Praha žila tenisem. Tím ženským. Pohárem federace absolvoval úspěšnou premiéru zbrusu nový areál na pražské Štvanici a Češky si v domácím prostředí nevedly vůbec špatně. Teprve ve finále zůstaly na raketách vítězných Američanek. Ačkoli měla panovat okurková sezona, psalo se víc o sýrech – třeba kvůli syrečkové výstavě v Olomouci (tam se ovšem tvarůžky v té době už pár let nevyráběly) nebo o exportu brynzy, které se mělo jen do Spojených států vyvézt toho roku 200 tun. U Slavošova se splašilo stádo ovcí – ušlapáno nebo udušeno jich bylo přes 120 – a Bratislavu za veder sužovali komáři, kterých se u Dunaje vylíhlo opravdu extrémně hodně. Kultura bez Lály Když v devětasedmdesáti letech před 40 roky zemřel herec a pedagog Ladislav Pešek, spousta lidí měla pocit, že je opustil někdo blízký. Ačkoliv začal hrát mezi světovými válkami (už tehdy pro něj jeho okolí používalo přezdívku z dětství Lála), diváci ho nevnímali jen jako nějakého herce ze starých časů. Jeho projev působil na jevišti, plátně nebo obrazovce, kdykoli to role dovolila, velmi civilně; stylem byl vzdálený prvorepublikové manýře. V době úmrtí už deset let nepůsobil kvůli odchodu do penze jako člen činohry Národního divadla. Přesto ale hrál dál a už jako důchodce například ztvárnil primáře chirurgie Vrtišku v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města. Tuto roli upřednostnil, přestože dostal po smrti Karla Högera dokonce nabídku hlavní postavy primáře Sovy. Až se „pakul“ třásl Na začátku druhé poloviny 80. let už bylo zřejmé, že režimní odpor proti rockové hudbě nebude úspěšný. Pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže tak byla uspořádána ve sjezdovém Paláci kultury (v té době slavil pět let vzniku) přehlídka domácích rockových kapel Rockfest. Zazářily na ní současné i pozdější velké hvězdy rocku, punku a nové vlny, například Laura a její tygři, Precedens s Bárou Basikovou, Arakain (kde se vedle Aleše Brichty stále víc prosazovala Hana Zaňáková alias Lucie Bílá), Bez ladu a skladu, Oceán s Petrem Mukem nebo Čtvrtá cenová (tedy F.P.B.). Pouhé tři roky od publikování textu Nová vlna se starým obsahem v Rudém právu a začátku tažení proti moderní hudbě to byl jasný signál toho, že se atmosféra v popkultuře začíná zásadně měnit. Skromné začátky videokazet Nedlouhým textem informovalo před 40 lety Rudé právo o tom, že monopolní distributor Ústřední půjčovna filmů chystá také program pro videa a že za tím účelem vznikla ve studiích na Barrandově i úplně nová tvůrčí skupina. Ještě zajímavější pak byla zpráva, že v Praze Na příkopě byla otevřena vůbec první videopůjčovna v Československu. Vedle později vítězného formátu VHS nabízela také filmy na betakazetách. Rejstřík byl omezený – zpočátku šlo o nějakých padesát titulů. Byla to vlastně velmi subtilní reakce na to, co se neoficiálně dělo už delší dobu: pirátské nahrávky mezi lidmi dávno kolovaly, s kazetami se obchodovalo na černých burzách, leckdy s filmy, které by neprošly přes komunistickou cenzuru. S koncem socialismu už u nás nicméně fungovala bezmála stovka videopůjčoven, které měly na seznamu asi čtyři stovky filmů. Hlubiny jako výzva Americký výzkumný tým pod vedením doktora Roberta Ballarda před 40 lety oznámil, že končí s průzkumem vraku Titaniku, odpočívajícího od roku 1912 na dně Atlantiku. Poté, co v září 1985 zbytky lodi lokalizoval, vrátil se sem v červenci 1986 s mateřskou lodí Atlantis II, pilotovanou ponorkou Alvin a robotem Jason Jr. Cílem už nebylo vrak najít, ale zdokumentovat ho a vyzkoušet nové technologie hlubokomořského průzkumu, kterým se Ballard věnoval i ve své pozdější kariéře. Pořídil rozsáhlou fotodokumentaci a stovky hodin videozáznamů. Nebyly to jen hlubiny oceánu, k čemu se tehdy upínala pozornost vědců, ale i pevniny. Sovětský svaz oznámil, že jeho geologové pronikli na poloostrově Kola 12 kilometrů pod povrch země. I když to je jen 0,2 procenta cesty do středu naší planety, dodnes jde o nejhlubší vrt v lidských dějinách. Překvapením bylo, že žulu nenásledoval ve vzorcích čedič, jak se dosud předpokládalo. Lodní veterán do výslužby Je to 40 let, co se Československá námořní plavba rozloučila s lodí Košice – naším prvním obchodním plavidlem, které obeplulo zeměkouli, a ve své době také největší jednotkou flotily. Postavena byla v Japonsku a Plavbě sloužila od prosince 1963. Za tu dobu urazila přes jeden a půl milionu námořních mil. Její prodej do šrotu v roce 1986 měl znamenat jen výměnu dosluhující lodi za novější tonáž, nikdo tehdy ještě nepředpokládal, že už za dvanáct let nebude naše námořní flotila vůbec existovat. Střídání na kolejích V červenci 1986 vzbudila značnou pozornost v pražských ulicích nová tříčlánková tramvaj – s hranatou karosérií a vozy propojenými klouby a harmonikami. Celkem mohla pobrat na tři stovky pasažérů. Typ KT8D5 s číslem 9001 byl nasazený jako „patnáctka“ spojující Černý most a Sokolovskou (dnešní Florenc). Novinka si získala přezdívku Kachna nebo Kačena a šlo o první obousměrnou moderní tramvaj v běžném provozu. Osazena byla samozřejmě už moderními tyristory. Zatímco Praha vítala novou tramvaj, taky se loučila s jednou starou. Na výpůjčku do amsterdamského muzea putoval vůz číslo 352 vyrobený v Ringhofferových závodech v roce 1913. Do Česka se vrátil právě po 40 letech zcela nedávno jako součást sbírek ostravského dopravního podniku. Města v proměně Léto 1986 přineslo několik výraznějších změn na tváři našich měst. Ostrava se například dočkala nového mostu Pionýrů – právě deset let poté, co ten starý zničila exploze plynu nahromaděného v jeho konstrukci. Po čtrnáctiletém úsilí stavbařů a restaurátorů konečně měla skončit rekonstrukce karlovarské Mlýnské kolonády (tehdy Čs. – sovětského přátelství), mistrovského díla Josefa Zítka. Později se však ukázalo, že práce nebyly provedené v patřičné kvalitě. Největší kolonáda perly českého lázeňství tedy musela absolvovat ozdravnou kúru ještě v letech 2020 až 22. V metropoli západních Čech, v Plzni, se před 40 lety konečně rozhodlo o novém využití spolkového domu Peklo. Rudé právo sice psalo o začínající rekonstrukci, ale chátrání památkově chráněného objektu přesto ještě roky pokračovalo a naděje na skutečně kvalitní život mu svítá teprve dnes, kdy se chystá dostavba a přeměna v kulturní centrum. Roky beznaděje měla před sebou od léta 1986 i Vinohradská tržnice, kterou poničil požár do té míry, že se uvažovalo o demolici objektu. Naštěstí k ní nedošlo. Poprvé online Zastánce výpočetní techniky před 40 lety určitě potěšila novinová zpráva o tom, že Krajský ústav národního zdraví v Ostravě jako první zdravotnické zařízení u nás začal používat terminál pro připojení k mezinárodní medicínské počítačové databázi. Bylo to zřejmě také vůbec poprvé, co se na stránkách Rudého práva objevil výraz „online“. Odysea přes Prahu V červenci 1986 přistál na ruzyňském letišti stroj kanadské expedice Odyssey 86, legendární dvoumotorový Douglas DC-3. Posádka podnikla dálkový let po stopách průkopníků letectví a Praha ležela zhruba v polovině trasy výpravy. Nejen tím neslo přistání československou stopu. Douglasy DC-3, respektive civilně upravené poválečné verze vojenských Dakot, totiž po roce 1945 tvořily část flotily Československých aerolinií. Šlo zároveň o jediná dopravní letadla západní konstrukce, která se v pravidelném provozu ČSA po válce objevila, aby je později zcela vytlačily sovětské stroje.