noviny.dev

Podání nahrává Janě Černochové a ODS tím, že Babišovo přátelské setkání s Ursulou von der Leyenovou rámuje titulkem jako ponížení a vedle něj skládá výčet jeho dřívějších urážek. Babišovi a ANO škodí hlavně implikací pokrytectví; jejich současné vysvětlení či reakce v textu chybí.

Podání nahrává kritikům Andreje Babiše: soustředí se na posměšné reakce opozice a dalších odpůrců a fotografovanou situaci redakčně popisuje tak, že premiér působí přehnaně nadšeně, zatímco Trump nezaujatě.

Podání výrazně nahrává straně B. Vinu Filipa Turka sice opírá o kamerové záznamy a dopravní značení, současně ji však zesiluje dramatickými slovesy, titulkovým označením jízdy za hazardní a zlehčujícím uvedením Turkovy obhajoby. Zařazuje také informace o vlastníkovi vozu a dřívější platbě Turkovi, které přímo nevysvětlují nehodu, ale dále zhoršují jeho obraz.

Text nahrává opozici (Kupka, ODS) tím, že bez vyjádření vlády dává prostor její ostré kritice zahraniční politiky kabinetu Andreje Babiše, zdůrazňuje absenci Česka u důležitého dopisu a připomíná EPPO vyšetřování Babiše. Kritika je rámována jako oprávněná.

Podání mírně nahrává Černochové a bývalé vládě Petra Fialy: titulek i rozsáhlý prostor dávají přednost její kritice Babiše, zatímco Babišovy výroky jsou převážně jen reprodukovány. Většina nejostřejších soudů je ale řádně atribuována Černochové či Fialovi, nikoli vyslovena redakcí.

Text rámuje neúčast Česka v evropském protiraketovém deštníku jako selhání vlády, která podle kritika (Fleka) pouze mluví o obraně, ale nekoná. Vládě není dán prostor k reakci, vynechány jsou důvody rozhodnutí. Celkově podání nahrává opoziční kritice a poškozuje obraz kabinetu Andreje Babiše.

Podání výrazně nahrává opozičním kritikům Babiše. Před věcným vysvětlením vyšetřování řadí několik ostrých reakcí Nerudové, Rakušana, Hřiba a Bartoše, zatímco stanovisko Babiše, ANO či Agrofertu chybí. Redakční uvozovací formulace některé útoky dále dramatizují. Až později text uvádí důležitou korekci, že zahájení řízení nemusí vést ani k obvinění.

Podání nahrává straně B, především výrazným titulkem, dramatickým slovesem „smetl“, rámujícími uvozovacími slovesy a opakovaným zdůrazněním nebezpečných následků. Text však zároveň přináší Turkovu verzi i rozsáhlé stanovisko Petra Macinky a výslovně uvádí, že o viníkovi má rozhodnout policie.

Podání škodí Andreji Babišovi: redakce opakovaně rámuje krátké podání ruky jako jeho jednostranné nadšení a Trumpův přehlíživý nezájem. Petr Fiala je citován jako kritik, ale redakční hlas jej příznivě nehodnotí, proto nejde o skutečný dvoustranný spor.

Text převážně věcně referuje o postoji Andreje Babiše k pomoci Ukrajině a o závěrech summitu. Neobsahuje dostatečný doslovný důkaz redakčního rámování, které by systematicky nahrávalo některé straně sporu.

Text reprodukuje ostrou výměnu mezi senátorem Šlachtou a ministrem Macinkou. Výběrem citací a titulkem s vulgární urážkou vyznívá v neprospěch Macinky a celkově nahrává Šlachtově kritice. Redakční volba zdůraznit „lež“ a „arogantního zmetka“ staví Macinku do negativního světla.

Podání nahrává Petru Fialovi a táboru podporujícímu pomoc Ukrajině: redakce vedle jeho kritiky doplňuje neatributované negativní hodnocení SPD a rámuje postup vlády jako rozpor s jejími předvolebními prohlášeními. Ostré výroky o „lhaní“ a „podvodu“ jsou však citacemi Fialy, nikoli vlastními tvrzeními redakce.

Podání mírně nahrává ODS proti Andreji Babišovi: titulek a úvod výrazně exponují její zesměšňující reakci, zatímco věcný zdravotní a ekonomický kontext případné daně přichází až později. Text však Babišovu odpověď cituje rozsáhle a uvádí také argumenty zastánců i odpůrců regulace, takže celková tendenčnost je omezená.

Článek ironicky připomíná dřívější právní výklad SPD, že prezident může odvolat vládu, a podsouvá ho současnému sporu Babišovy vlády s prezidentem Pavlem. Titulek bez přisouzení aktérům zjednodušuje spornou interpretaci do zdánlivě jasného tvrzení, čímž nahrává Pavlově pozici. Text celkově vyznívá mírně kriticky vůči vládě.

Podání nahrává prezidentu Pavlovi a kritikům vlády: vybírá a výrazně rozvíjí jejich ostré výtky, zatímco stanovisko vlády či Babiše k nim vůbec nepřináší. Část redakčních uvozovacích formulací navíc kritiku stylizuje konfliktně a posiluje její útočný tón.

Článek jednostranně prezentuje kritiku vlády za přesun lidskoprávních agend. Hovoří pouze odpůrci (opozice, rezignující experti), chybí prostor pro vyjádření vlády. Emotivní jazyk a výběr citací vykreslují vládu jako destruktivní a lhostejnou. Text tak výrazně nahrává opoziční/expertní straně.

Podání nahrává straně B: staví Babišova dřívější slova vedle současného využití muniční iniciativy a dává výrazný prostor ironickým či ostrým reakcím opozičních politiků. Babišovy výroky text uvádí, ale převládajícím rámem je jeho nekonzistence a neochota podporovat iniciativu.

Text je silně zaujatý proti Tomiu Okamurovi. Redakce volí emočně zabarvený slovník, vyzdvihuje negativní aspekty jeho chování a rámuje ho jako útočníka na svobodu médií. Jednoznačně nahrává straně B (novinářka/Česká televize).

Podání nahrává straně prezidenta a zastáncům konzultací: titulek podává sporný ústavní závěr jako hotový fakt, zatímco samotný text obsahuje právní podmínku, že by porušení záleželo na tom, zda Babiš odmítá kontakt s prezidentem úplně. Článek také výrazněji rozvíjí kritické hlasy než Babišovo vysvětlení.

Text výrazně nahrává kritikům Borise Šťastného: zdůrazňuje jejich ostré a emotivní reakce a používá hodnotící rámování, zatímco věcná vysvětlení vlády a informace, že zařízení nebylo vyhodnoceno jako bezpečnostní riziko, přicházejí později.

Článek nahrává kritikům Tomia Okamury, zejména Tomáši Zdechovskému, Petře Peckové a České televizi. Vykresluje Okamurovo chování jako skandální a verbálně útočné, zdůrazňuje odsouzení a cíleně volí emotivní formulace a nevyváženou strukturu zdrojů, čímž posiluje negativní obraz předsedy SPD a vyvolává rozhořčení.

Podání nahrává straně prezidenta Pavla a jeho politickým zastáncům: titulkem i výběrem několika převážně posměšných kritických reakcí staví Macinku a Babiše do role poražených. Většina nejostřejších soudů je sice řádně atribuována politikům, redakční rámování je však přebírá a doplňuje neatributivním označením Macinkových slov za urážku.

Podání nahrává straně B: po stručném uvedení Babišova stanoviska dává rozsáhlý prostor několika kritikům vlády a redakčními mezititulky přebírá zesměšňující rámování Andreje Babiše. Výrazně negativní výroky jsou většinou řádně atribuovány jejich autorům, nejde tedy samy o sobě o redakční hodnocení.

Podání výrazně znevýhodňuje Jaroslava Foldynu. Redakce staví jeho veřejné odsouzení zneužívání dětí vedle dosud neuzavřeného podezření z domácího násilí a už v titulku tuto souvislost interpretuje jako „dvojí metr“. Samotné podezření a policejní úkony jsou převážně popsány věcně, tendenčnost však vzniká z hodnotícího titulku, insinuujícího řazení faktů a expresivního uvození Foldynova výroku.

Podání výrazně nahrává straně B. Vedle věcných kamerových a zdravotnických údajů používá redakce vůči Filipu Turkovi zesměšňující formulace, přebírá do titulku osobní urážku opozičního politika a zpochybňuje Turkovy zdravotní problémy. Kritiku Víta Rakušana navíc rámuje odkazem na odbornou literaturu, čímž posiluje její autoritu.

Podání výrazně nahrává straně Jana Lipavského. Redakční rámování představuje Macinku jako vulgárního útočníka, který otálí s bezpečnostním opatřením a jedná proti doporučením bezpečnostních složek, zatímco Lipavského ostré výroky zasazuje převážně do role obrany a péče o bezpečnost. Macinkovy věcné námitky text sice uvádí, ale následně je rozsáhle vyvrací Lipavského argumentací a jednostranně zvoleným bezpečnostním kontextem.

Podání výrazně nahrává umělcům vymezujícím se proti Andreji Babišovi. Redakce jejich interpretaci přebírá jako fakt, když bez atribuce píše o zneužívání kapel, a současný výskyt trička rámuje sérií starších konfliktů, protestů a ostrých citátů. Babiš dostává prostor hlavně prostřednictvím staršího výroku proti Fialově vládě, nikoli k vysvětlení aktuálního použití trička.