Detaily z nehody Petra Kellnera: Varoval pilota vteřiny před havárií, instruktoři měli v krvi drogy Za smrt Petra Kellnera při nehodě vrtulníku z března 2021 může i pozdní reakce firmy Tordrillo Mountain Lodge. Rozhodla o tom jednomyslně aljašská porota, podle které společnost včas neaktivovala nouzový plán ani nevyužila záložní stroje. Reflex v minulosti prostudoval zprávy zveřejněné americkým Národním úřadem pro bezpečnost dopravy (National Transportation Safety Board, NTSB). Ty jsou k nalezení pod číslem havárie WPR21FA143. Plyne z nich, že Kellner varoval posádku, ať vrtulník na místě havárie nepřistává, a že instruktoři, kteří Čechy doprovázeli, předtím užili podle toxikologických testů drogy. V létě 2024 se v českých médiích objevily fragmenty rozhovoru, který poskytl stanici Alaska’s News Source snowboardista David Horváth. Jediný přeživší po havárii vrtulníku, při níž 27. března 2021 zahynulo pět lidí včetně nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Z rozhovoru byly hojně citovány zejména pasáže, v nichž Horváth popisuje, že bezprostředně po zřícení stroje Eurocopter AS 350 byl naživu nejenom on, ale chvíli i Petr Kellner a zřejmě jeden z průvodců. Zraněný Horváth byl v troskách uvězněný bezpečnostním pásem a nemohl se ze stroje dostat dlouhé hodiny. Naopak Petr Kellner z něj podle všeho vypadl. Český snowboardista, který jezdil na podobné výpravy s Kellnerem do Kanady či na Aljašku léta, v Alaska’s News Source popsal, co se dělo bezprostředně po havárii. Viděl, jak je Petr Kellner venku a jak někam jde. „Začal jsem křičet něco jako: ,Petře, my tady neumřeme! No tak, pojď mi pomoct!‘ Ale on byl možná v šoku a možná něco viděl v zadní části vrtulníku. Tak šel, ne těsně, ale deset metrů kolem mě a zpátky ke stroji. A to bylo naposledy, co jsem ho viděl,“ řekl v květnu Horváth. Dodal, že na svého přítele křičel pořád, snad stokrát, a to česky. Musíme ovšem připomenout velmi důležitou věc, která je pro kauzu podstatná – byznysový vizionář Kellner měl vteřiny před nehodou varovat pilota, ať na vyhlédnutém místě nepřistává. Jenže ten ho neposlechl. Důležité pro objasnění případu je, jak cestující ve vrtulníku patřícím společnosti Soloy Helicopters z aljašské Wasilly při letu seděli. Ukazuje to nákres, který otiskujeme a který lze dohledat na stránkách NTSB, kde jsou dokumenty z vyšetřování. Tehdy šestapadesátiletý Kellner je na něm označován jako pasažér číslo 4, Horváth jako pasažér číslo 3. Kromě nich byli na palubě pilot Zachary Russell (33), lyžařští průvodci Sean McManamy (38), Gregory Harms (52) a Benjamin Larochaix (50). Posledně jmenovaný měl občanství České republiky, byl původem Francouz a Kellnerův přítel. Vyšetřovatelé udělali 7. dubna 2021 padesátiminutový telefonický rozhovor s Davidem Horváthem, kterému bylo přítomno dalších pět lidí. Jeho shrnutí bylo zveřejněno 25. října 2022. Než z rozhovoru s Horváthem, jenž byl podobný výslechu, budeme citovat, musíme připomenout, že vyšetřování a toxikologické testy provedené při pitvě na žádost soudního lékaře prokázaly u instruktorů McManamyho a Harmse v krvi zbytky drog. Konkrétně u Harmse byla zjištěna menší hladina amfetaminu, kokainu a neaktivní metabolit kokainu benzoylekgonin. U McManamyho byl při pitvě identifikován delta-9-tetrahydrokanabinol. Tedy THC, což je hlavní psychoaktivní složka marihuany. Protože instruktoři při heliskiingu spolurozhodují o tom, kde vrtulník přistane, můžeme se ptát, zda to mělo nějaký vliv na samotnou havárii. To se už ale nedozvíme. Jediným přeživším je David Horváth, jiné poznatky už nejsou a podle všeho nebudou, protože vyšetřování NTSB vypadá jako hodně pečlivé. Kellner varoval Podle Horvátha bylo ten den všechno v pořádku a perfektní. Poslední jízda podle něj začala stejně jako ostatní. Zhruba dvě hodiny před setměním se udělalo hezké počasí, a tak vyrazili na další let. Během něj neměl Horváth nasazena sluchátka, která umožňovala komunikaci mezi pilotem, průvodci (přední levý pasažér a zadní pasažér 1) a jedním zadním pasažérem 4, tedy Kellnerem. Následují citace je ze zápisu rozhovoru vyšetřovatelů s Horváthem: Cestující na zádi číslo 3 byl požádán, aby popsal, co vrtulník dělal těsně před tím, než cestující na zádi číslo 4 vykřikl: „Ne, ne, ne, nedělejte to.“ Vrtulník měl přistát na kopci, ale nebyl ve vodorovné poloze. Cestující vepředu vlevo se díval na levou stranu, pilot napravo. Připravovali se na výstup. Pravidla byla přísná: neodepínat bezpečnostní pásy před otevřením dveří, ale pak je třeba být rychlý. Horváth sledoval, co se děje, aby viděl, jak se vrtulník pohybuje. Stroj asi pět vteřin seděl, pak ho pilot vrátil nahoru a pokusil se ještě jednou přistát. Právě v okamžiku, kdy vrtulník podruhé dosedal, začal cestující číslo 4 na zádi křičet. Pokoušeli se přistát na hřebeni. Přistáli, vrtulník se trochu pohnul, pak vyjel nahoru, vrátil se a poté sjel z vrcholu… Když vrtulník dosedal, Horváth si kontroloval rukavice a připravoval se k výstupu. Najednou uslyšel, jak cestující číslo 4 na zádi křičí: „Nedělej to, nedělej to, nedělej to!“ v angličtině i češtině. V tomto okamžiku došlo k nehodě. Vrtulník poté začal rychle couvat a několikrát narazil do skalnatého úbočí hory. Během nárazů Horváth pozoroval, jak ostatní cestující padají. Vše se odehrálo rychle… Když stroj zastavil, zůstával Horváth se zajištěným bezpečnostním pásem stále uvnitř. Ocitl se polovinou těla ve sněhu a polovinou mezi dvěma dalšími cestujícími. Zadní cestující 1 byl na jeho pravé straně a zadní cestující 2 na straně levé. Zopakoval, že se ocitl uprostřed vrtulníku a že vrtulník nemá žádnou střechu… Nemohl dýchat, protože měl zlomená žebra. Pravou ruku a nohy měl zaklíněné. Levou rukou hýbat mohl. Když se podíval nahoru, viděl kopec až k místu, kde přistávali. Pak spatřil cestujícího číslo 4 sedícího ve sněhu… Sesouval se po zadku ze svahu centimetr po centimetru. Nechodil. Myslel si, že se snaží dostat dolů, aby něco udělal, ale nevěděl co. Zavolal na něj. Zpočátku neodpovídal, ale nakonec spolu promluvili. Na levé straně jeho hlavy uviděl krev. Spolujezdec číslo 4 mu česky řekl: „Buď v klidu, buď v klidu, je to dobrý, je to dobrý, počkej, počkej.“ Samé krátké věty. Snažil se vytáhnout bezpečnostní pás, ale byl zaklíněný velmi pevně a mohl použít jen jednu ruku. Nemohl se pohnout. Nedokázal říct, kolik času uplynulo, ale odhadoval, že možná pět až patnáct minut. Byl v šoku. Pak ztratil cestujícího číslo 4 z dohledu. Ten přešel z levé strany kolem vrtulníku a to bylo naposledy, co ho spatřil. V té chvíli bylo slunečno a on si myslel, že za dvacet minut někdo přijde… Věděl, že nebyl jediný, kdo přežil. Možná slyšel, jak někdo křičí na pasažéra číslo 4, že tam zemřou. Říkal: „Umřeme tady, udělejte něco.“ Myslel si, že cestující na zádi číslo 4 možná něco hledá nebo někomu pomáhá. Po chvíli ucítil pach paliva a začal se bát, že by se mohlo vznítit. Nevěděl, jestli omdlel, ale pak měl pocit, že viděl světlo vrtulníku. Pomyslel si: „Panebože, našli nás, všechno je v pořádku.“ Vrtulník poté odletěl a podruhé se přiblížil téměř k místu, kde se pokoušeli přistát. Viděl, jak se stroj vznáší. Zhluboka si oddechl, protože byli lokalizováni. Domníval se, že právě tehdy ztratil vědomí. Tolik úryvky z výslechu Davida Horvátha při vyšetřování amerického NTBS. Co z nich plyne? Mohlo to být jinak? Pokud výpovědi sedí, samotný pád vrtulníku, který po nárazu v kotrmelcích sjel ze srázu, přežil David Horváth, Petr Kellner a zřejmě na chvíli ještě třetí osoba. Logickou otázkou je, zda mohl Kellner žít. Podle pitvy měl totiž četná zranění. Co přesně se snažil těsně po havárii nejbohatší Čech udělat, nevíme, ale protože to byl, co se týče heliskiingu zkušený člověk a létal často, zřejmě se pokusil přivolat pomoc nebo hledal způsob, jak to udělat. Jeho tělo bylo pak nalezeno zhruba deset metrů od vrtulníku. Pomoc ale přišla velmi, velmi pozdě. David Horváth tvrdí, že Tordrillo Mountain Lodge, resort, v němž výprava bydlela, měl povinnost monitorovat vrtulník patřící společnosti Soloy Helicopters. A že nejednal zodpovědně poté, co sledovací zařízení ukázala, že se vrtulník nehýbe a nikdo se víc než hodinu neohlásil. Proto běží dál některé žaloby. Mluvčí chaty v e-mailu na dotaz Alaska’s News Source odpověděla, že se společnost nebude k žalobě vyjadřovat, a místo toho poukázala na svou právní odpověď. V té se uvádí, že když byl zaznamenán problém, lidé z Tordrillo Mountain Lodge se obrátili na třetí stranu. A že tato třetí strana lhala personálu chaty o situaci a tvrdila, že vrtulník je na cestě zpět. „Takže jsem tam byl dlouho sám, osm hodin,“ řekl v rozhovoru pro Alaska’s News Source Horváth. Jak se ukázalo, neexistuje žádný americký federální zákon o tom, jak často se provozovatelé heliski musí spojit s lyžaři a piloty, ale oborové standardy stanovené národní asociací Heli-Ski U.S., do které chata Tordrillo Mountain Lodge patří, požadují zahájení nouzových operací, pokud se z vrtulníku nikdo hodinu neozve nebo se stroj po tu dobu nepohne. K tomu, aby bylo možné zjistit, kde se vrtulníky na heliskiing nacházejí i ve velmi odlehlých oblastech, se používají různá zařízení GPS a rádiové sledování. Po dobu delší než 30 minut nebyla s vrtulníkem žádná komunikace ani pohyb zaznamenaný sledovacími zařízeními a podle zprávy NTSB „by bylo rozumné, aby chata v tomto okamžiku aktivovala plán reakce na mimořádné události“, přestože ve zprávě se uvádí, že „žádné jasné důkazy nenasvědčovaly, že došlo k nehodě“. Závěrečná zpráva NTSB považuje za příčinu nehody chybu pilota, který podle ní „nedokázal adekvátně reagovat na situaci, kdy se objevila bílá tma“. Všechna tato konstatování pěti lidem život nevrátí. Neodbytná otázka, zda ale mohl Petr Kellner nehodu přežít, se pořád nabízí. Vyloučit to při poskytnutí rychlé pomoci úplně nemůžeme, jenže žádná jistota rovněž neexistuje. Tento případ proto zůstane zapsaný v české moderní historii navždy jako záhadný. A to samozřejmě vyvolává spekulace.