Prestižní britský deník Financial Times Hodáče ve svých analýzách opakovaně řadil mezi nejvlivnější osobnosti bruselské politiky a označil ho za jednoho z nejvytrvalejších a nejúspěšnějších lobbistů v srdci Evropské unie. Hlas automobilového průmyslu v éře přísných reforem Ivan Hodáč stál v čele Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) v naprosto zlomovém období. Bylo to právě v první a druhé dekádě nového tisíciletí, kdy se na půdě Evropské komise a Evropského parlamentu rodila současná přísná emisní legislativa a ekologické standardy, které zásadním způsobem transformovaly celý autoprůmysl. Hodáčovým úkolem bylo balancovat mezi politickými ambicemi evropských institucí a realitou konkurenceschopnosti předních evropských automobilek, jejichž zájmy v Bruselu tvrdě a systematicky hájil. Jeho vyjednávací schopnosti, hluboké ekonomické znalosti a schopnost nalézat kompromisy mu vynesly obrovský respekt jak u šéfů automobilek, tak u samotných eurokomisařů. V pozdějších letech, již z pozice glosátora a zkušeného matadora, často komentoval současné výzvy odvětví, zejména dravou čínskou konkurenci na trhu s automobily a masivní, státem dotovaný nástup elektromobility, vůči němuž si zachovával pragmatický a analytický přístup. Od strojařiny v Praze k evropským studiím Životní cesta Ivana Hodáče přitom nebyla přímočará a byla silně ovlivněna geopolitickými zvraty v tehdejším Československu. Narodil se roce 1946 v Praze, kde také zpočátku nastoupil na vysokou školu a studoval strojírenství. Slibně rozjetou domácí dráhu však dramaticky přerušila sovětská invaze. Mladý Hodáč se tehdy rozhodl pro emigraci. Jeho novým domovem se stalo Dánsko, kde se úspěšně integroval, získal tamní státní občanství a pokračoval ve studiích. Na prestižní Kodaňské univerzitě vystudoval ekonomii a politologii. Své vzdělání následně korunoval na College of Europe v belgických Bruggách, kde se věnoval evropským studiím. Právě tato instituce, zaměřená na výchovu budoucích evropských elit, předurčila jeho další profesní směřování. V Bruggách po absolutoriu zůstal jako odborný asistent, což odstartovalo jeho bohatou mezinárodní kariéru. Než se stal klíčovým mužem automobilové lobby, prošel celou řadou významných ekonomických a manažerských postů. Působil jako senior ekonom v poradenské společnosti Didier & Associates a jako generální tajemník mezinárodní obchodní organizace IFMA/IMACE. Přijal i nabídku mediálního gigantu Time Warner. Zde zastával pozici senior viceprezidenta a vedoucího korporátní kanceláře Time Warner Europe, kde měl na starosti strategické zájmy společnosti na starém kontinentu. V poslední fázi svého života se usadil v Belgii, odkud sledoval a ovlivňoval evropské dění. Architekt transatlantických vztahů Vliv Ivana Hodáče však zdaleka nekončil odchodem z čela ACEA v roce 2013. Díky své neotřesitelné reputaci byl jmenován členem zvláštní poradní skupiny odborníků, která poskytovala strategické konzultace Evropské komisi při klíčových a komplexních vyjednáváních o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství se Spojenými státy (TTIP). Vedle toho byl uznávaným poradcem vlády České republiky v evropských otázkách, přičemž domácím politikům pomáhal orientovat se ve složitém bruselském rozhodovacím procesu. Působil rovněž jako vrchní poradce renomované společnosti Teneo CabinetDN, která patří k předním konzultačním a vládním agenturám v rámci Evropské unie. Byl rovněž hlavním zakladatelem, dlouholetým prezidentem a posléze čestným předsedou správní rady středoevropské pobočky Aspen Institute (Aspen Institute Central Europe). Slavné rodinné dědictví Při pohledu na rodokmen Ivana Hodáče je zřejmé, že talent, ambice a touha vyniknout byly v této rodině hluboce zakořeněné. Jeho otec, taktéž Ivan Hodáč (narozen 13. května 1910 v Brně, zemřel 23. ledna 1993 v Praze), byl jedním z nejslavnějších a nejpopulárnějších československých automobilových závodníků meziválečné i poválečné éry. Jeho aktivní sportovní kariéra za volanty vozů jako Walter či Aero trvala úctyhodných více než dvacet let (1934–1957). Život staršího Ivana Hodáče byl stejně pestrý jako život jeho syna – profesně začínal jako obchodní zástupce u obuvnického impéria Baťa ve Zlíně, sloužil jako důstojník československé armády a po komunistickém převratu byl z politických důvodů režimem degradován a nucen pracovat jako soustružník v pražském Motorletu Jinonice. Láska k automobilům se tak v rodině dědila z otce na syna, byť každý v ní vynikl zcela jiným způsobem – otec na závodních okruzích, syn za vyjednávacími stoly. Neméně slavnou větví rodiny byla sestra Ivana Hodáče staršího, a tedy teta zesnulého manažera, legendární prvorepubliková herečka Nataša Gollová (vlastním jménem Nataša Hodáčová). Hvězda filmů jako Eva tropí hlouposti nebo Kristián patřila k nejzářivějším ikonám československého stříbrného plátna. Odchod Ivana Hodáče znamená ztrátu formátu globálního českého manažera, který dokázal prosadit diplomatický um na nejvyšších fórech světového byznysu.