Abhijit Chopra, kapitán ropného tankeru kotvícího v Perském zálivu, se o mírové dohodě mezi USA a Íránem dozvěděl, když se mu na telefonu rozsvítily zprávy od rodiny a přátel. Své nadšení však musel krotit. Z okolních plavidel nebyly patrné žádné známky oslav a žádná loď nespěchala směrem k Hormuzskému průlivu. Jeho loď zůstává v zálivu už od konce ledna. Zatímco první týdny provázely obavy z raket a dronů, postupně je vystřídala nekonečná rutina. Aby si námořníci udrželi dobrou náladu, pořádali karaoke nebo společně oslavili hinduistický svátek Holi. „Jsme obyčejní lidé. Otcové, synové i manželé,“ řekl pro agenturu Bloomberg Chopra. Přestože lodě celé měsíce kotví na jednom místě, posádky se každý den starají o jejich provoz, drží hlídky a kvůli rušení navigačních systémů se při plavbě často musí spoléhat na vlastní zkušenosti. S rodinami přitom mluví jen výjimečně. Telefon je drahý, a tak většina námořníků volá domů jen jednou za týden. I krátký hovor je pro ně často vrcholem celého týdne. Aby si námořníci zkrátili dlouhé čekání, začali někteří lovit ryby přímo z paluby. Úlovky pak končí v lodní kuchyni, přebytky pak suší na slunci jako zásobu na další dny. Vedení lodí zároveň zpřísnilo bezpečnostní pravidla. Členové posádek mají trávit co nejvíce času společně a přístup k nožům či dalším ostrým předmětům je omezený. Velitelé se totiž obávají, že dlouhé týdny nejistoty mohou negativně ovlivnit na psychiku námořníků. Drony všude kolem Válka se mnoha posádkám několikrát přiblížila doslova na dohled. Kapitán Raman Kapoor pro Bloomberg vzpomněl na noc z 12. března, kdy dron zasáhl tanker kotvící jen asi dva kilometry od jeho lodi. Po zásahu vypukl požár, který nepřežil jeden člen posádky. „Nejsme vojáci. Nikdo nás neučil, jak se chovat ve válečné zóně. Jen jsme čekali, jestli další střela nebude mířit na nás,“ říká. Štěstí stálo i při Stevenu Arillovi. Jeho tanker s kapalným zemním plynem opustil katarský terminál Ras Laffan doslova na poslední chvíli. Krátce poté oblast zasáhly íránské rakety. „Kdybychom vypluli o půl hodiny později, jsem přesvědčený, že bychom to nepřežili,“ tvrdí námořník z Filipín. Agentura Bloomberg připomíná, že podle odhadů Světové banky se po moři přepravuje více než 80 procent světového obchodu. Na více než 85 tisících obchodních lodích dnes slouží přibližně 2,6 milionu námořníků, nejčastěji z Indie a Filipín. Někteří přišli o život Právě Filipíny, které patří k největším „dodavatelům“ námořníků na světě, na začátku konfliktu zakázaly vysílat své občany do oblasti Perského zálivu. Situaci komplikovala i omezení v některých státech regionu, které dočasně přestaly vydávat víza. Řada členů posádek se tak nemohla dostat na pevninu ani odletět domů. Konflikt si podle odborníků vyžádal životy nejméně čtrnácti námořníků. Írán navíc tvrdí, že přišel zhruba o padesát vlastních mužů. Řada zemí se mezitím snažila dostat své občany z nebezpečné oblasti. Pákistánu se podařilo vyjednat odplutí asi dvaceti lodí, Indie zajistila vojenský doprovod pro jeden tanker. Japonsko usilovalo především o bezpečnou cestu plavidel spojených s japonskými společnostmi nebo posádkami. Po červnovém příměří se objevila naděje, že se situace začne rychle vracet k normálu. Mezinárodní námořní organizace proto zahájila evakuaci, během níž se podařilo dostat z oblasti 136 lodí a přibližně 2 900 námořníků. Naděje ale rychle vzaly za své. Další útoky v Hormuzském průlivu přiměly organizaci akci pozastavit. V Perském zálivu tak podle IMO stále zůstává kolem osmi tisíc námořníků, uzavírá Bloomberg.