Hodnocení tagu: Orbán 23 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
📅 Období: 12. 4. 2026 – 12. 8. 2026
Tag se dělí na 1 téma (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.
Po dubnových parlamentních volbách v Maďarsku ztratil Viktor Orbán a jeho strana Fidesz moc a novou vládu sestavil Péter Magyar; český ministr zahraničí Petr Macinka navštívil...
Ostatní články
19
Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.
Podání výrazně nahrává kritikům Petra Macinky a vlády. Redakční glosa opakovaně rámuje Macinkovu politiku jako morálně vadnou, neúspěšnou a pokryteckou, zatímco kritické výtky Martina Dvořáka rozvíjí a potvrzuje vlastním hodnotícím komentářem.
Podání nahrává zastáncům tvrdších sankcí a poškozuje členské státy požadující výjimky. Titulek jejich jednání rámuje jako skrývání za Orbána a „potápění“ sankcí, přestože tělo článku podrobně popisuje jejich praktické námitky a uvádí, že dohoda se stále očekává.
Výrazně názorové podání nahrává Senátu a dvoukomorovému uspořádání. Autor rámuje Senát jako levnou a zásadní pojistku svobody, zatímco možnost jednokomorového parlamentu spojuje s tyranií, svévolí, absolutní mocí a historickými popravami. Kolmanovy námitky jsou sice částečně uznány, ale jejich vyvrácení je podáno jako definitivní a samozřejmé.
Podání škodí Szijjártóovi a jeho bývalé vládní garnituře: vedle věcných údajů o výdajích je opakovaně rámuje jako luxus a plýtvání. Text nepředstavuje jiného aktéra vlastním redakčním hlasem příznivě, proto nevytváří skutečnou protistranu.
Podání mírně nahrává straně Sulyoka, Orbána a Fideszu, především titulkem, který do popředí staví jejich nejostřejší hodnocení o zneužití moci a tyranii. Tělo článku je vyváženější: uvádí také důvody vlády a obsah institucionálních změn. Neatributovaná věta o omezení kandidatur představitelů Fideszu navíc rámuje časový limit mandátů jako opatření cílené proti této straně.
parlamentnilisty
Zbořil: Viděl jsem Magyara a na Seznamu i jinde zapláčou
—
irozhlas
Umožňuje Maďarům říkat, že je Orbán obelhával, objasňuje reportér pokračující oblibu Pétera Magyara
Podání mírně nahrává Magyarovi a Tisze: článek stojí převážně na interpretacích jediného reportéra, které zdůrazňují úpadek a loajalitu struktur Fideszu, zatímco kritické výhrady k Magyarovi jsou omezené a odložené do hypotetické budoucnosti.
Podání především oslabuje stranu A: plán přijetí eura do roku 2030 rámuje jako mimořádně bolestivý, téměř iluzorní projekt, který by mohl zničit politickou pozici Magyarovy vlády. Tím argumentačně nahrává straně B, ačkoli současně vykresluje Orbána jako politika, jenž by rozpočtové náklady využil pomocí konfrontační protibruselské rétoriky.
Text je výběrem fotogalerie s neutrálními popisky zpráv, celkově bez tendenčnosti. Titulek odkazuje na jiné fotografie, než jsou v poskytnutém těle, což může být neúplnost.
Článek prezentuje reakce českých politiků na výsledky maďarských voleb. Vládní strany (Babiš, Macinka, Havlíček, Okamura) zdůrazňují ztrátu spojence Orbána a kontinuitu, opozice a prezident volby vítají jako porážku populismu a návrat demokracie. Struktura článku klade vládní hlasy na první místo, ale věnuje značný prostor i opozici, která Babiše a Macinku zesmešňuje. Celkově článek vyznívá v neprospěch probabišovského tábora, který je spojován s prohrávajícím Orbánem.
lidovky
NÁZOR: Ukrajina hájí svůj panteon. A SPD chce Zelenskému odebrat řád, který dostal i Mussolini
Podání je oboustranně kritické. Ukrajinu zatěžuje výraznými odkazy na banderovce, nacismus a „gangsterské“ odvody, čímž nahrává argumentaci SPD. V samotném sporu o odebrání řádu však mírně zvýhodňuje Ukrajinu a Zelenského: krok SPD rámuje jako ceremoniální a mediálně vděčné gesto, zpochybňuje Okamurovu morální věrohodnost a zdůrazňuje strategickou potřebu zabránit porážce Kyjeva.
Podání mírně nahrává vládě Pétera Magyara a straně Tisza. Orbánova obvinění sice rozsáhle reprodukuje, ale obklopuje je připomínkami problémů jeho vlády s právním státem a korupcí, vysoké podpory Tiszy a závěrečným hodnocením Reuters, že je Fidesz v chaosu. Tvrzení obou táborů jsou převážně řádně atribuována.
Článek je silně tendenční proti Filipu Turkovi, vykresluje ho jako chlubila a lháře, spojuje ho s Orbánem a MAGA a útočí na celou vládu jako na falešnou komedii. Nahrává NBÚ a kritikům vlády.
reflex
Visegrádské pohyby: Babiš potopil Orbána, konec Macinkova patolízalství a facka od Pellegriniho
Podání výrazně nahrává kritikům Babišovy vlády a jejím zahraničním oponentům. Redakce opakovaně používá dehonestující nálepky, připisuje Babišovi účelové a osobní motivy jako hotový fakt a skládá děj do příběhu diplomatického selhání, oportunismu a morální vady; příznivé či věcné interpretace kroků vlády dostávají malý prostor.
Komentář kritizuje dvojí metr, kdy mainstreamová média a evropské elity přehlížejí kontroverzní kroky vlád P. Magyara a D. Tuska, zatímco domněle podobné kroky A. Babiše nebo V. Orbána by vyvolaly pohoršení. Text tím nahrává Babišovi/Orbánovi jako obětem nespravedlnosti.
Podání výrazně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a Ústavnímu soudu. Redakční komentář rámuje kroky vládní koalice jako osobní útoky na prezidenta a jako postupné ohrožování ústavního systému, zatímco stanoviska koalice prakticky nerozvíjí.
Text je ostře kritický k Tomiu Okamurovi a SPD, vykresluje jej jako neúspěšného na mezinárodní scéně ve srovnání s Václavem Klausem, který je líčen jako respektovaný státník. Autor používá silně zabarvený jazyk, nálepkování, metafory, ironii a jednostranně zdůrazňuje kontrast ve prospěch Klause.
Text výrazně nahrává Trumpovi a zejména kritice Andreje Babiše: Babiše opakovaně rámuje jako nekompetentního, nekonzistentního a servilního politika, zatímco Trumpův odstup prezentuje jako důsledek Babišových selhání. Jde o komentář s otevřeně hodnotícím podáním, nikoli neutrální referování.
Názorový text výrazně poškozuje stranu Babiše, Orbána, Fica a jejich podporovatelů. Redakční hlas je líčí jako manipulativní autoritáře či oligarchy, jejich voliče jako psychologicky ovládané a méně přemýšlivé lidi. Naopak novináře a odpůrce tohoto politického stylu staví převážně do role obránců faktů a veřejných peněz.