Článek jednostranně reprodukuje vyjádření ministra Macinky, aniž by dal prostor prezidentově straně. Vyprávění rámuje prezidentovy kroky jako narušování jednání vlády a poškozování obrazu ČR, čímž nahrává vládnímu narativu (strana A).

Článek nahrává premiérovi Babišovi: prezentuje výhradně jeho perspektivu bez vyjádření prezidenta Pavla, vykresluje Pavla jako původce sporů a Babiše jako usmiřovatele a konstruktivního lídra. Výběr a pořadí citací posiluje Babišovu pozici.

Text nahrává Andreji Babišovi a jeho vládě – perex bez patřičné atribuce prezentuje kritiku prezidenta Pavla jako fakta a titulek slibuje ostrou kritiku, která v těle článku chybí.

Článek reprodukuje výhradně kritiku ministra Macinky vůči prezidentu Pavlovi, aniž by dal prostor druhé straně. Spolu s mírně hodnotícím slovesem v titulku tak vyprávění nahrává vládě.

Článek silně nahrává prezidentu Petru Pavlovi a kritizuje ministra Petra Macinku, Motoristy a vládu za pokusy degradovat prezidentskou roli na ceremoniální figurku. Autor označuje Macinkovu strategii za mstivou, obhroublou a emotivní, zatímco Pavlovo jednání hájí jako legitimní obranu kompetencí. Obvinění z ústavního puče zesměšňuje. Rozhodnutí Ústavního soudu vítá jako potřebné vyjasnění pravomocí.

Článek Deníku N je ostře kritický vůči vládě Andreje Babiše. Využívá silně hodnotící jazyk, jednostranný výběr faktů a emotivní rámování, které vykresluje vládní koalici jako hrozbu pro demokracii, zatímco oponenty a odborníky staví do role obětí. Text systematicky zdůrazňuje negativa vládních kroků, ignoruje či bagatelizuje jakákoli vysvětlení a nahrává tak opozici a kritikům současného kabinetu.

Text mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Zvýrazňuje jeho kompromisní postoj a vstřícnost, zatímco vládní postoj rámuje jako neochotný a zpochybňující rozhodnutí Ústavního soudu. Titulek a perex naznačují, že prezident byl na seznam delegace dopsán dodatečně a 'ale' v perexu nastoluje očekávání, že delegaci měl vést prezident.

Text je převážně vyvážený, ale titulek použitím slova 'vzepřela' nahrává Pavlovi tím, že vládu líčí jako rebelující. Jinak článek věcně reprodukuje sporné pozice obou stran bez výrazného redakčního zkreslení.

Článek líčí ministra Macinku jako provokatéra, který vyvolává zbytečné konflikty. Vyzdvihuje roli premiéra Babiše při zkrocení Macinky a vynucení omluvy, zároveň ale naznačuje, že Babiš podobné chování toleruje kvůli loajalitě. Celkově nahrává Babišovi a ANO, zatímco Macinku staví do negativního světla.

Článek je převážně vyvážený, uvádí vyjádření obou stran. Mírně však nahrává prezidentu Pavlovi, a to zejména redakčním obratem „přes nevstřícné kroky ze strany vlády“, který hodnotí postoj vlády jako nespolupracující a vykresluje Pavla jako konstruktivního.

Článek mírně nahrává prezidentovi Pavlovi. Titulek tvrdí, že nedostal mandát, ačkoli ministr ujišťuje o opaku; text zdůrazňuje Pavlovy stížnosti a nabídky kompromisu, zatímco vládní vysvětlení a ujištění řadí až do druhé poloviny.

Článek poměrně vyváženě popisuje spor, ale pomocí lexikálních voleb (válka, vyšachovat, upozadit) a rámování Pavlových návrhů jako ústupků lehce nahrává prezidentské straně, zatímco vládu vykresluje jako obstrukční.

Článek zvýrazňuje stížnosti prezidenta Pavla a vládu prezentuje jako dominantní sílu omezující jeho roli, přičemž titulkem a řazením argumentů podporuje prezidentův pohled.

Článek zvýhodňuje prezidenta Pavla používáním negativně zabarvených výrazů vůči vládě (např. 'ostuda', 'mafiánské metody'), zatímco Pavlovy argumenty označuje za srozumitelné. Titulek přisuzuje Pavlovi silný výrok, který v textu chybí.

Článek systematicky poškozuje Andreje Babiše vkládáním jeho jména do nesouvisejících negativních zpráv (vandalismus prezidentského jezírka, azyl pro polské politiky, odmítnutí jurisdikce ICC USA), čímž jej nepravdivě spojuje s aférami. Zároveň gramatickými deformacemi („bude Andrej Babiš sloužit“) sugeruje, že Babiš ovládá delegaci. Tím výrazně nahrává vládní straně, neboť diskredituje hlavní opoziční figuru.

Text vykresluje kroky vlády jako osobní mstu premiéra Babiše za prezidentskou žalobu a líčí prezidenta jako oběť, čímž zvýhodňuje Pavla a zaujímá negativní postoj k Babišovi. Emocionálně nabité výrazy, jednostranný důraz na perspektivu Hradu a relativizace vládních argumentů podporují prezidentovu pozici.