„Když člověk neuměl francouzsky, bylo na lidech hrozně cítit, že se s vámi vlastně ani nechtějí bavit. Ne že by byli vyloženě nepříjemní, ale chtěli vás co nejrychleji odbýt. Poprosíte o něco, snažíte se a stejně máte pocit, že je obtěžujete,“ vzpomíná třiadvacetiletá pravá spojka brněnských házenkářů. Necelé dva roky strávil v Chambéry, tradičním klubu z podhůří Alp, odkud se letos v zimě přesunul do Handballu Brno. Dovezl si nejen zkušenosti z elitní evropské soutěže, ale také poznání, proč právě Francie už dlouhé roky udává směr světové házené. „Oni prostě mají rádi jenom francouzštinu,“ usměje se. Ještě před pár lety přitom řešil úplně jiné starosti. V sedmnácti letech naskočil za Nové Veselí do extraligy a během krátké doby se stal jedním z nejzajímavějších mladých hráčů soutěže. „Bylo to strašně rychlé. Zrovna končilo období po covidu a najednou přišla extraliga. Skok mezi juniory a chlapy je obrovský. Nebylo to nic příjemného, ale strašně mě to posunulo. Myslím si, že i díky tomu jsem se brzo stěhoval do Francie,“ ohlíží se. Učitelka ještě před prvním tréninkem Na Vysočině vydržel tři sezony. Právě tam si ho všimli zástupci francouzského Chambéry. Klub ze šedesátitisícového horského města tehdy měnil směr. Místo zkušených hráčů chtěl omladit kádr a zvýšit tempo hry. „Když jsme spolu poprvé mluvili, říkali mi, že chtějí stavět na mladších hráčích. Předtím měli průměrný věk okolo 32 let a rozhodli se to celé trochu překopat.“ Pro mladého Čecha byla nabídka z jedné z nejsilnějších lig planety téměř neodmítnutelná. Francouzi udělali maximum pro to, aby se nový hráč co nejrychleji zabydlel. Ještě než vůbec dorazil do klubu, měl zajištěnou učitelku francouzštiny. „Podepsali jsme smlouvu někdy v listopadu a asi týden nato už jsem měl první hodinu. Chodil jsem k ní až do konce angažmá. V tomhle fungoval klub perfektně,“ vyzdvihuje. Přesto první měsíce jednoduché nebyly. Tomášek totiž předpokládal, že v mezinárodní kabině bude hlavním jazykem angličtina. Vedle Francouzů tam působili Španělé, Brazilci nebo další cizinci. Realita byla úplně jiná. „Trenér zakázal, aby si každý povídal ve svém jazyce. Chtěl, aby se mluvilo jen francouzsky. Dokonce ani angličtina se skoro nepoužívala,“ kroutí hlavou. To pro něj znamenalo další komplikaci. „První půlrok byl celkově docela šílený. Nejen kvůli běžnému životu, ale i kvůli házené.“ S koučem si nerozuměli. Doslova Situaci zhoršilo, že nový trenér pocházel ze Španělska. Neuměl anglicky, Tomášek tehdy francouzsky zvládal jen základy. „To byl asi náš největší problém. On mi nedokázal říct, co po mně chce, a já jsem to prostě nevěděl. Postupně mě přestal dávat do hry.“ Mrzí ho to? „Samozřejmě bych chtěl hrát víc. Nicméně zpětně to beru pozitivně. I těch pár zápasů, které jsem odehrál, se mi povedlo a strašně moc jsem se naučil,“ pochvaluje si. O tom, jak vysoko francouzská liga stojí, se přesvědčoval každý týden. Proti němu nastupovaly hvězdy Paris St. Germain i reprezentanti světových velmocí. Největší dojem na něj udělal legendární švédský brankář s českými kořeny Andreas Palicka. „Říkal jsem si, že už je starší a třeba nebude tak dominantní. No… vychytal mě pořádně,“ směje se. Stejně obdivně mluví o nizozemském rozehrávači Lucu Steinsovi. „Je malý, ale neuvěřitelně rychlý. To, co předváděl, bylo až nepochopitelné.“ Francouzi jsou daleko ambicióznější. A když srovná francouzskou a českou ligu? Rozdíl cítí hlavně v ambicích. „Ve Francii všichni hráli tak, že to mají jako práci, nebo v tom chtějí být nejlepší. Tady si podle mě část hráčů neuvědomuje, že může někam vystřelit. Někteří to berou jen jako zábavu,“ dodává brněnská spojka. Z Francie si ale Tomášek neodvezl jen zkušenosti z elitní soutěže. Zaujalo ho, jaké postavení tam házená vůbec má. „Já bych řekl, že je to tam opravdu znát. Berou ji podobně, jako se u nás bere hokej. Lidé ten sport i hráče znají. Není to něco okrajového,“ popisuje. Sám si několikrát vyzkoušel, jaké to je, když vás lidé poznávají na ulici. Nešlo sice o každodenní záležitost jako u největších hvězd klubu, ale i mladý reprezentant zjistil, že házenkáři mají ve Francii úplně jinou společenskou pozici než v České republice. „Mně se to párkrát stalo. Samozřejmě ti, kteří tam byli déle nebo byli větší osobnosti, to zažívali mnohem častěji,“ usmívá se. Právě popularita sportu podle něj vysvětluje, proč Francie už dlouhá léta produkuje světové hráče. „Nikdo mi to přímo takhle neříkal, ale z toho, co jsem viděl, je tam obří důraz na děti. Mnohem větší než u nás. Stále pořádají akce pro mládež, děti se vedou k házené odmala a podle mě to tak funguje už tři dekády. Díky tomu se z ní stal opravdu velký sport,“ rozebírá. Tomášek si nemyslí, že by něco podobného bylo nemožné i v českých podmínkách. „Já věřím, že to jde, jsme na dobré cestě. Kdyby se tomu ještě víc pomohlo, tak za deset patnáct let může být česká házená úplně někde jinde.“ Podle něj ale nestačí pracovat jen s dětmi. „Ve Francii jsem si všiml ještě jedné věci. Obrovsky se tam pracuje s trenéry. Ti nejlepší předávají zkušenosti mladším, kteří vedou akademie nebo mládež. Postupně se tak zlepšují úplně všichni,“ vyzdvihuje. Právě trenérská kvalita ho během dvouletého angažmá překvapila možná nejvíc. „Bylo cítit, že jsou o kus dál, nejen po odborné stránce. Každý z nich byl zároveň tak trochu psycholog. Věděl, jak s hráči mluvit, jak reagovat v různých situacích. To jsem vnímal opravdu hodně,“ poznamenává mladý házenkář. Rozdíl spatřil také v podmínkách, které mají francouzské kluby k dispozici. „Na každý zápas byli dva medici, dva fyzioterapeuti, trenér brankářů… To zázemí je prostě mnohem větší,“ povídá. Ještě výraznější rozdíl nicméně cítil v samotné mentalitě hráčů. „Tam každý ví, proč házenou hraje. Je to jejich zaměstnání, jejich život,“ má jasno. Přesto se po dvou sezonách rozhodl profesionální Francii opustit. Nebyl to však útěk ani zklamání. „Stalo se toho docela dost a já jsem prostě cítil, že se chci na chvíli vrátit domů.“ Nabídek měl více, nakonec si ale vybral druhé největší město Česka. „Většina mých kamarádů je z okolí Brna už z doby, kdy jsme spolu hráli v Novém Veselí. Zároveň jsem chtěl žít ve větším městě, kde je víc možností. Tohle všechno do sebe zapadlo,“ odůvodňuje. Rozhodla i otevřenost vedení klubu. Brněnský trenér a sportovní ředitel Pavel Hladík se netají tím, že chce přivádět mladé hráče, pomoci jim vyrůst a případně je znovu poslat do zahraničí. „Řekl jsem mu na rovinu, že je možné, že za rok budu chtít zase odejít ven. A on s tím byl úplně v pohodě. Dokonce reagoval, že přesně to je jeho představa. To se mi líbilo,“ odkrývá Tomášek pozadí příchodu do Brna. Francouzská zkušenost změnila nejen jeho hru, ale i pohled na samotnou házenou. „Posunulo mě to úplně ve všem. Lidsky i sportovně. Na hřišti dneska vidím věci, které jsem dřív neviděl. Dokážu přemýšlet jinak než před odchodem.“ A přestože se vrátil do české extraligy, bere ji jen jako další krok. S jihomoravským celkem se dostal do čtvrtfinále Evropského poháru, třetí nejvyšší evropské soutěže, kde po statečném výkonu padli brněnští házenkáři až proti horkokrevným Turkům z Nilüferu. Brno rozhodně nemá být konečnou stanicí. „Jestli přijde možnost znovu odejít do zahraničí, určitě bych si ho chtěl ještě vyzkoušet,“ uzavírá Tomášek.