Sériový vrah František Novotný se k vraždám svých sedmi novorozeňat, které spáchal v Komárově u Pardubic během deseti let, od 6. srpna 1888 do 30. března 1898, nikdy nepřiznal. Vysloužilý dragoun páchal zločiny ve stejné usedlosti jako pár let před ním železniční dělník Josef Englich. Případu dvou sériových vrahů, které spojuje místo činu i provedení zločinů, se věnujeme v květnové a červnové sériiPříběhů zla Jiřího Nováčka. Hodně krádeží, méně vražd Kriminalita měla v době páchání zločinů Novotného a Englicha v porovnání s dnešní dobou odlišnou strukturu. Z archivních dokumentů vyplývá, že dominovaly drobné krádeže dřeva v lesích, polní pych a krádeže jídla či šatstva, poháněné venkovskou chudobou. U násilné kriminality šlo nejčastěji o hospodské rvačky pod vlivem alkoholu, které občas skončily tragicky. Na venkově totiž fungovala silná sousedská kontrola a vliv církve, což lidi od závažné kriminality odrazovalo. Skutečných promyšlených vražd bylo relativně málo. Zvláštní a velmi smutnou kapitolou tehdejších statistik však byly infanticidy – tedy vraždy novorozenců svobodnými matkami kvůli společenskému stigmatizaci a chudobě. Sériový travič vlastních dětí Novotný ale ve své době tyto statistiky postavil na hlavu. Potírání těžké kriminality bylo každopádně v této éře vysoce efektivní. Rakousko-uherský státní aparát byl v druhé polovině 19. století stabilní a silný. Rakouské c. & k. četnictvo mělo hustou síť stanic na venkově a disponovalo velkým respektem. Vzhledem k tomu, že pachatel a oběť se na venkově téměř vždy znali a lidé neměli možnost rychlého útěku, byla objasněnost hrdelních zločinů velmi vysoká. Zároveň platil přísný trestní zákoník z roku 1852. Za vraždu hrozil trest smrti oběšením nebo dlouholetý těžký žalář. I když císař František Josef I. řadu rozsudků smrti zmírnil na doživotí, samotná hrozba provazu a vysoká šance na dopadení působily jako silný odstrašující prostředek. Kauzy sériových vrahů Josefa Englicha a Františka Novotného z Komárova byly jedněmi z nejsledovanějších a nejotřesnějších kriminálních případů té doby v celém Rakousku-Uhersku. Z holické a později chrudimské vazební věznice psal Novotný během roku 1898 zoufalé motáky, v nichž žádal rodiče i svou milenku Marii, aby vypovídali v jeho prospěch a k témuž ovlivňovali i sousedy a svědky. Vinu svaloval na svou manželku Anastázii a vyhrožoval svědkům. Bezcitný zločinec v zachycených dopisech tvrdil, že se ničeho nedopustil. Rodičům a milence Marii Půverlové, které otrávil pětiměsíčního Františka, napsal: „Nejmilejší Márinko a nejmilejší rodiče, srdečně vás pozdravuju a prosím vás, vymožte mě s tím obhájcem Sikorou s Chrudimi, aby o mně žádal, abych byl venku vislýchán a sestra ať nezapírá ať mi nedělá hůř. Na svátky mě bylo smutno a nic mi nechutnalo. Já bych si moc přál, abychom mohly bejt pohromadě s našima aspoň v tom vejminku a maminka by ti všude pomohla. Já je přece mám úpřimně rád, tu mrzutost všecku udělala černá Stáza (manželka Anastázie – pozn.aut.), tu budu vždycky proklínat. Jen Mářenko jse drš pána Boha a dobrých lidí a s Komárkem mi neměj nic. A nic se neboj pan Ježiš také trpěl nevině jako trpím já. Já jsem poslal stížnost do Prahy, vždyť jsem nevinen a a tak se musím bránit. Přeci páni lékaři uznaly, že dítě na přirozenou nemoc zemřelo na zkažené plýce. A uznání nezdravé tekutiny z makovice ať sestra nazapírá! Maminko prosimtě v neděly odpoledne přines mi asi 5 malých buchet neboť je mi zima neb už se netopí, váš věrný a oddaný F. Novotný, ve višetřování v Holicích.“ V dalších motácích dál nesrozumitelně skáče od tématu k tématu. Souvisleji a adresně vyhrožuje sousedkám Rambouskové a Bosákové, které svědčily u soudu proti němu. „No, obě jste se mi odměnily, ale odplať vám to oboum Krystus pán, abyste navždy osleply a tak se do smrti trápily vy obě necitelnice , mě tam očernit a sami se doma s každým jen kurvit chcete vy falešnice,“ uzavřel Novotný. Postupem času se snaží předstírat duševní chorobu. Lékaři jej ale označí za simulanta. 12 rozhněvaných mužů O nevině či vině Františka Novotného rozhodovala podle tehdejšího trestního kodexu 12členná porota. Soudní úředníci ji těsně před hlavním líčením vylosovali z těchto 30 vážených a bezúhonných mužů, které úřady pro daný rok vybrali k rozhodování hrdelních pří v jejich okrese. Okresními porotci tehdy byli Josef Hrnčíř z Trojovic, obchodník Emil Kuchynka z Chrastu, rolník Alois Váša z Topola, architekt Jan Schmoranz ze Slatiňan, rolníci Josef Tobek z Lažan, Josef Dvořák z Horky, Jan Ondráček z Tuněchod, František Vrátil z Boru u Vysokého Mýta a Václav Kaplan z Nabočan, obchodník Ferdinand Boháček z Pardubic, hostinský Emanuel Ferdinand z Heřmanova Městce, rolník Čenek Hyhlík z Jestbořic, mlynář Josef Nový z Vysokého Mýta, rolník František Půlpán z Černé u Bohdanče, obchodník Jan Veselý z Bohdanče, kupec František Šimáček z Přelouče, rolníci Čeněk Vyskočil z Bližnovic, Čeněk Bažant z Tuněchod a Josef Nechvíle z Barchova, statkář Alois Dekert z Chrudimi, rolník Josef Tomiško z Nutic, nájemce dvora Jan Novák ze Stéblové, statkář Josef Štěpánek z Vestce, rolníci Josef Jiroušek z Rosic, Jan Rozlílek z Voděrad a František Salfický z Klešic, řezník František Kuchynka z Pardubic, průmyslník František Kusý z Pardubic, obchodník Jindřich Müller ze Seče a mydlář Alois Jelínek. Kat přijel kočárem, postavil lešení a po popravě odjel vlakem Nepřímé důkazy proti Františku Novotnému jsou natolik přesvědčivé, že se ve dnech 26. až 30. listopadu 1898 mohlo uskutečnit hlavní líčení. Zatčení, půl druhého roku trvající vyšetřování a soudní proces s Novotným vyvolaly nejen v regionu obrovské pobouření a napětí. Celý článek je dostupný pouze pro předplatitele Co se v článku dále dočtete? - Rozsudek smrti - Tehdejší postavení kata ve společnosti - Co o popravě psaly noviny Národní politika Staňte se předplatitelem Deníku nebo se přihlaste.