noviny.dev

Podání výrazně nahrává straně Motoristů a vlády. Rychetského stanovisko rámuje jako snahu kriminalizovat a umlčovat kritiky, rozšiřuje je pomocí řečnických otázek až k zavírání občanů a přisuzuje mu nenávist i intriky. Kritické výroky Macinky a Turka naopak omlouvá jako běžný, byť nevkusný projev. Rychetský ani druhá strana nedostávají prostor vysvětlit původní právní argument v přímé citaci.

Komentář systematicky delegitimizuje organizátora domobrany a SPD jako nebezpečný předvolební trik. Nahrává policii a právnímu státu, zatímco kritizuje i nálepkování ze strany pirátských zastupitelů.

Text kritizuje vládní strany za absenci vlastního prezidentského kandidáta a Babiše za vyklizení pole, čímž podle autora roste vliv podnikatelských skupin schopných 'vyrobit' prezidenta. Nejostřeji útočí na Petra Pavla, kterého vykresluje jako uměle vypěstovaný produkt byznysu s neporadcem Kolářem, a přirovnává ho k éře Zemana a Nejedlého. V tomto tendenčním podání text nahrává zejména opozičnímu táboru (Babiš, alternativní kandidáti) tím, že delegitimizuje současného prezidenta a jeho spojence.

Podání poškozuje vládu i prezidenta: vládu vykresluje jako alibistickou, nesolidní a nedůvěřivou, prezidenta jako konfrontačního a údajně usilujícího o převzetí kontroly nad summitem. Některé pasáže současně ospravedlňují nedůvěru vlády vůči prezidentovi, takže dílčí rámování nahrává vládní straně. Závěr oba tábory symetricky viní z umíněnosti, neschopnosti kompromisu a politického i lidského selhání.

Názorový text kritizuje oba tábory a doporučuje vzájemné uklidnění, větší prostor však věnuje osobním a politickým pochybením Petra Pavla a jeho vztahu k Petru Kolářovi. Současně Pavlovi přiznává věcnou pravdu v otázce koordinace po summitu a jednání vlády označuje za dětinské. Celkově je podání mírně nevýhodnější pro prezidentův tábor, zatímco Petra Macinku hodnotí ještě ostřeji, ale jeho chování částečně vysvětluje politickou taktikou a menší odpovědností.

Text nahrává hlavně postoji, že veřejné obrazy obou politiků jsou sebestylizace a nemají se brát vážně. Ironizuje Petra Pavla i Andreje Babiše poměrně symetricky, byť Babiš je častěji líčen jako bavič a vypravěč historek, zatímco Pavlova serióznost je zlehčována jako jednostranná póza.

Názorový text výrazně nahrává straně B. Požadavek na ukončení financování MOV spojuje s návrhem Borise Šťastného a rámuje oba jako politické trestání neposlušných příjemců dotací. Záměry STAN a signatářských států zpochybňuje emotivními výrazy, připisováním neupřímných motivů, analogií s Donaldem Trumpem a bez prostoru pro jejich vlastní zdůvodnění.

Podání mírně až středně nahrává prezidentu Pavlovi: Babišovu změnu rétoriky rámuje jako nevysvětlený, účelový a radikální krok, zatímco prezident je vykreslen hlavně jako aktér vyzývající ke smíru. Jde o názorový text, který otevřeně spekuluje o motivech.

V bezprostředním sporu podání nahrává celostátnímu vedení ODS, protože Dvořáka a jeho místní podporovatele vykresluje expresivně jako nevěrohodné a jejich odstranění označuje za jediné slušné řešení. Současně však širšími asociacemi s šedou ekonomikou, kampeličkou a bitcoinovou kauzou silně poškozuje obraz celostátní ODS a zpochybňuje její deklarovanou očistu.

Názorový text výrazně nahrává straně A. Zákaz představuje jako rozumnou ochranu dětí, zatímco námitky kritiků, ombudsmana a úzkostných rodičů převádí do ironických analogií, zpochybňuje jejich přiměřenost a místy útočí na jejich kompetenci či psychický stav. Babišovu osobní odpovědnost současně zlehčuje.