Hodnocení tagu: Kulturní dědictví 4 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
📅 Období: 13. 7. 2026 – 19. 7. 2026
Tag se dělí na 0 témat (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.
Zatím žádná vícečlánková témata — je potřeba víc analyzovaných článků, které se potkají na téže události.
Ostatní články
4
Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.
Podání mírně až středně nahrává Národnímu geoparku Ralsko a obnově pomníku. Historii obce líčí nostalgickým jazykem, odsun a armády rámuje jako příčiny jejího definitivního zániku a přebírá pouze perspektivu geoparku, včetně výzvy k návštěvě a finančnímu příspěvku. Základní historické skutečnosti jsou však převážně popsány věcně.
parlamentnilisty
Ministerstvo kultury: Rozvoj nesmí být na úkor ochrany památek
Institucionální podání mírně nahrává Ministerstvu kultury a jeho pozměňovacím návrhům. Zdůrazňuje jejich ochranný účel, praktické přínosy a širokou parlamentní i odborně-institucionální podporu, zatímco možné námitky nebo náklady změn nerozvádí.
Text lehce nahrává organizátorovi a účastníkům tím, že událost líčí hravě („párty bazén“, „dováděly“, „křepčící zpěváci“) a vyznění zmírňuje citacemi mluvčího městské části o absenci poškození a postihu. Celkově je ale vyvážený, dává prostor všem stranám.
Podání výrazně znevýhodňuje turecké vedení, Emine Erdoğanovou a Anadolu Ajansı, které vykresluje jako propagandistický aparát využívající summit a jeho hosty. Současně nahrává proti Monice a Andreji Babišovým: její účast a projev zesměšňuje jako prázdné a bezvýznamné a závěr ji osobně shazuje. Kritika tureckého autoritářství může mít věcné jádro, tendenčnost však vzniká hlavně expresivními nálepkami, sarkasmem, osobními útoky a redakčně podanými závěry o propagandistickém zneužití jako hotovými fakty.