David Hora 11 článků
Jak číst tato čísla meze měření
- Číslo je relativní index, ne verdikt. Přiklonění je odchylka od mediánu zdrojů o téže kauze, ne od „objektivního neutrálu" — celoplošnou zaujatost pole z toho měřit nelze. `±0,42` je míra, ne přesná pravda.
- Barvy = směr, ne známka. Odstín ukazuje příklon k jednomu/druhému pólu osy kauzy, ne „dobře/špatně". Pól není stálá levice/pravice.
- „Spolehlivost / shoda metod" NENÍ pravděpodobnost správnosti — je to heuristická míra, jak se nezávislé signály shodly ve znaménku.
- Verdikt „trvale/soustavně" jen od ≥10 nezávislých kauz. Na méně je to popisný index, ne tvrzení o tendenci; interval nejistoty bere články v kauze jako korelované.
- Segment = domácí politika, mainstream vzorek. Profil je podmíněný tématem a pokrytím zdroje; co se vůbec nestane článkem (non-publikace) je neviditelné. Hodnotí se rámování v textu, ne výběr témat.
Plné meze a metodika: statement k projektu.
Zdroje: parlamentnilisty
Intenzita manipulace směrově-agnostická
Jak silně autor tlačí — ne kam (směr je níž). Vyšší = víc. Čísla nejsou kalibrovaná na absolutní práh „dobré/špatné"; medián u každého je prostřední hodnota napříč PODEPSANÝMI novináři (≥3 čl.; bez politiků s bylinem a nepodepsaných textů redakcí), takže poznáš, jestli je autor nad/pod obvyklým. Ostrý komentář smí mít vysoká čísla legitimně — samo o sobě to není faul.
Žánr (deterministicky ze sekce webu, kde vyšel): 100% z názorové sekce 11/11 zařazených čl. — u komentáře je vyšší intenzita/subjektivita legitimní (⌀ 0,55 vs zpravodajství 0,37); čísla výše ber v tomhle kontextu, ne jako faul.
Dlouhodobý směr rámování na ose klastru, vůči pólové entitě
Jednotkou je kauza, ne článek — články jedné kauzy se zprůměrují. vs. ostatní (peer-Δ) = o kolik se autor v téže kauze odchyluje od mediánu ostatních zdrojů; jen tohle číslo odděluje „jak psal“ od „jaká ta kauza byla“ a jen o něm se smí mluvit jako o vychýlení. Popisně = průměr přes kauzy bez srovnání (bod na ose, pás = oscilace mezi kauzami).
Jak se autor staví k aktérům příznivost rámování + konotace, novější váží víc
Postoj = jak příznivě, nebo nepříznivě autor aktéra vykresluje — zvýrazňuje na něm spíš dobré, nebo špatné (van Dijkův ideologický čtverec, −1 vyloženě proti … +1 vyloženě pro). Tohle je to „pro/proti" a pokrývá i aktéry, kteří nejsou pólem kauzy. Moc / aktérství / dopad jsou popisné konotace (kam ho autor staví na škále, ne pochvala/kritika). Vážené časovým útlumem — novější články váží víc (poločas ~45 dní). Číslo ×n u postoje = z kolika vyjádření; verdikt (vstřícně/kriticky) tvrdíme až od 2, jedno vyjádření je jen orientační číslo (šedě). Kladné „vyznění", kde aktér na své straně jen materiálně těží (dostal dotace…), zatímco jeho spojenec je líčen kriticky, do postoje nepočítáme — značíme ⚑ opraveno.
- zelená Postoj: vykresluje ho vstřícně (zdůrazňuje dobré) · Moc: jako mocného/vlivného · Aktérství: sám aktivně jedná · Dopad: jeho konání prospívá.
- oranžová Postoj: kriticky (zdůrazňuje špatné) · Moc: jako slabého/bezmocného · Aktérství: pasivně se mu děje (spíš objekt/oběť) · Dopad: škodí.
- šedá uprostřed / smíšeně — bez jasného náklonu.
| aktér | postoj | moc | aktérství | dopad | vyjádření |
|---|---|---|---|---|---|
| Petr Pavel | kriticky -0.61 ×5 | +0.27 | +0.41 | -0.19 | 8 · 117d |
| Kateřina Konečná | vstřícně +0.50 ×2 | +0.22 | +0.76 | -0.12 | 6 · 117d |
| Petr Fiala | +1.00 ×1 · orientační | +0.15 | +0.26 | -0.29 | 4 · 128d |
| Vláda ČR | -0.50 ×1 · orientační | +0.33 | +0.35 | -0.29 | 6 · 117d |
| Jan Rosák | -0.50 ×1 · orientační | -0.67 | +0.67 | -0.33 | 2 · 136d |
| Evropská komise | -0.50 ×1 · orientační | +0.49 | +0.65 | +0.31 | 2 · 125d |
| Andrej Babiš | — | +0.35 | +0.35 | -0.12 | 5 |
| Evropská unie | — | +0.35 | +0.10 | -0.25 | 4 |
| René Kekely | — | +0.00 | +0.57 | +0.00 | 3 |
| Pavel Černocký | — | +0.00 | +0.57 | +0.00 | 3 |
| Donald Trump | — | +0.59 | +0.36 | +0.12 | 3 |
| Ivan Vyskočil | — | +0.00 | +0.57 | +0.00 | 3 |
| Ústavní soud | — | +0.53 | +0.48 | -0.19 | 3 |
| NATO | — | +0.22 | -0.08 | -0.03 | 3 |
| Vadim Petrov | — | +0.18 | +0.48 | +0.00 | 2 |
| AfD | — | +0.50 | +0.00 | +0.17 | 2 |
| Evropský parlament | — | +0.14 | +0.28 | +0.14 | 2 |
| Michal Gulyáš | — | +0.00 | +0.51 | +0.00 | 2 |
Rámování redakce bez obsahu citací (bias-v3)
Směr počítaný jen z autorského hlasu — výběr, pořadí a formulace redakce. Věrně reprodukovaná citace aktéra se sem nepočítá (její obsah patří mluvčímu). Rozdíl vůči celkovému směru výše ukazuje, nakolik zdroj rámuje sám vs. nakolik jen platformuje ostré výroky jiných.
-0.45→proti Jiří Dvořák (1 kauz)
Narativní tlak směr × prominence na titulce
Směr vážený tím, jak dlouho a jak vysoko článek visel na titulce
(presence × 1/log2(pozice+1), lead ×2). ↑ = vychýlené články tlačil
nahoru, ↓ = spíš zahrabával, = beze změny vůči prostému průměru.
Převzaté agenturní texty (wire-copy) vyloučeny.
-0.59→proti Jiří Dvořák =(prostý -0.59, n=1)
Nejčastější techniky sustained
Články autora 11
Článek je rozhovor s europoslankyní Konečnou, kritizující prezidenta Pavla a vládu. Redakce jednostranně vybírá a rámuje otázky tak, aby podpořila její rétoriku. Bez reakce protistrany tak text posiluje opoziční narativ a znevýhodňuje establishment.
Podání mírně až středně poškozuje Jiřího Dvořáka. Redakce spojuje posuzování jeho výroku s jeho profesním úspěchem a titulkem zdůrazňuje negativní reakce. Nejostřejší osobní odsudky však patří citovaným respondentům, nikoli vlastnímu hlasu redakce. Text obsahuje také souhlasné a vyvažující reakce; žádného dalšího aktéra redakce jednoznačně nestaví do role kladné protistrany.
Podání mírně až středně poškozuje Petra Pavla rozsahem a umístěním kritických hlasů. Vedle dvou kritických respondentů dostává rozsáhlé závěrečné slovo převážně kritický Jiří Mikeš, zatímco prezidentovu obhajobu zastupuje jediná kratší odpověď. Ostré soudy i pochvala Andreje Babiše však patří citovaným mluvčím, nikoli vlastnímu hlasu redakce; samostatný redakčně zvýhodněný protitábor proto nevymezuji.
Podání výrazně nahrává straně A: článek je vystavěn jako rozsáhlý, prakticky nekorigovaný rozhovor s Kateřinou Konečnou a už titulkem přebírá její konfliktní rámování evropských institucí. Většina silně hodnotících soudů je sice věrně atribuována Konečné, redakční výběr témat a absence odpovědí kritizovaných aktérů však tento rám posilují.
Text je vystavěn jako rozsáhlý rozhovor, v němž Kateřina Konečná bez přímé oponentury rozvíjí kritiku vlády, prezidenta a unijních institucí. Podání proto nahrává především jí a jejímu politickému rámci; většina hodnotících a emotivních soudů je však věrně atribuována jí, nikoli předkládána redakcí jako fakt.
Redakční podání mírně nahrává Konečné pochvalným uvedením její otázky a skeptickým rámováním novinek o emisních povolenkách. Ostré útoky na Pavla, vlády či NATO jsou však jejími atribuovanými výroky, nikoli vlastními soudy redakce. Titulek odpovídá odpovědi respondentky; samotný formát rozhovoru nedokládá manipulativní nevyváženost.
Rozhovor poskytuje prostor Vondráčkovu výkladu politického násilí, jeho ostrá hodnocení však zůstávají zřetelně připsána respondentovi. Také titulek a perex reprodukují jeho výroky. Otázky jeho výklad převážně rozvíjejí a nezpochybňují, samy však nedokládají jednoznačné redakční přitakání. Foltýn a další kritizovaní aktéři nevytvářejí samostatný tábor, protože negativní hodnocení pochází od respondenta. Průkazný manipulační signál v redakčním hlasu nebyl nalezen.
Text poskytuje prostor názorům Kateřiny Konečné, ale její ostré soudy jsou rozpoznatelně odpověďmi respondentky. Také kritika v titulku je připsána Konečné a odpovídá tělu rozhovoru. Otázky její tvrzení nezpochybňují, samotný formát rozhovoru však nedokládá manipulativní nevyváženost. Jednoznačný redakční náklon nelze z uvedených úryvků doložit; aktéři kritizovaní pouze respondentkou netvoří samostatné tábory.
Redakční podání mírně zvýhodňuje Pavla Černého a Ligu LIBE pochvalným představováním respondenta a oceněním úsilí platformy. Ostré soudy o migraci, politicích a dalších skupinách však pronáší respondent; nelze je automaticky připsat redakci. Také titulek reprodukuje jeho stanovisko. Aktéři kritizovaní pouze v odpovědích netvoří samostatnou protistranu.
Podání nahrává táboru kritiků Petra Pavla: titulek, perex i skladba textu soustředí pozornost na mimořádně útočné výroky vůči Pavlovi a jeho údajnému havlovskému nástupnictví. Článek dává prostor prakticky výhradně kritickým respondentům; věcný či opačný pohled zaznívá jen omezeně v rámci jednoho z vybraných komentářů.
Článek jednostranně vybírá kritické hlasy k adrese prezidenta Pavla a summitu NATO; titulek, perex i řazení citací vykreslují Pavla jako nevítaného narušitele a celou situaci jako frašku. To de facto hraje do karet vládě Petra Fialy, na niž padá menší díl viny.