Od tragické smrti české horolezkyně Kláry Kolouchové na Nanga Parbat uplynul rok. „Nechodíme do hor hledat smrt. Jdeme tam žít,“ říkají horolezci Miri Jirková a Jan Trávníček, kteří se s Klárou znali. V rozhovoru vzpomínali na svou kamarádku a otevřeně promluvili o riziku, odpovědnosti i rozhodnutích, která musí každý horolezec dělat sám. „Hory jsou jako život. Hodně dávají a hodně berou,“ říká Miri Jirková a její partner Honza ‚Tráva‘ Trávníček souhlasně přikyvuje. Situaci, kdy v horách o někoho více či méně známého přišli, zažili oba už mnohokrát. „Přesto nás odchody kamarádů pokaždé zasáhnou. Syrově, nespravedlivě,“ shodují se. Přesně před rokem to byla Klára Kolouchová. Silná, cílevědomá, chytrá žena, která se už nikdy nevrátí z pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat. Nebezpečí si podle obou horolezců uvědomovala a šla do něj zcela vědomě, nikoliv z lehkomyslnosti. I proto lezla s kyslíkem a šerpským doprovodem - věděla, že tím se dají rizika snížit. Bohužel, ani to tentokrát nestačilo. „I když kolem sebe máte sebesilnější a sebezkušenější tým, vy musíte zvedat nohy, vy musíte doufat a věřit, že vás hora nesmete lavinou, a vy musíte bojovat tu nekonečnou bitvu mezi rozumem, srdcem a intuicí. Vy se musíte rozhodnout, jestli jít nahoru k vrcholu nebo dolů do bezpečí základního tábora. Je třeba spoléhat jen na sebe, protože možnosti záchrany jsou ve vysokých horách velice omezené a komplikuje je mnoho neovlivnitelných faktorů. Počasím a nedostupností terénu počínaje a obyčejným lidským strachem záchranářů konče,“ přibližují Trávníček a Jirková. Ačkoliv sami přiznávají, že se jejich způsob lezení po horách od toho Klářina lišil, měli si při společných setkáních vždycky o čem povídat. „Klára byla pojmem zejména pro širší veřejnost. Lidé ji viděli jako nezlomnou ženu, která toho v horách hodně dokázala. V lezecké komunitě budila někdy kontroverze, protože přece jen lezla s velkou podporou agenturního týmu šerpů a s kyslíkem - nikoliv tím lehkým stylem, kdy jdeme nalehko a všechno si neseme sami,“ popisuje Trávníček se zdůrazněním, že to však nijak její výkony nesnižovalo. „I z toho důvodu jsme s Klárou společně v kopcích nikdy nebyli, ačkoliv se naše cesty prolínaly spoustu let,“ pokračují horolezci, kteří se v Nepálu podílejí na provozu české hospody Czech Pub, kde se potkává česká lezecká komunita a kam po svých expedicích chodila na pokec i Klára. Jednou dokonce přišla a povídá: ‚Hele, já bych s vámi na trek poslala svoji mamku,‘ a tak se i stalo,“ vzpomíná Tráva. „Někteří Klárce vyčítali, že jako matka od dvou dětí odjíždí do hor. Ale proč tohle vyčítají ženě, a ne mužům? V horách ten rozdíl neděláme. Lezeme s Miri spolu a víme, že silnější není ani jeden z nás. Daleko víc než nebezpečí ohrožující nás samotné nás znepokojuje zodpovědnost vůči těm, kteří jsou nám nejbližší a čekají, až se vrátíme. My jsme se proto oba rozhodli děti nemít, dát přednost horám a dalším věcem, které se s rodinným životem neslučují. Vše s čistým svědomím a vědomím,“ přiznávají lezci. Vysoké hory jsou podle nich z perspektivy bezpečné Evropy úplně jiný, nepochopitelný svět. Pákistán je v tomto ohledu ještě složitější. Technické vybavení není nejnovější, počet zkušených místních lezců je nevelký a těch pár vrtulníků, které v Pákistánu jsou, provozuje pouze armáda, svázaná mnohými nařízeními, povoleními a omezeními. První zkouška odvahy? Sepsat závěť „Často se stává, že i lidé se spoustou zkušeností z nižších hor, kteří mají ve standardních podmínkách ‚nížin‘ v hlavě všechno srovnané, na začátku výstupu řeknou ne. Ohromí je rozměr všeho, co je v Himálaji nebo Karákóramu čeká, a expedici stopnou. Jde o nepředatelnou zkušenost, o něco, na co se předem nelze připravit,“ popisují. „Zodpovědnost vůči rodině je častou příčinou, ale ta by měla začít už doma - mluvit o riziku, říct, co se může stát, případně i sepsat závěť. Jedná se pravděpodobně o nejmíň komfortní část celé přípravy a první test odvahy před odjezdem do hor,“ vysvětluje pragmaticky Trávníček. Milosrdné lži podle něj v tomhle případě nemají místo. „Hory jsou mocné. A nevyzpytatelné. A lidé se ptají, co nás pořád láká do těch nedostupných míst, kde podle starých příběhů žili pouze bohové. Pro nás jsou hory domovem. S Nepálem máme silné pouto - trávíme tam téměř polovinu každého roku. Někdy nám chybí teplo nížin, ale brzy přijde neklid a touha zase vidět hory. Neutíkáme tam. Vracíme se. Nechodíme do hor hledat smrt. Ani riskovat. Jdeme tam žít. S radostí, únavou, bolestí i vděkem. S velkou pokorou a respektem. I s vědomím, že nahoře může stačit jediné zakopnutí.“ „Adam Ondra nám kdysi při společné přednášce na slova obdivu odpověděl: ‚Díky, ale já si při pádu tak maximálně zlomím kotník. Vy když upadnete…‘" A něco takového se podle obou lezců nejspíš stalo i v Klářině případě. „Její tělesná schránka zůstává ve stěně. V horách, které milovala. A pokud by se někdy něco podobného stalo nám, přáli bychom si totéž. Nenacházíme smysl v ohrožování dalších životů kvůli záchraně už nepotřebného těla. Duše zůstává. V srdcích a vzpomínkách těch, kdo žijí dál. Tragédie lákají. A svět se dívá. Doba je rychlá a internet ještě rychlejší. Zprávy letí - často neúplné, zkreslené, senzacechtivé. A nejde jen o média,“ dodává Trávníček s tím, že i komentáře lidí na sociálních sítích dokážou nadělat paseku. „Někdo něco přidá, jiný ubere, další přepíše - a vznikne úplně jiný příběh. Ale šíří se. Rychleji než vítr v sedmi tisících metrech nad mořem. Jenže všechno potřebuje čas. A když reagujete příliš rychle, není dost prostoru na soucit. A slova umějí dělat jizvy. Prosíme proto všechny, kteří jste tam nikdy nebyli nebo neznáte širší souvislosti - nadechněte se. Jednou. Podruhé. Potřetí. A pak si položte otázku: Opravdu chci tenhle svůj názor poslat do světa přes sociální sítě?“ apelují Tráva a Miri. Svět osmitisícovek není průzračně čistý. Je nádherný. Ale i tvrdý, krutý, plný sobectví. A kdo v něm chce být úspěšný, často musí sobectví přijmout jako nutnost. Potlačit zranitelnost, empatii, zodpovědnost. Ne vždy. Ne všichni. Kdo tam byl, ví. „Přesto tam znovu a znovu lezeme. Protože v horách je něco, co nás dobíjí. Co nás formuje. Očišťuje. Co se nedá vyfotit ani popsat. Jen prožít,“ uzavírají Honza "Tráva" Trávníček a Miri Jirková. VIDEO: Cesta na Mt. Everest nikdy nebude snadná, jste tam na návštěvě, ta výška není slučitelná se životem, říká horolezec Zdroj: autorský text Kvůli pádu lanovky na Ještěd v Liberci jsou obžalováni tři lidé a České dráhy Kvůli pádu lanovky na Ještěd podal státní zástupce obžalobu na tři lidi a právnickou osobu. Obviněni jsou z přečinu obecného ohrožení z nedbalosti. Právnickou osobou jsou České dráhy, které lanovku dříve vlastnily. Opakovaně dříve uvedly, že s obviněním nesouhlasí a jsou připravené se proti němu bránit. Američané varují Varšavu před ruským útokem. Přijít by mohl nečekaně brzy Spojené státy varovaly Varšavu před možnou ruskou vojenskou akcí na polském území. Útok by mohl cílit na kritickou infrastrukturu, vyloučen však není ani přechod ruských jednotek přes hranice NATO. Cílem případné provokace by bylo vyostřit napětí a přimět Západ k zastavení pomoci Ukrajině. Podle bezpečnostních zdrojů může být operace spuštěna v řádu měsíců. ŽIVĚ Bulharsko odmítne protiruské sankce. Nechce trestat Lukoil ani Kirilla Bulharsko nepodpoří nový balíček unijních sankcí proti Rusku. Bulharský premiér při tom argumentoval bulharskými národními zájmy v energetice. Bulharská vláda odmítá, aby na sankčním seznamu byl nově moskevský patriarcha Kirill či vysoký manažer ruského koncernu Lukoil v Bulharsku. S Macinkou v Maďarsku: Návrat tam, kde chválil Orbána. Teď navazuje kontakty s jeho „katy“ Ještě než ministr zahraničí Petr Macinka vyrazí příští týden s premiérem Andrejem Babišem a prezidentem Petrem Pavlem na ostře sledovanou a diskutovanou cestu na summit NATO do Turecka, vydal se v pátek ráno z letiště v pražských Kbelích do Maďarska. Cestu menším dopravním letadlem L 410 s ním absolvuje i Aktuálně.cz. Prodává se za 170 tisíc, Škoda uvažuje o jeho dovozu z Indie do Evropy. Čeká ale ‚na rozhodnutí Bruselu‘ Automobilka už analyzuje, zda se vyplatí přivézt do Evropy modely vyráběné v Indii. Podle člena představenstva Martina Jahna bude rozhodující budoucnost emisních pravidel i obchodní dohoda mezi Evropskou unií a Indií. Generální ředitel Škody Klaus Zellmer připouští, že právě indický Kylaq by mohl zaplnit cenovou mezeru pod Fabií.