Hodnocení tagu: Filmy 6 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
📅 Období: 4. 7. 2026 – 24. 7. 2026
Tag se dělí na 0 témat (samostatných kauz). U každého vidíš název, období a rychlé hodnocení; klikni na kauzu pro grafy, aktéry a plný detail.
Zatím žádná vícečlánková témata — je potřeba víc analyzovaných článků, které se potkají na téže události.
Ostatní články
6
Samostatné články tagu, které (zatím) netvoří téma s dalšími.
Podání výrazně nahrává Hilsnerovi a zastáncům jeho rehabilitace. Redakční hlas už v úvodu označuje jeho odsouzení za justiční zločin, proces za prokazatelně zmanipulovaný a Hilsnera za neprávem odsouzeného. Důkazy obžaloby jsou soustavně zpochybňovány, zatímco stanoviska současných justičních institucí dostávají jen omezený prostor a nejsou podrobně vysvětlena.
Článek je neutrálním rozhovorem s režisérem Šimonem Holým o jeho filmu Chica Checa. Nevykazuje tendenčnost, neprosazuje žádný ideový tábor a věrně reprodukuje odpovědi respondenta bez redakčního zkreslování.
Silně negativní recenze škodí filmu Bardotky a částečně jeho režisérce. Vedle konkrétních výhrad ke scénáři, postavám a režii používá expresivní nálepky, zobecňující nadsázku a řečnické otázky, které zesilují dojem naprostého tvůrčího selhání. Herečky místy naopak představuje jako promarněný potenciál, ale netvoří skutečnou protistranu.
Podání poškozuje obraz československého a českého státu a jeho institucí tím, že jejich postupy rámuje jako temnou, bolestnou a byrokraticky těžkopádně řešenou kapitolu. Většina konkrétních tvrzení je však věcná nebo výslovně přisouzená oslovené reportérce; článek nevytváří samostatný zvýhodněný politický tábor.
Podání je převážně věcné a vůči Letní filmové škole jen mírně příznivé rozsahem věnovaným jejímu programu. Snížení ministerské dotace je doloženo čísly a připsáno tvrzení ředitelky; text z něj nevytváří neatribovaný morální soud ani samostatný konflikt s ministerstvem.
Podání nahrává Dustinu Hoffmanovi a karlovarskému festivalu, které líčí obdivně a spojuje se skromností, uměním a nadšeným publikem. Otu Klempíře naopak rámuje jako politika, jehož hlavním důvodem návštěvy bylo pořízení fotografie s hvězdou, přestože tělo článku jeho motiv výslovně nedokládá.