Podle historika Lubora Laciny se pohled na Karla Hermanna Franka v zásadě nemění. „Jeho funkce byla opravdu destruktivní a byl jedním z hlavních představitelů nacistického režimu na území dnešní České republiky,“ vysvětlil historik Lacina, který pracuje v Severočeském muzeu v Liberci. Frank byl v protektorátu hlavním představitelem represivních jednotek, jako bylo SS a gestapo. Stál v čele struktur, které určovaly každodenní podobu nacistické moci v Protektorátu Čechy a Morava. Na rozdíl od jiných funkcionářů, kteří vystupovali spíše na veřejnosti a reprezentovali režim, seděl Frank „u stolu, kde se rozhodovalo“. Nad ním stáli říšští protektoři včetně Reinharda Heydricha. „Vyhlášky o tom, kdo byl popraven, nesly jeho jméno jako toho nadřízeného policejních jednotek. Lidé věděli, kdo za tím stojí,“ připomněl historik. Odpovědnost Franka se dotýká všech zásadních momentů nacistického teroru v českých zemích, jako bylo uzavření vysokých škol v roce 1939, stanné právo za Heydricha a druhé stanné právo po atentátu, popravy bez řádného procesu a také vyhlazení obcí, mezi nimž byly i Lidice. České prostředí dobře znal Frank přitom nebyl „dosazeným“ úředníkem zvenčí. Pocházel ze Sudet a české prostředí dobře znal. Už před válkou patřil k radikálním představitelům sudetoněmeckého hnutí, které usilovalo o rozbití Československa. Po Mnichovské dohodě se krátce podílel i na budování nacistické správy v pohraničí. „Když po Mnichovské dohodě začali obsazovat nacisté pohraničí, tak bylo určeno, že hlavním městem tohoto území se stane Liberec,“ upřesnil Lacina. Zde se kromě německé armády usídlilo i vedení Sudetoněmecké strany a nová civilní správa. Česky hovořící úředníci z Československé republiky museli odejít a během sedmi měsíců do května 1939 vznikla Říšská župa Sudety. „Od října 1938 až do konce války byl v Sudetské župě hlavním představitelem nacistického režimu Konrad Henlein. Jeho zástupcem v pohraničí byl do března 1939 Karl Hermann Frank,“ dodal historik. Lacina uvedl, že Frank měl velmi problematickou povahu. Choval se jako chladný kariérista a byl velmi odtažitý od lidí. Vztahy mezi Frankem a Heydrichem byly podle historika také spíše chladné, pracovní. Frank byl velitelem SS a policie v protektorátu a ke konci války i v Sudetech. Jeho hlavním nadřízeným byl kromě diktátora Adolfa Hitlera vůdce SS a německé policie Himmler, jehož pravou rukou byl mimořádně brutální a výkonný šéf gestapa a výzvědné služby SS Heydrich. Držel skutečnou moc Frank držel také funkci státního tajemníka, která byla sice nižší než jakou měl jeho formální nadřízený, takzvaný říšský protektor, ovšem dávala mu obrovské pravomoce. „Zatímco protektoři Neurath a Frick fungovali v mnohém jako reprezentace třetí říše v protektorátu, Frank držel skutečnou moc,“ pokračoval historik. A dodal, že Frank rozhodoval o represích a brutálním chování okupantů proti obyvatelům a odboji. „Po odvolání Neuratha Frank předpokládal, že bude jmenován do funkce říšského protektora, Hitler mu však tuto funkci nedal,“ nastínil Lacina. Diktátor Frankovi vysvětlil, že jej v protektorátu potřebuje právě do výkonných a represivních funkcí, protože ho považuje za největšího znalce poměrů v českých zemích. Po atentátu na Heydricha Frankova moc ještě vzrostla, když se v roce 1943 stal německým ministrem pro oblast protektorátu. Frank měl Hitlerovu důvěru, dohlížel mimo jiné na zbrojní výrobu v českých a moravských zbrojovkách, které nacistický režim nutně potřeboval k vedení války. Popravě přihlížely tisíce lidí Podle Laciny je Frank jednoznačně vnímán jako jeden z hlavních viníků zločinů spáchaných nacisty v českých zemích. V roce 1946 byl souzen a byl nad ním vynesen trest smrti. Poprava byla veřejná a přihlížely jí tisíce lidí. „Pro přítomné diváky šlo asi o důkaz spravedlnosti – že ten, který spáchal tak strašné zločiny na českém národě, byl nakonec donucen stanout před soudem. A že jej dostihla spravedlnost,“ upřesnil Lacina s tím, že veřejná poprava ale byla spíše výjimkou. Drtivá většina trestů smrti vykonaných na válečných zločincích byla neveřejná. Výstava v libereckém Paláci Liebieg nese název „Karl Hermann Frank – zrada, zločin, trest“ a potrvá do 8. srpna. Návštěvníci si mohou projít tři oddíly: Zrada, Zločin, Trest. „Oddíl Zrada je o Frankově destruktivním působení před válkou, jak destabilizoval zemi, ve které žil, výrazně přispěl k tomu, že byla napadena a ničena. Potom tu máme místnost Zločin, kde se hovoří o době, kdy Frank rozhodoval o životech ostatních, choval se nelidsky, brutálně a byl opilý svou mocí. A na závěr Trest, kdy se musel zodpovídat ze svých zločinů,“ popsal Lacina. Výstava na příkladu jednoho konkrétního válečného zločince připomíná, jak rychle může svobodný svět zkolabovat a propadnout diktatuře. „Frank je jednou z ukázek toho, jak se bezohlední a brutální lidi mohou dostat k moci velmi rychle, a jak velkou ji mohou mít,“ uzavřel historik.