Naše planeta má z dlouhodobého hlediska poměrně špatné vyhlídky. Za zhruba 5,4 miliardy let se Slunce stane červeným obrem. Pořádně se přitom nafoukne. Téměř jistě pohltí Merkur a Venuši. Osud Země je na vážkách. Podle některých předpovědí ji její mateřská hvězda rovněž spolkne. Podle jiných by mohla přežít. Z hlediska obyvatelnosti to však bude celkem jedno. Kolébka lidstva už tou dobou bude zcela nevhodná pro život. Jak dlouho předtím bude ještě obyvatelná, se neví. Složité mnohobuněčné organismy nejspíš odejdou ze scény dřív než jednodušší a méně nároční mikrobi. Poslední mnohobuněční by měly být logicky rostliny. Z jejich pohledu je důležitější jiný faktor než teplota. Jsou závislé na koncentraci oxidu uhličitého. „Termostatem naší planety je skleníkový efekt: udržuje množství CO₂ v rovnováze, aby se teplota Země zhruba pohybovala v příjemném rozmezí vhodném k životu,“ řekl New Scientistu Jacob Haqq-Misra z organizace Blue Marble Space ve Washingtonu. Vyšší teploty urychlují zvětrávání hornin, které z atmosféry odčerpává oxid uhličitý. Jeho množství v atmosféře tak klesá. Teplo může unikat do kosmického prostoru. Rostliny ale potřebují CO2 ke stavbě svých těl. Jakmile koncentrace plynu klesne pod určitou úroveň, vymřou. Zemi pak zdědí mikrobi. Podle dosavadních odhadů měl zlom nastat okolo podílu asi deset molekul oxidu uhličitého na milion molekul vzduchu. Mělo by se to stát asi za 1,35 miliardy let. Jacob Haqq-Misra společně s Ericem Wolfem z Coloradské univerzity v Boulderu však přišli s novým podrobnějším výpočtem. Některé rostliny využívající úspornou variantu fotosyntézy by mohly přežít výrazně déle. Vydrží pravděpodobně až do koncentrací okolo jedné molekuly CO2 na milion molekul vzduchu. Takové podmínky by měly nastat až za přibližně 1,84 miliardy let. Komplexní život tak dostal okolo půl miliardy let navíc.