Mohli kráčet bok po boku, plnit své ústavní role a nepřekážet si, když už ne spolupracovat. Místo toho je tu kompetenční žaloba, spor o výklad ústavy, vyhrocená atmosféra. To všechno jste mohli vidět ve středeční a čtvrteční online debatě Deníku.cz s oběma aktéry střetu. Petr Pavel obhajoval svůj postup, protože vláda si podle něj přisvojuje pravomoci, které jí nepříslušejí. Konkrétně schvalovat prezidentovy zahraniční cesty včetně účasti na summitu NATO. Andrej Babiš šel mnohem dál, podle něj si prezident vykládá ústavu, jak chce. A doslova řekl, že poškozuje zájmy republiky. Kdyby odletěl do Ankary, uškodil by jí. Čím, ptá se oprávněně hlava státu. Trváním na dodržování zákona o dvouprocentních výdajích na obranu a spojeneckých závazcích? Na podpořeUkrajiny, která se pátý rok brání ruskému agresorovi a tvoří hráz proti Putinovým imperiálním choutkám? Mandát, který vláda schválila pro premiéra do Ankary, mluví o plnění dvou procent a pomoci Ukrajině. Kde je tedy sakra (Mirek Topolánek používá ostřejší výraz) problém? Doma, jen doma. Venku budou Pavel s Babišem mluvit stejně. Pokud by někdo v Turecku střečkoval, tak ministr obrany Jaromír Zůna, jehož stranický nadřízený Tomio Okamura zuří. Nechce ani korunu na Ukrajinu a odmítá rigorózně zvyšovat obranné výdaje. Podle prezidentova vyjádření v 15 minutách se ale v Ankaře o financích pro Kyjev hlasovat nebude. Premiér tvrdil opak. Zvláštní. Pavel má zkušenosti z NATO, Babiš zase papír od Marka Rutteho. Jisté je, že světu je úplně jedno, jaký dort pečeme v Česku. Řeší existenční záležitosti, v nichž špičkově vyzbrojené a vycvičené armády hrají první housle. A to stojí velké peníze. O tom se v Česku moc nebavíme. Řešíme ego předsedy Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinky, mocenskou rozpínavost Andreje Babiše a ambice prezidentových poradců. A šaty paní Moniky. Ústavní soud dá za pár měsíců pravděpodobně za pravdu Petru Pavlovu. Leč vítězství to bude hořké. Škoda byla napáchána, společnost je ještě víc rozpolcena, rozpočtový schodek neutěšeně roste, bydlení je čím dražší, venku je vedro a synonymem bídy je český fotbal. Ale nezoufejme, turecké telenovely přece vždycky končí happy endem.