„Za nás bývalo ve třídě hrobové ticho. Učitelka mluvila před tabulí, pak nám dala písemku a známka to řekla jasně. Když jsme vyrušovali, házela po nás houbou nebo křídou. Nepotřebovala jsem žádné speciální zacházení, prostě to někomu šlo, jinému ne. Natož abych musela mít nějakou asistentku. Takoví žáci přece mířili do zvláštních škol. Na chodbách se nesmělo běhat, všichni jsme se všude učili to stejné a stejným způsobem. A taky jsme přežili…“ Tak přesně takové vzpomínání nám slouží přesně na dvě věci: na izolování se v představách o světě, který přestal či přestává existovat. A také k podrývání všech, kteří se snaží pracovat na nějaké změně. Potřebujeme chápat dnešní svět, abychom mohli alespoň přemýšlet o tom, jak je možné zlepšit ten zítřejší. Potřebujeme znát realitu, a to podloženou něčím rozsáhlejším, než je jedna historka od kamarádů ze školy, kam chodí jejich dítě nebo vnuk. Potřebujeme data a kontext, v němž se sbírají. Rozhodně nám nepomůže, když budeme každou zprávu o novinkách ve školách posuzovat optikou toho, co jsme sami zažili před více než dvaceti lety. To nám dělá jen medvědí službu. K čemu asistenti? Podívejme se třeba na aktuální návrh ministra školství Roberta Plagy (ANO) na ukotvení asistentů pedagoga jako pevné součásti školního sboru. Doteď jsou asistenti se školou svázáni jen do té doby, dokud na ní zůstává konkrétní dítě. Návrh má háčky, třeba jestli pravidla školám umožní mít opravdu tolik asistentů, kolik by potřebovaly. Jenomže v některých debatách se neřeší, jak tato pravidla vycizelovat, ale jestli má asistent pedagoga vůbec na školách být. Když jsme přesvědčeni, že učitel má za úkol odvykládat látku před tabulí a děti z ní pak přezkoušet, nemůžeme pochopit, k čemu je dobrý asistent pedagoga a jak tuhle pozici systémově zlepšit. Sama mám kolem sebe lidi, kteří si myslí, že asistent za učitele jen opravuje písemky. Tím pádem je postradatelný a učitel by měl víc „makat“. Když ale chápeme, že české školství se od doby, kdy jsme sami nosili aktovky, posunulo k rozvíjení dětí, k podněcování jejich vlastního přemýšlení, k tomu, že učitelovou úlohou je dětem vysvětlovat a vtahovat je do poznávání nových věcí, tahle představa o asistentech pedagoga zákonitě padá. Docvakne nám mnohem snáz, že v ideálním případě není ve třídě téměř poznat, kdo je asistent a kdo učitel, protože oba pomáhají všem dětem, aby měly šanci dosáhnout úspěchu. Látku pochopily, porozuměly zadání, přemýšlely nad ní, měly vlastní názory a nápady. Proto jsou asistenti důležití. A proto bychom jim měli k práci vytvořit dobré podmínky. Třeba to, s jakou jistotou udržet si zaměstnání mohou počítat. Už jenom pozastavení se nad tím, v jaké jsme dnes situaci a zda by s tím nešlo udělat něco pro zlepšení, je důležitý krok. Konkrétní návrhy mohou být dobré, mohou být špatné, mohou potřebovat dotáhnout. A můžeme se dlouze bavit o tom, jak docílit nejlepšího řešení. Ale neznáme-li realitu dneška a žijeme-li jen z bludů a vzpomínek, jen těžko se zítra zachováme lépe.