Jan Tvrdoň 24 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: denikn
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Asymetrie uvození volba uvozovacího slovesa per aktér (§5a/2)
Bere autor jednomu aktérovi neutrální „řekl/uvedl" a druhému distancující
„tvrdí/údajně/prý"? Ne-neutrální podíl = kolik % uvození aktéra je distancujících nebo
bulvárních. Vysoký rozptyl mezi aktéry uvnitř tvorby autora = selektivní jazyk odstupu —
nejpřímější autorský podpis (jeho volba slova, ne redakční agregát).
Rozptyl 16%:
nejostřeji Andrej Babiš (27%)
vs. nejneutrálněji Petr Pavel (11%).
| aktér | uvození | neutrálních | distancujících | bulvárních | ne-neutrální podíl |
|---|---|---|---|---|---|
| Andrej Babiš | 11 (4 čl.) | 8 | 3 | 0 | 27% |
| Petr Pavel | 9 (4 čl.) | 8 | 1 | 0 | 11% |
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Vláda ČR | kriticky -0.50 ×3 | +0.49 | +0.43 | -0.23 | 21 · 2d |
| Petr Macinka | kriticky -0.50 ×2 | +0.18 | +0.34 | -0.08 | 14 · 102d |
| ODS | kriticky -0.50 ×2 | -0.56 | -0.23 | -0.61 | 4 · 3d |
| Andrej Babiš | kriticky -0.40 ×13 | +0.38 | +0.38 | -0.34 | 30 · 0d |
| Petr Pavel | vstřícně +0.35 ×8 | +0.11 | +0.40 | -0.06 | 19 · 104d |
| ANO | neutrálně -0.06 ×5 | +0.28 | +0.07 | -0.37 | 15 · 3d |
| Tomio Okamura | neutrálně -0.00 ×2 | +0.52 | +0.52 | +0.59 | 3 · 19d |
| STAN | +0.50 ×1 · orientační | +0.75 | +0.77 | +0.81 | 4 · 3d |
| Ondřej Prokop | -0.50 ×1 · orientační | -0.67 | +0.00 | -0.67 | 3 · 143d |
| Tünde Bartha | -0.50 ×1 · orientační | +0.78 | +0.67 | -0.33 | 3 · 143d |
| Filip Turek | -0.50 ×1 · orientační | +0.13 | +0.19 | -0.70 | 3 · 123d |
| Vládní koalice | -0.50 ×1 · orientační | +0.33 | +0.50 | -0.16 | 2 · 104d |
| Ústavní soud | — | +0.59 | +0.41 | +0.03 | 11 |
| NATO | — | +0.11 | +0.04 | +0.00 | 9 |
| Motoristé | — | +0.05 | -0.16 | -0.00 | 7 |
| Česká televize | — | -0.17 | -0.25 | -0.18 | 6 |
| SPD | — | +0.29 | +0.22 | +0.15 | 6 |
| Deník N | — | +0.16 | +0.46 | +0.14 | 5 |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
+0.20→Petr Pavel (6 kauz); -0.31→proti Andrej Babiš (7 kauz); -0.25→proti Karel Řehka (1 kauz); +0.25→ODS (1 kauz); +0.90→Tomio Okamura (1 kauz); +0.14→STAN (1 kauz); +0.57→Starostové (1 kauz); -0.57→proti ANO (1 kauz); +0.35→Komunismus (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
+0.19→Petr Pavel ↓(prostý +0.26, n=9); -0.31→proti Andrej Babiš ↓(prostý -0.34, n=9); -0.33→proti Karel Řehka =(prostý -0.33, n=1); +0.33→ODS =(prostý +0.33, n=1); +0.90→Tomio Okamura =(prostý +0.90, n=1); +0.14→STAN =(prostý +0.14, n=1); +0.55→Starostové =(prostý +0.55, n=1); -0.55→proti ANO =(prostý -0.55, n=1); +0.35→Komunismus =(prostý +0.35, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 24
Analýza se staví kriticky k vládní koalici (především Babišovi/ANO): titulek přímo tvrdí, že Babiš 'dělá taktickou chybu', a tělo textu to podporuje verbálně zabarveným lexikem (výpad, protlačení, tažení, rozpoutala) a citací sociologa, který ukazuje rozpor mezi kroky koalice a zájmy jejích vlastních voličů. Okamura je zmíněn jako analytický beneficient, ale ani redakční hlas ho mravně neoslavuje – spíše připomíná jeho předchozí problémy. Podání tím v prvé řadě poškozuje vládní koalici.
Podání mírně nahrává protestní straně A: zdůrazňuje masovost a morální motivaci demonstrace a rétorickými otázkami i výběrem citace rámuje postup vládní strany B jako problematický. Straně B mírně škodí, aniž by text zjevně tvrdil, že šlo o nezákonné jednání.
Podání mírně nahrává Starostům: titulek a perex zdůrazňují jejich úspěch a sílu, zatímco text rámuje ODS jako stranu ve velkých problémech. Jde spíše o avízo podcastu než silně tendenční text.
Podání jednostranně kritizuje Andreje Babiše a hnutí ANO, zdůrazňuje jejich zranitelnost a chyby. Text neposkytuje příznivě vylíčenou protistranu, takže podání škodí straně A.
Podání jednostranně negativně rámuje Andreje Babiše a jeho koalici: prezentuje jejich vládnutí jako nehybné, zabývající se bizarnostmi a kulturními válkami a jako politicky chybné. Text neuvádí příznivý pohled koalice, takže škodí Babišovi a SPD/Motoristům a nahrává jejich kritikům.
Text převážně referuje o vládní odpovědi a rozsáhle reprodukuje její právní i hodnotící argumentaci. Mírně nahrává vládě tím, že mezititulek bez přímého připsání vládě rámuje prezidentův postup jako snahu „rozbít konsenzus“; jinak jsou ostré soudy důsledně připisovány vládě.
Podání mírně škodí vládě a premiérovi Babišovi: používá hodnotící slova o protlačování a silovém prosazení, aniž by v textu byla příznivě líčena jiná strana.
Podání výrazně znevýhodňuje Filipa Turka: redakce jeho jednání popisuje pomocí hodnotících soudů, ironických nálepek, nadsázky a metafor a jako samozřejmost předkládá jeho neohleduplnost i problematický vztah k pravidlům. V druhém sporu text nahrává Petru Pavlovi tím, že Babišovo jednání rámuje jako tvrdé útoky, výpady a možný emocionální výbuch a neurčitě naznačuje skryté pozadí.
Text převážně věcně informuje o Řehkově kandidatuře. Mírně kriticky rámuje postup STAN poukazem na dřívější požadavky společných kandidátů a označením nedohody za neschopnost. Současně uvádí okolnosti, které volební riziko snižují. Pochvaly Řehky patří citovanému Rakušanovi; redakce sama jeho soupeře příznivě nehodnotí.
Podání převážně nahrává opozici: růst ANO rámuje jako hrozbu, používá obraz „cunami“ a potřebu držet ANO „na uzdě“ a opozici staví do role obránce Senátu. Současně opozici nešetří a její dřívější postup označuje za neumětelství, takže vyznění není jednostranně pochvalné.
Text věcně referuje o průzkumu Kantar CZ; mírně zvýhodňuje STAN dramatickým rámem v titulku (raketový růst, honba na Babiše), zatímco ANO/Babiš je pozicován jako pronásledovaný. Celkově jde o standardní zpravodajské shrnutí volebního modelu s podmínkou v perexu ("Pokud se čísla potvrdí").
Text věcně referuje průzkum NMS, ale perex a titulek nesou výrazně nesymetrický hodnotící rám: pokles ODS je rámován existenciálně (‚nebezpečně', ‚ani oni sebe nebudou moct vydávat za silnou stranu'), zatímco pokles ANO je mírněn (‚nejde o nijak dramatickou zprávu', ‚dokázalo kompenzovat'). Podání mírně nahrává ANO a poškozuje ODS, aniž by šlo o přímý útok či agitaci.
Podání mírně poškozuje vládní představitele především náznakem, že Babiš a Macinka od hledání prezidentského kandidáta ustupují pouze předstíraně. Pavel je označen za volebního favorita, což samo o sobě nepředstavuje jeho chválu ani podporu. Okamurovy urážky jsou jasně připsány jejich autorovi a nejsou hodnocením redakce.
Podání mírně nahrává Petru Pavlovi: už v perexu jej staví do pozice spokojenějšího účastníka summitu, zatímco Macinkovo jednání popisuje jako výsměch. Text zároveň kriticky zachycuje i Pavlovy podporovatele, kteří jeho přijetí „glorifikovali“.
Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: titulek a závěrečný kontext zvýrazňují jeho výklad, že vláda nerespektuje soudní opatření, jeho nabídku kompromisu a dřívější postup vlády. Článek však zároveň dává značný prostor i Babišovu vysvětlení a jeho citacím.
Věcný rozhovor s analytikem Ipsos o potenciálním dopadu demonstrací na vládu. Editorální hlas zasahuje minimálně; hodnotící i analytické výroky jsou explicitně atribuovány expertovi. Text neposkytuje příznivý rám žádné protistraně a neodhaluje výrazný náklon.
Text mírně nahrává prezidentovi Pavlovi: vládní postup rámuje jako nekoordinovaný a v mezititulku jako „otočku“, zatímco prezidentovu účast podává jako snahu získat informace z první ruky. Většina ostřejších výroků je však řádně atribuována politikům.
Text podává průzkumy s výrazně dramatizovaným rámem: Starostové jsou líčeni jako vítězové („mimořádný výsledek
Podání mírně nahrává Petru Pavlovi. Redakce jej představuje jako osobnost schopnou získávat podporu napříč tábory, zatímco Babišův postup charakterizuje jako nahodilý a vládním lídrům připisuje účelové vnucování opoziční role prezidentovi. Část příznivého obrazu Pavla ovšem opírá o volební data; text také uvádí výhody koalice a připouští možnost jeho porážky. Ostré Macinkovy citace samy o sobě nejsou redakční tendenčností.
Podání mírně nahrává prezidentu Pavlovi: rozhodnutí vlády opakovaně rámuje jako překážku či „stopku“ prezidentovi a vybízí k představě jeho protiútoku. Vládu zároveň hodnotí slovy „lavírování“ a ironizuje údajný úspěch Motoristů.
Podání nahrává Petru Pavlovi a znevýhodňuje Andreje Babiše s vládou: redakční rám a převážně kritické expertizy vykládají Babišovy kroky jako účelovou eskalaci a Pavla jako uměřeného aktéra. Babišův pohled je sice citován, ale není obdobně rozvíjen nezávislými zdroji.
Podání výrazně nahrává prezidentu Pavlovi. Vládní postup líčí jako neúspěšné vyšachování prezidenta a vládním aktérům přisuzuje porážku, ponížení, neochotu a přepjatost. Titulek navíc prezentuje jednoznačné soudní vítězství a porážku Babiše, ačkoli tělo upřesňuje, že jde pouze o předběžné opatření a o kompetenční žalobě dosud nebylo rozhodnuto.
Podání nahrává kritikům hnutí ANO: skládá několik bytových kauz do obrazu strany a jejího okolí jako privilegovaných „papalášů“, přičemž používá ironii a skeptické formulace. Zároveň uvádí i skutečnost, že Andrej Babiš Prokopa kritizoval.
Text je komentář/pouták, který rámuje Babiše a vládní návrh jako chybný tlak na veřejnoprávní média; podání tak nahrává kritikům vlády a obráncům nezávislosti ČT/ČRo. Okamuru/SPD líčí spíš jako neoblíbeného beneficianta než jako chválenou stranu.