jednoznačně znevýhodňuje Miroslava Ševčíka: titulek i redakční hlas ho charakterizují jako problémového a vulgárního politika, jehož chování je líčeno jako trvalý vzorec. Kritizující politici (Šebelová, pět stran, Babiš) jsou ospravedlněni ve svých reakcích. Ševčíkova vlastní obhajoba (popření zaměřenosti na konkrétní osobu, výklad Slovníku spisované češtiny) je podána jako neúspěšná a zesměšňující. Text podstatně nahrává straně B.
Podání představuje požadavek na odvolání Tomia Okamury především z pohledu Milionu chvilek a demonstrantů a neuvádí reakci Okamury, SPD ani vládoucích stran. Výběr citátů, zdůraznění davové podpory a citovaný výrok „pátá kolona Ruska“ v titulku nahrávají straně demonstrantů a poškozují stranu Okamury a SPD.
Podání zprostředkovává podcastovou glosu, která současnou vládu, ANO a Okamuru líčí jako aktéry přesazující zrušení poplatků a podílející se na oslabení veřejnoprávních médií. Implicitně tak nahrává kritikům tohoto kroku a poškozuje vládní stranu A.
Podání poškozuje kritizované politiky a zejména Luboše Xavera Veselého. Jejich vystupování zasazuje do morálního kontrastu se vstřícností a laskavostí. Vedle konkrétních příkladů obsahuje vlastní odsuzující hodnocení a otázky naznačující Veselého osobní odpudivost. Novináři vystupují jako terče jednání, nikoli jako samostatně vychvalovaný tábor; Větvička a fotbaloví fanoušci slouží jako kontextové morální příklady. Jde o komentářové podání, nikoli satiru.
Podání je převážně faktické; mírně škodí STANu a jeho představitelům (Vít Rakušan, Tomáš Hřebík) náznakem skryté spolupráce a neurčitosti, aniž by výrazně zvýhodňovalo jinou stranu.
Podání mírně nahrává vedení ODS proti Filipu Dvořákovi: zdůrazňuje neobjasněný původ jeho majetku, označuje ho redakční nálepkou „odbojný politik“ a jeho vysvětlení rámuje distancujícími výrazy a ironizujícími uvozovkami. Současně však Dvořák dostává rozsáhlý prostor pro vlastní obhajobu a text připomíná, že jej představitelé ODS ještě nedávno podporovali, takže vyznění není jednostranné.
Podání je převážně faktické, ale mírně zvýhodňuje vládní většinu: zdůrazňuje aktivitu a kladné kvitování Klempíře a Motoristů, zatímco opozici částečně charakterizuje jako emotivní.
Článek přináší vyjádření obou táborů, ale titulkem a podrobným líčením následků nehody lehce nahrává kritikům Filipa Turka (strana B). Ti získávají v úvodu hlavní rámec, ačkoli text dále cituje i obhájce.
Podání poškozuje především Petra Macinku a Viktora Orbána: Macinkovu návštěvu rámuje jako trapný návrat po okázalé podpoře poraženého spojence, zatímco novou maďarskou garnituru staví spíše do legitimního a odborného světla.
Text nahrává ministru Plagovi a kritizuje premiéra Babiše za nadměrné zasahování do resortu školství. Titulek 'stínový ministr' a popis 'fušování' rámují Babiše negativně, Plaga je naopak prezentován jako kompetentní a jediný schopný oponent.
Text informuje o projektu horkovodu Dukovany–Brno a shodě obou politických vlád na jeho realizaci. Zdůrazňuje vzácnost shody mezi jinak rozhádanými politiky, aniž by výrazně stranil jedné ze stran. Pouze věta o údajné neochotě nových vlád navazovat na projekty předchůdců předkládá jako samozřejmý fakt, což v úvodu lehce vrhá podezření na Babišovu vládu, ale text tuto obavu vzápětí vyvrací.
Text je interview s Janem Kasalem, který kritizuje vedení schůze Okamurou. Redakční hlas Oiramuruovo jednání rámuje jako záměrné omezování opozice (atribuce úmyslu), zároveň ale přiznává Okamurovu obranu jako pravdivou a uvádí, že přestávky zneužívali i další politici. Celkové podání mírně poškozuje Okamuru strukturou (Kasal dominuje, obrana je krátká a hned kontextualizována), ale nejde o výraznou tendenčnost.
Podání referuje podcast a je převážně vyvážené; mírně nahrává vládnímu táboru tím, že odhady Milionu chvilek rámuje jako přání a pochybuje o „šokujícím“ růstu STANu, zatímco proti Babišovi používá expresivní „chlubil“ a negativní citáty.
Článek věcně referuje o studentských protestech proti vládě v souvislosti s rušením koncesionářských poplatků. Redakční hlas je převážně faktografický; mírný náklon k protestujícím plyne z toho, že studenti mají monopol na přímou řeč a jejich požadavky jsou předkládány bez vládní odpovědi. Otevřená kritika vlády v textu chybí, jedinou expresivní formulací je přídavek 'nechvalně proslulým' o Nejedlém v pozadí.
Rozhovor s ministrem Šťastným. Titulek užitím slova "útok" a fráze "je to kachna" lehce rámuje spor ve prospěch Motoristů jako vysvětlujících napadení. Některé novinářské otázky používají zavádějící náznaky (insinuace) a expresivní označení ("fíkový list"), což mírně nahrává kritikům. Celkově je však Šťastnému poskytnut rozsáhlý prostor k obhajobě a vysvětlení, takže vyznění je vyrovnané s mírným příklonem k Motoristům.
Podání nahrává straně A v otázce podpory Ukrajiny a PURL: Pavla staví do věcného a vstřícného světla, zatímco Okamuru líčí jako odmítavého vůči Ukrajině. Současně však kriticky rámuje i Babiše jako politika vyhýbajícího se tématu obrany a podléhajícího domácímu tlaku.
Text reportuje o partizánském podcastu Tečka, jehož autor Bartoníček chválí prezidenta Pavla a demonstraci pro veřejnoprávní média, zatímco kritizuje Okamuru. Článek se drží atribuce ('podle něj', 'namítá Bartoníček'), ale titulek bezprostředně přebírá Bartoníčkův normativní rámec (proč naslouchat Pavlovi, proč odmítat nepravdivá slova Okamury) bez uvozovek či atribuce. V těle se objevuje mírně dehonestující 'se snažil tvrdit'. Celkové podání je relativně věcné reportování partizánského obsahu s velmi mírným náklonem ke straně A.
Text je převážně věcný vox-pop z demonstrace. Redakce dává hlas výhradně demonstrantům a jejich argumentům, vláda (ANO, SPD, Motoristé) není v článku zastoupena žádným prohlášením ani odpovědí. Vlastní redakční hlas je neutrální, pouze jedna neatribuovaná formulace (‚nesystémové kroky') mírně hodnotí vládní politiku. Celkově podání mírně nahrává demonstrantům strukturálním výběrem zdrojů.
Podání je výrazně hodnotící a kritizuje obě části vládního sporu. Babiše a Macinku rámuje jako vystrašené, neupřímné a nekonzistentní aktéry zachraňující většinu, zatímco Okamuru a SPD vykresluje jako populisty motivované funkcemi a dlouhodobě manipulující své voliče. Nejvíce tak vyznívá ve prospěch opoziční strany C, jejíž kritika údajného podvodu na voličích SPD uzavírá článek.
Podání sympathicky portrétuje Kupku jako klidného, vstřícného a otevřeného politika, zatímco vnitrostranickou kritiku (Tomášek, Děčín) shrnuje stručně a rámuje ji jako 'bouření' nervózních odpůrců. Redakční hlas Kupku opakovaně chválí za ochotu a mír, čímž mu podání mírně nahrává a jeho oponenty umenšuje.
Podání je převážně vyvážené: oběma kandidátům dává prostor k vlastnímu představení, uvádí jejich zázemí i vzájemně smířlivé výroky. Mírně rozdílné charakteristiky kandidátů samy o sobě nepředstavují doloženou tendenčnost.
Článek je interview s Bendou, v němž redakční hlas opakovaně chválí opozici (Benda jako „nejzkušenější
Podání je spíše profilové a humanizující: Petr Pavel je představen jako upřímný, nepoživačský a týmově pracující prezident, bez reálné politické protistrany. Mírně nahrává mu, hlavně díky uvozovacímu rámu kolem jeho osobních výpovědí.
Text je oslavný, žánrově typický pamětní příspěvek k propůjčení Řádu bílého lva in memoriam. Redakční hlas je teplý a obdivný vůči Čáslavské, což je v žánru vzpomínkového zpravodajství standard. Politicky nabité výroky (rozpolcená společnost, zprofanovaná pravda a láska) jsou výhradně v přímých citátech dcery Radky, redakce je nepřebírá jako vlastní. Skutečná protistrana ani aktivní spor zde nejsou.
Text převážně referuje Minářovy požadavky z jeho rozhovoru; vláda nemá vlastní hlas. Editor přídavkem „za značně kontroverzních okolností – v sobotu ve 4:36 ráno
Podání mírně znevýhodňuje Wolfa expresivním popisem jeho reakce a zdůrazněním oslabeného postavení. Grolichovi redakce výslovně přisvědčuje ohledně proměny vedení strany, zároveň ale zpochybňuje jeho výklad, že nejde o obrat. Ostré výroky o pochodu jsou atribuované aktérům a samy nedokládají tendenčnost redakce.
Text věcně referuje o vnitřním střetu v KSČM mezi Konečnou/Rounem a Prokšanovou/Krajčou. Obě strany dostávají prostor a citace. Mírný náklon proti Konečné vytváří redakční reframing jejího odchodu jako strategického tahu ("Ve skutečnosti rozehrála boj o svou budoucnost"), celkově jde ale o vyvážené zpravodajství.
Podání je pozitivní a sympatické vůči Petře Wünschové a jejímu centru; prezident je uveden jako ten, kdo ji ocenil, ale žádná reálná protistrana se v textu neobjevuje.
Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: vedle jeho návrhu kompromisu redakce jako vlastní závěr rámuje Macinkovo vystupování tak, že prezidentovu účast „ve skutečnosti ignoruje“. Text ale dává prostor i vládnímu vysvětlení nákladů a bezpečnostních důvodů.
Článek věcně referuje o interpelacích, ale redakční rám mírně znevýhodňuje vládní stranu: Babišovy odpovědi jsou opakovaně charakterizovány jako 'čtení obhajoby' a 'podržení' ministra, zatímco opoziční kritika je prezentována jako věcná. Titulek/perex zároveň mírně oslabuje důvěryhodnost opozice slovem 'lichotila' a implikací skrytého zájmu ('něco za to chtěla'). Celkový náklon je velmi mírný.
Článek nahrává prezidentu Petru Pavlovi, neboť zlehčuje a diskredituje kritiku poslanců ANO vůči němu pomocí ironických uvozovek, bojových metafor a insinuací o alkoholu.
Podání mírně nahrává opozičnímu aktérovi Kupkovi: redakční hlas jej uvádí verbem 'ujišťuje' a 'plně připravena', zatímco Babišovo stanovisko je podáno jako 'obvinění', které Kupka 'odmítá', a vládní legislativní krok jako 'prosadit'. Vládní strana nedostává vlastní prostor ani pozitivní rámec; je zmíněna pouze jako cíl Kupkovy kritiky.
Článek reprodukuje kritický podcast Politická šikana, který ostře odsuzuje chování premiéra Babiše vůči prezidentu Pavlovi na summitu NATO. Svým výběrem zdrojů, sledem argumentů a titulkem nahrává prezidentovi a kritikům Babiše, zatímco Babišova pozice nemá prostor k vyjádření.
Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: redakce opakovaně rámuje Babiše jako toho, kdo odmítá komunikaci, a vztah jako eskalující konflikt. Současně však dává značný prostor citovaným představitelům ANO a uvádí i Pavlovy argumenty.
Článek vykresluje premiéra Babiše jako toho, kdo po prezidentovi požaduje mlčení a nese nelibě jeho kritiku, zatímco prezident Pavel je prezentován jako obhájce národního zájmu a rozumného dialogu. Celkové podání nahrává prezidentu Pavlovi, protože rámuje konflikt jako Babišovu snahu o potlačení kritiky, a zároveň dává Pavlovi poslední slovo a morální převahu.
Podání výrazně nahrává straně prezidenta a Babišových kritiků. Redakční formulace vykreslují Babišovo jednání jako osobní napadání a článek následně řadí několik jednostranně kritických až urážlivých hodnocení bez srovnatelného prostoru pro jeho vysvětlení. Závěr obdobně rámuje spor uvnitř koalice jako předem domluvenou hru pro voliče.
Podání mírně nahrává zastáncům návrhu. Redakce naznačuje širokou politickou podporu bez jejího upřesnění a argumenty odpůrců místy uvádí s odstupem či jako stížnosti. Obě strany však dostávají prostor vysvětlit své důvody; samotné podpůrné citace ani popis zahraniční praxe nejsou důkazem tendenčnosti.
Text prostřednictvím titulku, perexu a zaujatých otázek rámuje Macinku jako agresivního politika, který ‚troluje‘, vede boj proti prezidentovi a podílí se na úpadku politické kultury. Rozhovor opakovaně předpokládá, že vláda rozeštvává společnost, a spojuje Macinku s údajně útočným Okamurou. Toto podání nahrává prezidentu Pavlovi a kritikům vládní koalice.
Text mírně nahrává prezidentovi Petru Pavlovi. Převážně věcně a s rozsáhlým prostorem pro vládní politiky popisuje setkání, ale titulek, perex a některé redakční formulace jejich kritiku či odmítnutí fotografování rámují jako provokativní jednání vůči prezidentovi. Pavel je naopak vykreslen hlavně jako hostitel ochotný naslouchat a věcně reagovat.
Komentář Radka Bartoníčka kriticky líčí Babišovu dominanci, jeho urážlivé nálepkování a blokování debaty o střetu zájmů, končí symbolickým odkazem na Zdenu Mašínovou a nepřímo zpochybňuje morálku současných politiků, čímž nahrává opozici a kritikům vlády.
Podání mírně až zřetelně nahrává Petru Pavlovi: jeho kritiku prezentuje jako věcnou a motivovanou zájmem o Česko, zatímco reakce vládního tábora líčí jako emotivní, účelové a radikalizující se. Část kritických závěrů o vládě redakce podává jako samozřejmost.
Text strukturuje shrnutí pořadu Tečka tak, aby vyzněl proti vládě Andreje Babiše a ve prospěch veřejnoprávních médií. Vláda je vykreslena jako útočník na národní pýchu, Babiš jako nepřátelský k novinářům, a jediný uznaný klad je okamžitě zpochybněn. Opozice je sice zmíněna kriticky, ale jde o vedlejší linku. Celkově text nahrává obhájcům České televize a Českého rozhlasu a odpůrcům vládních škrtů.
Podání celkově zvýhodňuje Evu Decroix a ODS. Redakce je staví do příznivějšího světla jako prostředí připouštějící názorovou samostatnost, zatímco ANO vykresluje jako bezvýhradně podřízené Babišovi. Malou navíc oslabuje domýšlením jejích pocitů a odbočkou k pověsti školy. Text místy shazuje také Decroix a závěrem výslovně oceňuje práci obou političek, což jednostrannost zmírňuje. Ostré výroky političek samy o sobě nejsou hodnoceny jako tendenčnost redakce.
Podání mírně až středně nahrává Davidu Smoljakovi. Redakce jej staví do role zkušeného obránce veřejnoprávních médií, zdůrazňuje jeho aktivitu, odbornost a předchozí volební úspěchy. Spor s ODS rámuje především z jeho perspektivy a nevraživost pražské ODS vůči němu zobecňuje bez doložení. Pecková dostává prostor, ale je částečně vykreslena jako soupeřka, která vstoupila do již obsazeného liberálního prostoru. Vláda je kritizována hlavně prostřednictvím vybraných Smoljakových výroků, nikoli samostatně ověřeným redakčním závěrem.
Text je věcné zpravodajství o výborovém jednání, ale redakční rám (slovesa protlačil/hájí, presupozice o Babišově 'slibu', boxerská metafora 'boj/prohráli', opakované 'varují') mírně zvyšuje dojem, že vládní většina jedná protihráčsky a že obavy z nezávislosti médií jsou oprávněné. Opozice a ředitelé médií jsou podáni věcně, vládní strana dostává verbální nálepku obrannou. Není to silná tendenčnost, ale mírný náklon k B.
Text výrazně nahrává straně podporující pomoc Ukrajině a kritice Babišovy vlády. Podání staví vládní tábor do kontrastu s utrpením ukrajinských civilistů, opakuje jeho údajné selhání v NATO a dává mu převážně kritický komentářový rámec.
Podání silně nahrává straně B: text rámuje Babiše, ANO/SPD a spojence jako pokrytecké a agresivní, zatímco Českou televizi a terče útoků staví do pozice obětí nebo obránců nezávislosti. Nahrává kritice vládní koalice a naopak.
Podání výrazně nahrává straně B: sportovkyně a prezident jsou rámováni jako pozitivní, spojující vzory, zatímco Babiš je redakčně stavěn do kontrastu jako trvale negativní aktér. Turek je spojován s nebezpečnou jízdou, byť mu pořad současně nabízí konstruktivní veřejnou roli.
Podání nahrává kritikům vlády: redakce opakovaně rámuje Babiše a ministry jako samolibé, neorganizované či podřízené, a běžné detaily z akce vybírá tak, aby působily ponižujícím dojmem.
Podání shrnuje podcast, který jednostranně kritizuje vládní většinu a Okamuru a naopak favorizuje obránce veřejnoprávních médií; text tím nahrává straně B a poškozuje stranu A.
Podání nahrává Petru Pavlovi: redakce opakovaně hodnotí jeho vystoupení jako klidnější, zkušenější a věcnější, zatímco Babiše a vládní stranu rámuje jako neklidnou, útočnou, pasivní vůči Ukrajině a odmítající spolupráci.
Podání nahrává straně B. Rozhovor sice dává Klempířovi rozsáhlý prostor k odpovědím, redakční perex a opakovaně konfrontační otázky však jeho neoblíbenost, osobní vinu a ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií často rámují jako již dané nebo velmi pravděpodobné skutečnosti. Klempířovy argumenty a tvrzení o vlastní práci jsou navíc místy přijímány se zjevnou skepsí.