Marek Wollner 63 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: forum24
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Asymetrie uvození volba uvozovacího slovesa per aktér (§5a/2)
Bere autor jednomu aktérovi neutrální „řekl/uvedl" a druhému distancující
„tvrdí/údajně/prý"? Ne-neutrální podíl = kolik % uvození aktéra je distancujících nebo
bulvárních. Vysoký rozptyl mezi aktéry uvnitř tvorby autora = selektivní jazyk odstupu —
nejpřímější autorský podpis (jeho volba slova, ne redakční agregát).
Rozptyl 33%:
nejostřeji Filip Turek (33%)
vs. nejneutrálněji Artur Ostrý (0%).
| aktér | uvození | neutrálních | distancujících | bulvárních | ne-neutrální podíl |
|---|---|---|---|---|---|
| Filip Turek | 6 (5 čl.) | 4 | 2 | 0 | 33% |
| Andrej Babiš | 23 (16 čl.) | 16 | 6 | 1 | 30% |
| Petr Macinka | 9 (7 čl.) | 8 | 0 | 1 | 11% |
| Artur Ostrý | 5 (2 čl.) | 5 | 0 | 0 | 0% |
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Ivona Novomestská Remundová | vstřícně +1.00 ×2 | -0.59 | -0.59 | -0.84 | 4 · 134d |
| Petr Fiala | vstřícně +0.75 ×2 | -0.33 | -0.33 | -0.33 | 1 · 108d |
| SPD | kriticky -0.61 ×4 | +0.19 | +0.31 | -0.47 | 16 · 13d |
| Petr Macinka | kriticky -0.58 ×11 | +0.02 | +0.58 | -0.43 | 31 · 6d |
| Petr Pavel | vstřícně +0.57 ×8 | +0.12 | +0.01 | -0.03 | 27 · 119d |
| Andrej Babiš | kriticky -0.54 ×31 | +0.47 | +0.52 | -0.28 | 66 · 0d |
| Tomio Okamura | kriticky -0.52 ×9 | +0.29 | +0.53 | -0.39 | 19 · 1d |
| Vláda ČR | kriticky -0.50 ×4 | +0.64 | +0.58 | -0.21 | 44 · 9d |
| ANO | kriticky -0.50 ×3 | +0.25 | +0.30 | -0.31 | 17 · 11d |
| Agrofert | kriticky -0.50 ×4 | +0.46 | +0.30 | +0.33 | 9 · 5d |
| Martin Dvořák | vstřícně +0.50 ×3 | +0.00 | +0.59 | +0.10 | 8 · 118d |
| Oto Klempíř | kriticky -0.50 ×2 | +0.43 | +0.45 | -0.43 | 7 · 2d |
| Donald Trump | kriticky -0.50 ×2 | -0.08 | +0.45 | -0.41 | 3 · 3d |
| Igor Červeny | kriticky -0.50 ×2 | +0.63 | +0.93 | -0.63 | 3 · 12d |
| Alena Schillerová | kriticky -0.50 ×2 | +0.50 | +0.52 | -0.32 | 3 · 9d |
| Filip Turek | kriticky -0.44 ×10 | -0.01 | +0.71 | -0.42 | 15 · 8d |
| Radek Vondráček | vstřícně +0.37 ×2 | +0.31 | +0.67 | +0.04 | 4 · 1d |
| Jakub Svoboda | -1.00 ×1 · orientační | +0.44 | +0.88 | -0.22 | 3 · 137d |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
-0.63→proti Andrej Babiš (14 kauz); +0.61→Petr Pavel (5 kauz); -0.66→proti Filip Turek (4 kauz); -0.61→proti Petr Macinka (4 kauz); +0.76→Ivona Novomestská Remundová (1 kauz); +0.51→Eva Decroix (1 kauz); -0.63→proti Tomio Okamura (2 kauz); +0.71→Opozice a protikorupční organizace (1 kauz); +0.77→publikum folklorního festivalu a kritici Motoristů (1 kauz); -0.77→proti Oto Klempíř a Petr Macinka (1 kauz); +0.75→slovenská prokuratura (1 kauz); -0.64→proti SPD (1 kauz); +0.44→Milan Knížák (1 kauz); -0.67→proti Patrik Nacher (1 kauz); +0.84→novinářská stavovská obec (1 kauz); +0.74→PGRLF (1 kauz); -0.66→proti Svobodní (1 kauz); +0.61→Dagmar Pecková (1 kauz); -0.61→proti Jana Mračková Vildumetzová (1 kauz); +0.64→Zdeněk Hřib (1 kauz); +0.11→Zbyněk Stanjura (1 kauz); +0.78→Friedrich Merz (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
-0.67→proti Andrej Babiš =(prostý -0.65, n=15); +0.64→Petr Pavel =(prostý +0.64, n=6); -0.70→proti Filip Turek =(prostý -0.70, n=5); -0.64→proti Petr Macinka ↓(prostý -0.71, n=4); +0.74→Ivona Novomestská Remundová ↑(prostý +0.70, n=2); +0.61→Eva Decroix =(prostý +0.61, n=2); -0.68→proti Tomio Okamura =(prostý -0.70, n=2); +0.65→Opozice a protikorupční organizace =(prostý +0.65, n=1); +0.57→publikum folklorního festivalu a kritici Motoristů =(prostý +0.57, n=1); -0.57→proti Oto Klempíř a Petr Macinka =(prostý -0.57, n=1); +0.44→slovenská prokuratura =(prostý +0.44, n=1); -0.73→proti SPD =(prostý -0.73, n=1); +0.18→Milan Knížák =(prostý +0.18, n=1); -0.71→proti Patrik Nacher =(prostý -0.71, n=1); +0.88→novinářská stavovská obec =(prostý +0.88, n=1); +0.80→PGRLF =(prostý +0.80, n=1); -0.70→proti Svobodní =(prostý -0.70, n=1); +0.73→Dagmar Pecková =(prostý +0.73, n=1); -0.73→proti Jana Mračková Vildumetzová =(prostý -0.73, n=1); +0.72→Zdeněk Hřib =(prostý +0.72, n=1); +0.37→Zbyněk Stanjura =(prostý +0.37, n=1); +0.84→Friedrich Merz =(prostý +0.84, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 63
Text je jednostranný komentář cílený proti Andreji Babišovi a Agrofertu v kauze stamilionové dotace pro pekárnu Zelená louka. Redakce Babiše opakovaně dehonestuje (dravec, zbaběle, alibisticky, podnikatelské impérium) a staví ho do-role morálně selhávajícího politika, který upřednostňuje vlastní holding před státem. Kritizovaný aktér nemá v textu žádnou ospravedlnující ani příznivou stránku; jeho vlastní výroky jsou použity k zesměšnění.
Komentář poškozuje obraz vlády, Babiše a Okamury tím, že obnovu vztahů s Čínou rámuje jako bezpečnostně nevhodnou a potenciálně motivovanou soukromými zájmy Agrofertu. Nad rámec věcného popisu používá ironické hodnocení Okamury, naznačuje skrytou motivaci a jako samozřejmost předkládá stírání veřejných a soukromých zájmů. Lipavský vystupuje jako citovaný kritik, nikoli jako redakcí výslovně vyzdvihovaný protitábor. Titulkový příměr o hadru pochází podle těla z jeho vyjádření a sám nedokládá hodnotící hlas redakce.
Komentář výrazně poškozuje obraz Aleše Gerlocha a politicky blízkých aktérů. Jeho kandidaturu rámuje jako definitivní důkaz dosavadní neobjektivity, Zemanovu nominaci jako odměnu a veřejné působení jako projev populismu. Kritizované výroky propojuje s dalšími negativně hodnocenými aktéry. Příznivě vykreslený protitábor text nevytváří. Gerlochovo odmítnutí účasti ve skandálech uvádí; samotné zprávy o kandidatuře či neúspěšné senátní volbě tendenčnost nepředstavují.
Podání výrazně nahrává kritikům návštěvy (B). Redakce opakovaně hodnotí jednání Tomia Okamury a vlády jako servilní, lhostejné a cynické, zatímco kritické hlasy vybírá a podpírá je autoritami. Čínské vedení (C) je rovněž vykresleno jednoznačně negativně.
Podání vychází převážně z perspektivy demonstrantů: řečníci protestu mají rozsáhlý prostor, kdežto vládní strana není slyšet přímo. Redakční hlas zdůrazňuje morální legimititu, odvahu a obrovský rozsah demonstrace, zejména prostřednictvím spojení s Chartou 77 a závěrečného vyzdvižení občanské angažovanosti. Nahrává tím straně A a poškozuje stranu B, která je předkládána spíše jako cíl výzev a kritiky než jako účastník s vlastní argumentací.
Podání výrazně nahrává kritikům Petra Macinky a vlády. Redakční glosa opakovaně rámuje Macinkovu politiku jako morálně vadnou, neúspěšnou a pokryteckou, zatímco kritické výtky Martina Dvořáka rozvíjí a potvrzuje vlastním hodnotícím komentářem.
Podání výrazně škodí Filipu Turkovi. Vedle věcného popisu nehody a jejích možných právních následků redakce zdůrazňuje jeho předchozí skandály, přisuzuje mu zamlčování okolností, přebírá útok na jeho mentální zralost a hypotetické vydání ke stíhání spojuje s ochranou prostřednictvím poslanecké imunity. Žádný jiný aktér však není soustavně stavěn do kladné role, takže nejde o zvýhodňování skutečné protistrany.
Glosa jednostranně zvýrazňuje pochybnosti kolem akademických dokladů Filipa Turka a ironicky je spojuje s Motoristy; mírně zlehčuje pouze formální udělení titulů. Podání nahrává negativnímu pohledu na stranu A.
Glosa výrazně nahrává Martinu Dvořákovi a STAN: jeho výklad představuje jako výstižné odhalení rozporu, zatímco SPD a Tomia Okamuru líčí jako bezradné, pokrytecké a motivované udržením funkcí a moci. Podání využívá hodnotící slovesa, zesměšňující formulace, nálepky a neatributované závěry o motivech SPD.
Glosa systematicně rámuje Filipa Turka jako trapného a nevěrohodného: jeho pokus prokázat akademické vzdělání je líčen jako sériové selhání, jeho vlastní slova jsou podávána s ironickým odstupem a závěrečná řečnická otázka uzavírá text jako morální soud. Žádná protistrana není líčena příznivě; Hřibovo alternativní vysvětlení je zmíněno pouze jako další prvek Turkovy potíže.
Podání nahrává straně B, především kritikům Filipa Turka. Redakční hlas zdůrazňuje nebezpečnost jeho manévru, neúplnost jeho vyjádření a údajné zlehčování zranění, zatímco Macinkovu obhajobu rámuje jako vyhýbání se podstatě nehody a útok na kritiky. Ostré výroky Macinky jsou sice věrně označeny jako citace, ale jejich rozsáhlý výběr posiluje obraz emotivní a nekritické obhajoby Turka.
Podání poškozuje Nachera a ANO rámováním neúspěšné investice jako zkoušky jejich údajného dvojího metru. Fialu naopak staví do příznivějšího světla omezením jeho pochybení a připomenutím dobrovolného příspěvku na charitu. Tendenčnost spočívá zejména ve vnucované paralele a kompozici zesměšňujících reakcí, nikoli v samotné zprávě o ztrátě investice. Nacherovo vysvětlení článek obsahuje; ostré výroky jeho kritiků samy o sobě nejsou hlasem redakce. Dostupný titulek je zkrácený, jeho viditelná část však odpovídá citované reakci v těle.
Podání výrazně poškozuje Filipa Turka a Gabrielu Sedláčkovou, dílčím způsobem také Alex Mynářovou. Redakce soustavně zesměšňuje příznivé vzpomínky na Turka přirovnáními k uctívání světce, odboji a zachránci davů; přidává osobní narážku na jeho angličtinu. Jde o hodnotící glosu ke skutečnému rozhovoru, nikoli o samostatnou satiru nebo fiktivní scénu. Text nestaví do příznivého světla žádný skutečný protitábor. Ostré výroky citovaných komentátorů samy o sobě nejsou započteny jako vlastní hodnocení redakce.
Podání výrazně poškozuje Svobodné a Libora Vondráčka a podporuje jejich kritiky. Redakce sama používá znevažující označení, připisuje příspěvku servilitu a cynismus a některé odsuzující reakce výslovně schvaluje. Příspěvek Svobodných cituje, ale obklopuje jej řadou převážně urážlivých reakcí. Titulkové formulace pocházejí z citovaných reakcí; hlavním důkazem náklonu je vlastní hodnotící hlas redakce.
Podání výrazně poškozuje Okamuru a vládní politiku vůči Číně. Redakce vlastním hlasem zpochybňuje výsledky návštěvy, ironizuje ji a spojuje ji s předchozími neúspěchy a korupční aférou. Okamurovo vyjádření dostává prostor, ale následný autorský komentář je znehodnocuje. Ostré výroky opozice včetně titulkového „plivance“ jsou atribuované; samy nejsou důkazem redakční tendenčnosti. Opozice ani Vystrčil nejsou vlastním hlasem redakce výslovně vyzdvihováni, proto netvoří samostatnou zvýhodněnou stranu.
Podání výrazně nahrává prezidentu Pavlovi a jeho politickým zastáncům. Redakce spor rámuje jako neúspěšný a malicherný pokus Babiše a Macinky prezidenta ponížit, zatímco Pavla staví do role respektované hlavy státu; tento rám doplňuje výběrem převážně útočných reakcí kritiků vlády.
Podání rámuje kauzu jako jednostrannou porážku ministra Macinky v souboji s hokejem a kritikou: jeho výrok je označen za fiasko a omluva za nutný ústup. Text spíše poškozuje Macinku, zatímco kritiky a ženský hokej implicitně staví na stranu oprávněné reakce.
Podání výrazně poškozuje Andreje Babiše. Redakce jeho odpovědi zesměšňuje, zpochybňuje věrohodnost současné podpory Polska a připojuje nesouvisející trestněprávní podezření. Kritické citace samy o sobě nejsou redakční manipulací; náklon dokládají především vlastní hodnotící věty autora. Opoziční politici nejsou hlasem redakce výslovně chváleni ani ospravedlňováni, proto netvoří samostatnou zvýhodněnou stranu.
Podání nahrává straně Černochové a kritikům Motoristů: titulek a redakční návaznost zvýrazňují kompromitující obraz Lubora Nováka a propojují jej s Turkem a Motoristy, zatímco jejich věcná reakce na popsané okolnosti chybí.
Článek je glosou, která jednoznačně straní Žantovského kritice Filipa Turka a podporuje prezidenta Pavla. Používáním nabitých výrazů, selektivním citováním a nerovnoměrným prostorem vytváří negativní obraz Turka a jeho politických spojenců (Babiš, Motoristé), zatímco Žantovský a Pavel jsou vykresleni jako autority.
Podání shromažďuje kritiku Macinkova výroku a jeho vlastní výrok je rámován jako zdroj kontroverze; redakční hlas přímo neodsuzuje, ale výběr reakcí škodí Macinkovi.
Glosa jednostranně kritizuje premiéra Babiše a jeho vládu za nesoustředěnou odpověď o financování veřejnoprávních médií; text zdůrazňuje nedostatek plánu, pochybuje o myšlení a naznačuje autoritářský záměr. Podání nahrává odpůrcům mediální politiky vlády a poškozuje stranu A.
Podání mírně favorizuje odpůrce návratu ruských hokejistů, zejména Roberta Plagu, zatímco SPD, Bednárika a Okamuru rámuje jako ty, kdo návrat fakticky podporují navzdory ruské agresi.
Podání primárně kritizuje Donalda Trumpa, republikány a české politiky hlásící se k MAGA; rámuje volební porážku jako zasloužené varování pro Babišův tábor a dává prostor opozičním kritikům. Text tedy škodí kritizované straně A.
Podání jednostranně zhoršuje pozici Andreje Babiše a hnutí ANO: vybírá výroky a fakta zdůrazňující nesplněný slogan o levnějších hypotékách a cituje ironickou reakci Kalouska bez protiváhy od ANO. Neoslavuje přitom žádnou konkrétní protistranu, jen kritikovi Babiše/ANO umožňuje zaznít.
Podání mírně nahrává straně A: redakční jazyk vykresluje odpůrce z SPD jako rozhořčené a Rajchla přímo označuje za výrazně proruský hlas, zatímco Babišovo vysvětlení rámuje jako vyhýbavé. Text však zároveň dává straně B rozsáhlý prostor k přímému vyjádření.
Podání mírně nahrává Milanu Knížákovi a poškozuje Andreje Babiše. Redakce příznivě hodnotí Knížákův kulturní význam a opakovaně představuje státní pocty kritikovi premiéra jako paradox. Rozsáhlý výběr ostrých výroků posiluje negativní obraz Babiše, jejich obsah však zůstává jasně připsán Knížákovi. Titulek reprodukuje jeho výrok a sám nedokládá souhlas redakce.
Podání převážně zprostředkovává negativní pohled na Andreje Babiše prostřednictvím citací jeho odpůrců a soudních verdiktů; redakční formulace „bez důkazů“ a „údajným“ zesilují dojem, že Babiš šířil nepodložená tvrzení. Nahrává tak odpůrcům Babiše / škodí Babišovi, aniž by redakce explicitně vychvalovala druhou stranu.
Podání výrazně poškozuje vládu Andreje Babiše: redakce její kroky rámuje jako opožděný, nedostatečný a vnitřně konfliktní obrat, zatímco rozsáhle vybírá a akcentuje kritiku opozice. Prezident Petr Pavel je postaven do příznivější role zkušeného, upozaděného představitele státu.
Komentář zdůrazňuje rozpor mezi sliby SPD a nynějším vládním kurzem podpory Ukrajiny. Vykresluje obrat jako pozitivní, zatímco SPD a její představitele líčí jako spoluviníky obelhávání voličů – voliči SPD byli podvedeni. Titulkem i výběrem citací posiluje dojem podvodu a proruských postojů SPD, čímž nahrává vládnímu posunu a kritikům SPD.
Podání mírně nahrává Macinkovi a ostatním vládním partnerům: spor rámuje hlavně jako obtíž SPD vysvětlit vlastnímu publiku dřívější postoje a jako politické divadlo, zatímco její námitku k programovému prohlášení opakovaně oslabuje redakčními interpretacemi.
Text výrazně nahrává straně Michala Kiči a prokuratury: líčí Babiše a Tarabu jako podezřelé z miliardového kšeftu na úkor slovenských daňových poplatníků, zatímco Kiču staví do role odhalitele v boji Davida s Goliášem. Jiné hlasy nezazní.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a znevýhodňuje Andreje Babiše: redakce soustředí prostor na kritické reakce vůči Babišovi a sama jej rámuje jako pokračujícího útočníka, zatímco Pavla staví do role aktéra usilujícího o uklidnění.
Podání nahrává straně prezidenta, opozice a Ústavního soudu. Titulek a výběr rozsáhlých ostrých citací soustředí pozornost na interpretaci vládního postupu jako útoku na justici, zatímco vládní právní argumentace je uvedena jen stručně.
Podání jednostranně rámuje vládní schválení dotačního programu jako tajné a účelové („v tichosti
Text výrazně nahrává Vítu Rakušanovi a jeho kritice Andreje Babiše. Využívá soudní rozsudek jako potvrzení, že finanční správu za Babišova vedení ministerstva financí politicky ovlivňoval on a Alena Schillerová. Autorský hlas hodnotí kauzu jako mimořádně závažnou, jednoznačně přisuzuje vinu Babišovi a Schillerové a celou výměnu rámuje jako zoufalý pokus ANO odvést pozornost. Formulace redakce nejsou neutrální – posilují dojem, že Babiš a Schillerová nesou odpovědnost za likvidaci firem, a kladou řečnickou otázku, na niž podle textu odmítají odpovědět.
Podání nahrává straně prezidenta a kritikům vlády: už titulek a perex staví do popředí urážlivé hodnocení Babiše a text následně vybírá převážně kritické hlasy, zatímco stanovisko vlády je zastoupeno jen stručně.
Komentář jednostranně zesměšňuje motoristické ministry jako arogantní papaláše, kteří používají komunistické metody; vyzdvihuje racionální opozici a kritickou moderátorku, čímž silně nahrává opozičnímu narativu.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a znevýhodňuje Andreje Babiše: redakce jeho rozhodnutí rámuje jako absurdní, rozporné a nevhodné pro bezpečnostní summit. Nejde jen o popis sporu, ale o ironicky vedenou interpretaci a opakované spojování Babišova doprovodu s představou společenského výletu.
Článek tendenčně akcentuje kritiku Macinky ze strany Decroix, používá její výroky k vykreslení ministra jako zbabělého a hloupého. Oslabuje jeho omluvu a vyhýbavým jazykem spekuluje o důvodech zrušení účasti.
Podání silně kritizuje Andreje Babiše: titulek i redakční rám mu přisuzují lživé, divadelní a posměšně přijaté video; kritické hlasy ekonomů a politiků jsou použity k vyvrácení, čímž text nahrává jeho kritikům a ČNB.
Titulek i redakční rámec jednoznačně kladou vinu na Okamuru/SPD a ANO/Babiše staví do role obětovaného partnera, který musí vysvětlovat. SPD-cká obrana (Libor Vondráček) je uvedena, ale redakčním hlasem okamžitě zneplatněna. Podání nahrává ANO a poškozuje SPD/Okamuru.
Glosa otevřeně zesměšňuje ministra Macinku za chování na festivalu a vyhýbání se rozhovoru. Používá emotivní jazyk a ironii, aby podpořila poslankyni ODS Evu Decroix v její kritice. Text jednoznačně nahrává opozici (ODS) a poškozuje ministra a vládní stranu Motoristé.
Podání výrazně nahrává straně B. Redakce staví text převážně z kritických hlasů opozice, titulkem přebírá její nejútočnější formulaci a Babišovo jediné vysvětlení rámuje hodnotícím slovesem „chlubí se“. Negativní fakta mohou být věcně relevantní, jejich jednostranný výběr a nepoměr citovaných hlasů však vytvářejí silně protibabišovský rámec.
Podání výrazně nahrává kritikům vlády a poškozuje vládní tábor: zdůrazňuje skryté prosazování, zdražení a rozpor s politickým slibem, zatímco vládní argumentaci podává stručně a v defenzivním rámu.
Článek systematicky zesměšňuje a kritizuje premiéra Andreje Babiše za absenci na vojenském ceremoniálu. Vybírá a zdůrazňuje extrémně negativní výroky kritiků, neposkytuje prostor obhajobě a bagatelizuje polehčující okolnosti. Tím jednoznačně posiluje image prezidenta Petra Pavla a oslabuje Babiše.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a znevýhodňuje Andreje Babiše i českou vládu: Babišovo tvrzení redakce předem rámuje jako nevěrohodné a Pellegriniho vyjádření interpretuje jako jeho vyvrácení. Tento rám doplňuje jednostranně vybranými kritickými reakcemi ze sítě X.
Podání výrazně nahrává Ivoně Novomestské Remundové. Redakční vyprávění přijímá její gesto jako nevinné, tvrzení o hajlování označuje za konstrukci a zdůrazňuje výhrůžky i dopady na rodinu. Prostor k interpretaci případu dostává téměř výhradně její advokát, zatímco vyjádření Jakuba Svobody, Matyáše Fučíka a policie chybí. Svoboda a jeho okolí jsou tak rámováni jako původci nespravedlivého obvinění a policie jako instituce, která obrátila pozornost proti oběti.
Glosa ironicky zesměšňuje Tomia Okamuru za tvrzení, že v Sudetech historicky nežili Němci. Pomocí výběru posměšných komentářů, narativních rolí (Okamura jako ignorant, Vlnas jako vtipný odborník) a emocionálně zabarveného jazyka vykresluje Okamuru jako arogantního politika, který nezná fakta. Cíleně tak nahrává jeho kritikům.
Podání výrazně favorizuje kritiky ministra Červeného: přebírá rámování odvolání jako personálních čisteček, dramatického vyvedení zaměstnanců, strachu a osobní/politické pomsty; ministerstvo je uvedeno spíše nepřímo a s pochybnostmi.
Text jednostranně rámuje Doksanského vystoupení jako přebírání ruské propagandy a jeho kritiky (Sokol, Bartoš) líčí jako racionální a morálně správné. Redakční komentář v závěru přímo označuje Doksanského rétoriku za ruskou propagandu a Babišovu pozici za přetvářku. Podání jasně nahrává proukrajinskému táboru (B) a poškozuje ANO/Doksanského (A).
Podání výrazně nahrává straně B (Marie Kršková / KDU-ČSL) a poškozuje stranu A (vládní koalice, ANO, Babiš, Agrofert). Text rámuje novelu jako průhledný pokus pomoci premiérovi a oslabit vymáhání dotací; kritické výroky jsou rozvedeny, zatímco argumenty předkladatelů jsou stručně odvrženy.
Podání výrazně nahrává straně B proti Tomiu Okamurovi. Redakce Šlachtovu kritiku staví do role tvrdého a oprávněného protiútoku, částečně přejímá jeho rámování Okamurových nesplněných slibů a neschopnosti ovlivňovat vládu a přidává nepříznivou zmínku o utajené schůzce se zbrojařem. Okamurova pozice k programu PURL je sice citována, ale nedostává prostor reagovat na osobní obvinění.
Článek vykresluje premiéra Babiše jako arogantního, neschopného správně mluvit a ignorujícího ústavní pořádek, zatímco prezidenta Pavla staví do pozice oběti. Prostřednictvím zesměšňujícího tónu, výběru kritických citací a negativních přirov nahrává prezidentově straně.
Glosa nahrává Dagmar Peckové a poškozuje Janu Mračkovou Vildumetzovou. Redakce Peckovou ospravedlňuje informací o stojícím autě, zatímco senátorku rámuje jako selektivní moralizátorku a zpochybňuje její úsudek. Tendenčnost spočívá především v ironizujícím a osobně znevažujícím autorském podání, nikoli v samotném upozornění na okolnosti videa. Ostré výroky citovaných účastníků ani titulkové „bonzování“, převzaté z výroku Peckové, nejsou samy o sobě hodnoceny jako manipulace redakce.
Podání výrazně nahrává straně Ivony Novomestské Remundové. Redakce její verzi a hodnocení jejího advokáta staví proti Turkovi a jeho spojencům, které vlastním hlasem opakovaně označuje expresivními a znevažujícími výrazy. Remundová je naopak představena jako napadená oběť s lidskoprávními zásluhami. Článek uvádí ostré výroky Turkova tábora, ale neposkytuje mu prostor k vysvětlení fotografie nebo reakci na podrobná obvinění.
Podání výrazně poškozuje Andreje Babiše: kritiku jeho prezentace evropských financí spojuje s odsuzováním charakteru, připisováním úmyslného zamlčování a osobními urážkami. Současně výslovně připisuje zásluhu na bohatnutí Česka minulé vládě Petra Fialy, kterou tím zvýhodňuje. Údaje o příjmech z EU a dotacích samy o sobě tendenčnost nepředstavují; výrazná zaujatost spočívá především v jejich hodnotícím podání. Jde o komentář, nikoli satiru.
Podání je komentář, který silně poškozuje Andreje Babiše a Oto Klempíře jako politiky se stáží u StB zbavené lustrační povinnosti, zatímco záměr TOP 09 líčí jako správný.
Podání výrazně nahrává straně B. Redakce přebírá do titulku ironickou pochybnost o Turkově svéprávnosti, vrství kritické reakce a vybírá mimořádně vyhrocený příspěvek jeho příznivce. Turkovy argumenty sice cituje, ale zasazuje je převážně do rámce nepřiměřeného srovnávání, odvádění pozornosti a překrucování kauzy.
Podání výrazně nahrává Petru Pavlovi a jeho zastáncům: redakce jako fakta předjímá nepravdivost Babišovy interpretace, popisuje kritiku prezidenta jako kampaň a vybírá převážně odsuzující reakce na Babiše a Vondráčka.
Podání poškozuje Babiše, Agrofert a aktéry spojované s jejich obhajobou. Redakce jejich jednání rámuje jako opakované představení, uplatňování zvláštních pravidel pro mocné a nerespektování soudů. Naopak výklad Evy Decroix výslovně povyšuje na připomenutí zásad právního státu a příznivě zasazuje postup fondu vymáhajícího podporu. Tendenčnost spočívá v těchto redakčních soudech a předjímání reakcí, nikoli v samotném informování o žalobách nebo v ostrých citacích Decroix.
Komentář jasně podporuje proukrajinský a proevropský tábor a silně dehonestuje Babiše, Fica, Rusko a Trumpa; podání nahrává straně B a poškozuje stranu A.
Komentář otevřeně podporuje bojkot navržený Syndikátem novinářů a staví nezávislá média do role obránců demokracie. Macinku a vládní tábor poškozuje osobními nálepkami, zesměšňováním a tvrzeními o pomstě či touze po neomezené vládě, která předkládá jako samozřejmá. Jde o názorový text s ironickými pasážemi, nikoli o satiru; tendenčnost spočívá v konkrétním podání, nikoli v samotné kritice nevpuštění novinářky.