Článek O co vlastně jde? Stendhalův syndrom je psychosomatický stav, který způsobuje zrychlený srdeční tep, závratě, mdloby, zmatenost a dokonce i halucinace. Děje se tak, když je jedinec vystaven velkému množství uměleckých, krásných nebo kulturních zážitků. Přestože se nejedná o oficiální diagnózu, psychiatři ji běžně používají ve svých odborných článcích, ve kterých cestovatele a milovníky umění varují před náporem krásy v některých světových muzeích s uměním. Trocha historie Francouzský spisovatel Marie-Henri Beyle, který psal pod pseudonymem Stendhal, byl milovníkem umění. V roce 1817 se vydal na velkou cestu po Evropě, aby si rozšířil umělecký, osobní i politický přehled. Své zážitky si přitom zapisoval do cestovního deníku. Když pak jednoho dne ve Florencii navštívil slavný kostel Santa Croce, byl natolik ohromen uměním, že se mu po fyzické i psychické stránce udělalo nevolno. „Mé srdce bilo jako o závod a já se bál, abych kvůli závrati neupadl,“ svěřil se svému deníku. Tyto pocity zahlcení posléze zdokumentovala primářka psychiatrie Graziella Magheriniová v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii. Ta ve svém článku v roce 1979 popsala své zkušenosti z posledních 20 let, kdy pozorovala více než 100 turistů, kteří po odchodu z galerie Uffizi a obdivování uměleckých děl Caravaggia a Michelangela pocítili náhlý příval silných emocí způsobující závratě, bušení srdce, pláč, paniku, pocení a v některých případech i halucinace. A byla to právě tato dáma, která vůbec poprvé použila v souvislosti s těmito potížemi slovní spojení Stendhalův syndrom. Příčiny jsou různé Podle vědců se Stendhalův syndrom může rozvinout u disponovaných lidí, když jsou ohromeni intenzivní krásou. Podle brazilských neurologů bývají k tomuto syndromu náchylnější lidé, kteří cestují sami, a kteří se dostanou do bodu, kdy dosáhli cíle své cesty, a pak také ti, jež pocházejí z prostředí ovlivněného náboženskou výchovou. Někdy ale stojí za intenzivním prožitkem také stres, dehydratace a nedostatek spánku. Nejvíc nahlášených případů Stendhalova syndromu je u turistů a návštěvníků měst s vysokou koncentrací klasického umění a kulturního dědictví, jako je Florencie, Paříž, Atény, Tokio či Řím.