Martin Zvěřina 25 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: lidovky
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Žánr (deterministicky ze sekce webu, kde vyšel): 100% z názorové sekce 25/25 zařazených čl. — u komentáře je vyšší intenzita/subjektivita legitimní (⌀ 0,55 vs zpravodajství 0,37); čísla výše ber v tomhle kontextu, ne jako faul.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Petr Fiala | kriticky -0.56 ×3 | +0.31 | +0.23 | -0.17 | 5 · 3d |
| Petr Kolář | kriticky -0.50 ×2 | +0.63 | +0.40 | +0.40 | 3 · 108d |
| Martin Kupka | vstřícně +0.50 ×2 | -0.00 | +0.50 | -0.00 | 2 · 3d |
| ODS | kriticky -0.42 ×4 | -0.04 | +0.18 | -0.47 | 5 · 3d |
| Oto Klempíř | kriticky -0.40 ×2 | +0.33 | +0.67 | -0.67 | 2 · 11d |
| Motoristé | kriticky -0.35 ×3 | -0.16 | +0.26 | -0.20 | 7 · 103d |
| Vláda ČR | vstřícně +0.32 ×5 | +0.36 | +0.29 | -0.10 | 12 · 2d |
| Mikuláš Minář | kriticky -0.25 ×2 | +0.17 | +0.84 | -0.50 | 2 · 0d |
| Petr Pavel | kriticky -0.21 ×6 | +0.44 | +0.37 | -0.06 | 10 · 108d |
| Andrej Babiš | vstřícně +0.17 ×6 | +0.03 | +0.12 | -0.30 | 14 · 9d |
| Petr Macinka | kriticky -0.16 ×4 | -0.23 | +0.36 | -0.25 | 8 · 108d |
| Opozice | neutrálně -0.06 ×4 | -0.15 | +0.11 | -0.25 | 5 · 0d |
| Pavel Rychetský | -1.00 ×1 · orientační | +0.89 | +0.78 | -0.11 | 3 · 136d |
| Ústavní soud | -0.50 ×1 · orientační | +0.44 | -0.00 | -0.02 | 10 · 136d |
| Filip Turek | +0.50 ×1 · orientační | -0.56 | -0.00 | -0.33 | 3 · 136d |
| Vláda Petra Fialy | -0.50 ×1 · orientační | +0.61 | +0.53 | +0.10 | 3 · 104d |
| Vít Rakušan | -0.50 ×1 · orientační | +0.34 | +0.56 | +0.23 | 3 · 5d |
| Veřejnoprávní média | -0.50 ×1 · orientační | +0.26 | -0.33 | -0.26 | 2 · 20d |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
+0.06→Petr Pavel (4 kauz); -0.09→proti Andrej Babiš (4 kauz); -0.68→proti Ústavní soud (1 kauz); +0.58→Vedení radnice Prahy 10 (1 kauz); -0.40→proti Filip Dvořák (1 kauz); +0.70→Andrej Babiš a Robert Plaga (1 kauz); +0.10→SPD (1 kauz); -0.49→proti Motoristé (1 kauz); -0.78→proti ODS (1 kauz); +0.56→vládní koalice ANO, SPD, Motoristé (1 kauz); -0.56→proti opozice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti, STAN (1 kauz); -0.15→proti Martin Kupka (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
+0.07→Petr Pavel =(prostý +0.07, n=4); -0.08→proti Andrej Babiš =(prostý -0.07, n=4); -0.75→proti Ústavní soud =(prostý -0.75, n=1); +0.69→Vedení radnice Prahy 10 =(prostý +0.69, n=1); -0.44→proti Filip Dvořák =(prostý -0.44, n=1); +0.73→Andrej Babiš a Robert Plaga =(prostý +0.73, n=1); +0.10→SPD =(prostý +0.10, n=1); -0.61→proti Motoristé =(prostý -0.61, n=1); -0.84→proti ODS =(prostý -0.84, n=1); +0.70→vládní koalice ANO, SPD, Motoristé =(prostý +0.70, n=1); -0.70→proti opozice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti, STAN =(prostý -0.70, n=1); -0.36→proti Martin Kupka =(prostý -0.36, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 25
Podání výrazně poškozuje ODS a kritizované představitele Fialovy vlády. Autor používá ironii, zesměšňující výrazy a rámec morálního pokrytectví. Přestože připomíná presumpci neviny, později vlastním hlasem označuje transakci za obchod s podsvětím a připisuje ODS snahu nechat kauzu zapomenout. Konkrétní politický rival není zvýhodňován; žalobní orgány slouží především jako opora autorovy kritiky.
Názorový text výrazně poškozuje obraz zákonodárců napříč stranami, zejména Kateřiny Stojanové a Evy Decroix. Věcnou kritiku legislativního postupu doprovází zesměšňováním, připisováním zájmu o vlastní popularitu a paušálními soudy o politice na sociálních sítích. Žádný politický protitábor přitom nestaví do příznivého světla. Ironické pasáže jsou součástí fakticky ukotveného komentáře, nikoli samostatné satiry.
Podání výrazně nahrává straně Motoristů a vlády. Rychetského stanovisko rámuje jako snahu kriminalizovat a umlčovat kritiky, rozšiřuje je pomocí řečnických otázek až k zavírání občanů a přisuzuje mu nenávist i intriky. Kritické výroky Macinky a Turka naopak omlouvá jako běžný, byť nevkusný projev. Rychetský ani druhá strana nedostávají prostor vysvětlit původní právní argument v přímé citaci.
Komentář systematicky delegitimizuje organizátora domobrany a SPD jako nebezpečný předvolební trik. Nahrává policii a právnímu státu, zatímco kritizuje i nálepkování ze strany pirátských zastupitelů.
Podání převážně kritizuje letenský protest, Mikuláše Mináře a opozici jako přehnané, demagogické a nedemokratické; poškozuje tedy tento tábor. Andreje Babiše ani vládu zásadně nechválí ani neospravedlňuje, takže jde spíš o útok na jednu stranu než o vyvážené zastoupení dvou táborů.
Názorový text převážně poškozuje Macinku a Motoristy: jejich rozhodnutí rámuje jako rezignaci, nedostatek schopností a zastíranou nekonzistentnost. Pavlovi místy nahrává tvrzením, že spojuje společnost, současně však jeho zázemí vykresluje jako neprůhledný vliv finančních a lobbistických skupin. Podání tak není soustavnou obhajobou Pavlova tábora; prosazuje především autorovu představu odpovědnosti politických stran za prezidentské kandidáty.
Text mírně nahrává straně A: změnu financování rámuje jako věcnou a nevyhnutelnou úpravu, zatímco stranu B, zejména nynější opozici a médiím jako jejím spojencům, věnuje negativní rámec jako ideologické, samolibé a brzdící síle, kterou demonstrace poškozuje.
Komentář se soustředí na strategickou bezradnost ODS a kritizuje ji (ekonomické selhání, chybějící odvaha, ideologické kázáníčky). Žádná protistrana není redakčním hlasem chválena – STAN, KDU-ČSL ani Babiš jsou zmiňováni spíše jako negativní srovnání. Podání tedy ODS škodí, nikomu jinému výrazně nepomáhá.
Text kritizuje vládní strany za absenci vlastního prezidentského kandidáta a Babiše za vyklizení pole, čímž podle autora roste vliv podnikatelských skupin schopných 'vyrobit' prezidenta. Nejostřeji útočí na Petra Pavla, kterého vykresluje jako uměle vypěstovaný produkt byznysu s neporadcem Kolářem, a přirovnává ho k éře Zemana a Nejedlého. V tomto tendenčním podání text nahrává zejména opozičnímu táboru (Babiš, alternativní kandidáti) tím, že delegitimizuje současného prezidenta a jeho spojence.
Podání poškozuje vládu i prezidenta: vládu vykresluje jako alibistickou, nesolidní a nedůvěřivou, prezidenta jako konfrontačního a údajně usilujícího o převzetí kontroly nad summitem. Některé pasáže současně ospravedlňují nedůvěru vlády vůči prezidentovi, takže dílčí rámování nahrává vládní straně. Závěr oba tábory symetricky viní z umíněnosti, neschopnosti kompromisu a politického i lidského selhání.
Text jednoznačně nahrává straně A (Babiš a vláda): jeho rozhodnutí odjet do Izraele je rámováno jako „střízlivé
Názorový text kritizuje oba tábory a doporučuje vzájemné uklidnění, větší prostor však věnuje osobním a politickým pochybením Petra Pavla a jeho vztahu k Petru Kolářovi. Současně Pavlovi přiznává věcnou pravdu v otázce koordinace po summitu a jednání vlády označuje za dětinské. Celkově je podání mírně nevýhodnější pro prezidentův tábor, zatímco Petra Macinku hodnotí ještě ostřeji, ale jeho chování částečně vysvětluje politickou taktikou a menší odpovědností.
Text nahrává hlavně postoji, že veřejné obrazy obou politiků jsou sebestylizace a nemají se brát vážně. Ironizuje Petra Pavla i Andreje Babiše poměrně symetricky, byť Babiš je častěji líčen jako bavič a vypravěč historek, zatímco Pavlova serióznost je zlehčována jako jednostranná póza.
Komentář mírně nahrává vládě v otázce přiměřenosti mediální kritiky: obhajuje Klempíře před výtkami kvůli poradcům a kritická média vykresluje jako selektivní a povýšená. Současně však vládu a Motoristy výrazně dehonestuje jako nekompetentní. Výsledkem je smíšené podání s obhajobou ohleduplnějšího přístupu k vládě, nikoli podpora její kulturní politiky.
Názorový text výrazně poškozuje obraz předkladatelů návrhu, zejména Petra Macha a SPD, a kritiku rozšiřuje na současnou vládu. Vedle věcných námitek používá zesměšnění, nálepky a předkládá omezenou kompetenci či jednostranné motivace politiků jako samozřejmost. Žádný skutečný politický protitábor příznivě nevykresluje. Ironie a hypotetické zrušení SPD slouží argumentaci komentáře; text jako celek není satira.
Podání je výrazně názorové a ostře kritizuje ministra a vládu, zároveň ale napomíná opozici. Nahrává spíše straně protestujících/opozice, protože jim přiznává legitimitu, ale zároveň varuje před nerealizovatelností jejich požadavků.
Názorový text výrazně nahrává straně B. Požadavek na ukončení financování MOV spojuje s návrhem Borise Šťastného a rámuje oba jako politické trestání neposlušných příjemců dotací. Záměry STAN a signatářských států zpochybňuje emotivními výrazy, připisováním neupřímných motivů, analogií s Donaldem Trumpem a bez prostoru pro jejich vlastní zdůvodnění.
Podání mírně až středně nahrává prezidentu Pavlovi: Babišovu změnu rétoriky rámuje jako nevysvětlený, účelový a radikální krok, zatímco prezident je vykreslen hlavně jako aktér vyzývající ke smíru. Jde o názorový text, který otevřeně spekuluje o motivech.
V bezprostředním sporu podání nahrává celostátnímu vedení ODS, protože Dvořáka a jeho místní podporovatele vykresluje expresivně jako nevěrohodné a jejich odstranění označuje za jediné slušné řešení. Současně však širšími asociacemi s šedou ekonomikou, kampeličkou a bitcoinovou kauzou silně poškozuje obraz celostátní ODS a zpochybňuje její deklarovanou očistu.
Text podává kauzu Babišova strýce jako senzacechtivý mediální útok a srovnává ho s případem Karla Schwarzenberga. Podání nahrává Babišovi a Schwarzenbergovi, zatímco poškozuje Seznam Zprávy a další kritiky.
Text jednostranně podporuje pozici Bradáčové a Nejvyššího soudu (B) proti záměru ministerstva dopravy (A); podání rámuje ministerstvem navržené využití policejních dat jako 'vybočení z právního státu', zatímco argumenty strany B jsou prezentovány jako obrana práva. Titulek a perex využívají provokativní rám ('zamilovala se do pirátů silnic', 'delikventů'), ale tělo článku tuto provokaci okamžitě popírá a staví Bradáčovou do role ochránkyně právního státu.
Text je názorový komentář (tag | Názory), který systematicky delegitimizuje požadavky spolku Milion chvilek a Mináře (ultimáta, cirkus, negativní motivace, snaha paralyzovat vládu), zatímco vládu hájí jako legitimní a opřenou o vůli majority. Nahrává straně B (vládě) a poškozuje stranu A (protestní hnutí).
Text z pozice názorového komentáře jednoznačně podporuje vládní návrh zákona o referendu (A) a soustavně dehonestuje opozici (B) jako elitářskou, pokryteckou a bojácnou vůči občanům. Vládní většinu kritizuje jen okrajově (styl vyjednávání), zatímco opozici označuje za 'politický relikt', 'kušující' občany a 'nesvéprávné hlupáky'.
Názorový text výrazně nahrává straně A. Zákaz představuje jako rozumnou ochranu dětí, zatímco námitky kritiků, ombudsmana a úzkostných rodičů převádí do ironických analogií, zpochybňuje jejich přiměřenost a místy útočí na jejich kompetenci či psychický stav. Babišovu osobní odpovědnost současně zlehčuje.
Podání výrazně poškozuje Krajskou zdravotní a politiky hájící zachování porodnic. Autor jim připisuje volební účelovost, nezájem o pacienty a alibismus; stanovisko organizace přepisuje do znevažující podoby a spojuje spor s její personální minulostí. Centralizaci představuje jako nevyhnutelnou a hejtmana Kubu výslovně chválí jako příklad odpovědného postupu. Text připouští význam dostupnosti péče v Děčíně a cituje stanovisko Krajské zdravotní, jeho celkové rámování je však jednoznačně hodnotící. Jde o označený názorový text, nikoli satiru.