noviny.dev

Podání mírně nahrává vedení ODS proti Filipu Dvořákovi: zdůrazňuje neobjasněný původ jeho majetku, označuje ho redakční nálepkou „odbojný politik“ a jeho vysvětlení rámuje distancujícími výrazy a ironizujícími uvozovkami. Současně však Dvořák dostává rozsáhlý prostor pro vlastní obhajobu a text připomíná, že jej představitelé ODS ještě nedávno podporovali, takže vyznění není jednostranné.

Článek přináší vyjádření obou táborů, ale titulkem a podrobným líčením následků nehody lehce nahrává kritikům Filipa Turka (strana B). Ti získávají v úvodu hlavní rámec, ačkoli text dále cituje i obhájce.

Podání poškozuje především Petra Macinku a Viktora Orbána: Macinkovu návštěvu rámuje jako trapný návrat po okázalé podpoře poraženého spojence, zatímco novou maďarskou garnituru staví spíše do legitimního a odborného světla.

Text nahrává ministru Plagovi a kritizuje premiéra Babiše za nadměrné zasahování do resortu školství. Titulek 'stínový ministr' a popis 'fušování' rámují Babiše negativně, Plaga je naopak prezentován jako kompetentní a jediný schopný oponent.

Text informuje o projektu horkovodu Dukovany–Brno a shodě obou politických vlád na jeho realizaci. Zdůrazňuje vzácnost shody mezi jinak rozhádanými politiky, aniž by výrazně stranil jedné ze stran. Pouze věta o údajné neochotě nových vlád navazovat na projekty předchůdců předkládá jako samozřejmý fakt, což v úvodu lehce vrhá podezření na Babišovu vládu, ale text tuto obavu vzápětí vyvrací.

Rozhovor s ministrem Šťastným. Titulek užitím slova "útok" a fráze "je to kachna" lehce rámuje spor ve prospěch Motoristů jako vysvětlujících napadení. Některé novinářské otázky používají zavádějící náznaky (insinuace) a expresivní označení ("fíkový list"), což mírně nahrává kritikům. Celkově je však Šťastnému poskytnut rozsáhlý prostor k obhajobě a vysvětlení, takže vyznění je vyrovnané s mírným příklonem k Motoristům.

Podání nahrává straně A v otázce podpory Ukrajiny a PURL: Pavla staví do věcného a vstřícného světla, zatímco Okamuru líčí jako odmítavého vůči Ukrajině. Současně však kriticky rámuje i Babiše jako politika vyhýbajícího se tématu obrany a podléhajícího domácímu tlaku.

Podání je výrazně hodnotící a kritizuje obě části vládního sporu. Babiše a Macinku rámuje jako vystrašené, neupřímné a nekonzistentní aktéry zachraňující většinu, zatímco Okamuru a SPD vykresluje jako populisty motivované funkcemi a dlouhodobě manipulující své voliče. Nejvíce tak vyznívá ve prospěch opoziční strany C, jejíž kritika údajného podvodu na voličích SPD uzavírá článek.

Podání je převážně vyvážené: oběma kandidátům dává prostor k vlastnímu představení, uvádí jejich zázemí i vzájemně smířlivé výroky. Mírně rozdílné charakteristiky kandidátů samy o sobě nepředstavují doloženou tendenčnost.

Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: vedle jeho návrhu kompromisu redakce jako vlastní závěr rámuje Macinkovo vystupování tak, že prezidentovu účast „ve skutečnosti ignoruje“. Text ale dává prostor i vládnímu vysvětlení nákladů a bezpečnostních důvodů.

Článek nahrává prezidentu Petru Pavlovi, neboť zlehčuje a diskredituje kritiku poslanců ANO vůči němu pomocí ironických uvozovek, bojových metafor a insinuací o alkoholu.

Článek reprodukuje kritický podcast Politická šikana, který ostře odsuzuje chování premiéra Babiše vůči prezidentu Pavlovi na summitu NATO. Svým výběrem zdrojů, sledem argumentů a titulkem nahrává prezidentovi a kritikům Babiše, zatímco Babišova pozice nemá prostor k vyjádření.

Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: redakce opakovaně rámuje Babiše jako toho, kdo odmítá komunikaci, a vztah jako eskalující konflikt. Současně však dává značný prostor citovaným představitelům ANO a uvádí i Pavlovy argumenty.

Článek vykresluje premiéra Babiše jako toho, kdo po prezidentovi požaduje mlčení a nese nelibě jeho kritiku, zatímco prezident Pavel je prezentován jako obhájce národního zájmu a rozumného dialogu. Celkové podání nahrává prezidentu Pavlovi, protože rámuje konflikt jako Babišovu snahu o potlačení kritiky, a zároveň dává Pavlovi poslední slovo a morální převahu.

Podání výrazně nahrává straně prezidenta a Babišových kritiků. Redakční formulace vykreslují Babišovo jednání jako osobní napadání a článek následně řadí několik jednostranně kritických až urážlivých hodnocení bez srovnatelného prostoru pro jeho vysvětlení. Závěr obdobně rámuje spor uvnitř koalice jako předem domluvenou hru pro voliče.

Text prostřednictvím titulku, perexu a zaujatých otázek rámuje Macinku jako agresivního politika, který ‚troluje‘, vede boj proti prezidentovi a podílí se na úpadku politické kultury. Rozhovor opakovaně předpokládá, že vláda rozeštvává společnost, a spojuje Macinku s údajně útočným Okamurou. Toto podání nahrává prezidentu Pavlovi a kritikům vládní koalice.

Text mírně nahrává prezidentovi Petru Pavlovi. Převážně věcně a s rozsáhlým prostorem pro vládní politiky popisuje setkání, ale titulek, perex a některé redakční formulace jejich kritiku či odmítnutí fotografování rámují jako provokativní jednání vůči prezidentovi. Pavel je naopak vykreslen hlavně jako hostitel ochotný naslouchat a věcně reagovat.

Komentář Radka Bartoníčka kriticky líčí Babišovu dominanci, jeho urážlivé nálepkování a blokování debaty o střetu zájmů, končí symbolickým odkazem na Zdenu Mašínovou a nepřímo zpochybňuje morálku současných politiků, čímž nahrává opozici a kritikům vlády.

Podání mírně až zřetelně nahrává Petru Pavlovi: jeho kritiku prezentuje jako věcnou a motivovanou zájmem o Česko, zatímco reakce vládního tábora líčí jako emotivní, účelové a radikalizující se. Část kritických závěrů o vládě redakce podává jako samozřejmost.

Text strukturuje shrnutí pořadu Tečka tak, aby vyzněl proti vládě Andreje Babiše a ve prospěch veřejnoprávních médií. Vláda je vykreslena jako útočník na národní pýchu, Babiš jako nepřátelský k novinářům, a jediný uznaný klad je okamžitě zpochybněn. Opozice je sice zmíněna kriticky, ale jde o vedlejší linku. Celkově text nahrává obhájcům České televize a Českého rozhlasu a odpůrcům vládních škrtů.

Podání mírně až středně nahrává Davidu Smoljakovi. Redakce jej staví do role zkušeného obránce veřejnoprávních médií, zdůrazňuje jeho aktivitu, odbornost a předchozí volební úspěchy. Spor s ODS rámuje především z jeho perspektivy a nevraživost pražské ODS vůči němu zobecňuje bez doložení. Pecková dostává prostor, ale je částečně vykreslena jako soupeřka, která vstoupila do již obsazeného liberálního prostoru. Vláda je kritizována hlavně prostřednictvím vybraných Smoljakových výroků, nikoli samostatně ověřeným redakčním závěrem.

Text výrazně nahrává straně podporující pomoc Ukrajině a kritice Babišovy vlády. Podání staví vládní tábor do kontrastu s utrpením ukrajinských civilistů, opakuje jeho údajné selhání v NATO a dává mu převážně kritický komentářový rámec.

Podání výrazně nahrává straně B: sportovkyně a prezident jsou rámováni jako pozitivní, spojující vzory, zatímco Babiš je redakčně stavěn do kontrastu jako trvale negativní aktér. Turek je spojován s nebezpečnou jízdou, byť mu pořad současně nabízí konstruktivní veřejnou roli.

Podání nahrává kritikům vlády: redakce opakovaně rámuje Babiše a ministry jako samolibé, neorganizované či podřízené, a běžné detaily z akce vybírá tak, aby působily ponižujícím dojmem.

Podání nahrává Petru Pavlovi: redakce opakovaně hodnotí jeho vystoupení jako klidnější, zkušenější a věcnější, zatímco Babiše a vládní stranu rámuje jako neklidnou, útočnou, pasivní vůči Ukrajině a odmítající spolupráci.

Podání nahrává straně B. Rozhovor sice dává Klempířovi rozsáhlý prostor k odpovědím, redakční perex a opakovaně konfrontační otázky však jeho neoblíbenost, osobní vinu a ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií často rámují jako již dané nebo velmi pravděpodobné skutečnosti. Klempířovy argumenty a tvrzení o vlastní práci jsou navíc místy přijímány se zjevnou skepsí.