Hodnocení tagu: Týdeník Téma 5 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
📅 Období: 7. 7. 2026 – 2. 8. 2026
Tag se dělí na 0 témat (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.
Zatím žádná vícečlánková témata — je potřeba víc analyzovaných článků, které se potkají na téže události.
Ostatní články
5
Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.
Podání mírně až středně nahrává Wolfgangu Beltracchimu. Přiznává jeho padělatelskou minulost a odsouzení, současně jej však romantizuje jako slavného, mimořádně nadaného bouřliváka, který přelstil autority trhu s uměním. Aukční síně a znalci jsou opakovaně rámováni jako zesměšnění, potrefení či pokrytečtí a k Beltracchiho útokům nedostávají vlastní vyjádření.
Profilový rozhovor nahrává především Jaroslavu Čvančarovi, Jaroslavu Foglarovi a Pražské Dvojce. Redakční perex Čvančaru představuje výhradně pochvalnými výrazy a rozsáhlý prostor dostává jeho osobní, převážně obdivný výklad Foglarova života. Kritická tvrzení o Foglarových odpůrcích, komunistické represi i soukromých vztazích nejsou konfrontována s jiným zdrojem. Část jednostrannosti je však přirozeným důsledkem žánru pamětnického rozhovoru.
Profilový rozhovor podává Marka Lamboru převážně příznivě. Nahrávají mu zejména redakční charakteristika „přemýšlivý sympaťák“ a pochvalné popisky; většina dalšího pozitivního obrazu však pochází z jeho vlastních odpovědí a odpovídá žánru osobnostního rozhovoru.
Text je neutrálním edukativním rozhovorem s psychoterapeutkou o depresi, jejích formách a možnostech léčby. Žádné straně sporu nenahrává – jde o jednostranné, ale věcné představení odborného pohledu. Zmínka o programu Mindwell je sice podrobná a pozitivní, je však součástí širšího výčtu léčebných možností a prezentována hlasem terapeutky jako klinické doporučení, nikoli redakční propagace.
Rozhovor nahrává Václavu Hořejšímu opakovaným redakčním zdůrazňováním jeho vědecké autority, uznání a výjimečnosti. Jeho názory na víru, evoluci a Boha jsou však převážně jasně podány jako jeho vlastní výroky, nikoli jako stanovisko redakce.